18 CO 332/2022-187 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím, částku ve výši [částka] s příslušenstvím a částku ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky ve výši [částka] s příslušenstvím, částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok III.) a současně uložil žalobkyni i žalované povinnost zaplatit náklady státu poměrnou částí ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok IV. a V.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobkyně vůči žalované původně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jí náleží právo hospodaření s majetkem státu, konkrétně pozemky, které byly přesně specifikovány v bodě 1. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a které žalovaná fakticky užívá, aniž by toto užívání bylo upraveno smluvně. Předmětem žaloby byla pak náhrada za užívání těchto pozemků v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně užívání pozemků vyúčtovala jednotlivými fakturami, přičemž požadované částky korespondovaly se závěry znaleckých posudků, které si žalobkyně ve věci nechala vyhotovit, a byly navýšeny o 21% DPH. Žalovaná poskytla za užívání těchto pozemků žalobkyni úhradu, která byla zohledněna při podávání žaloby, stejně jako byly zohledněny námitky žalované stran vyúčtování. Žalobkyně se tak domáhala úhrady zbylé části. V dalších podrobnostech se pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku I. stupně, bod 1. 3. V průběhu řízení před soudem I. stupně došlo k částečnému zastavení, neboť žalovaná uplatnila námitku promlčení za období od 14. 12., resp. [datum] do [datum], na kterou žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby co do částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím (viz bod 4. a 5. odůvodnění rozsudku I. stupně). 4. Soud I. stupně ve věci rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 5. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II., III., IV. a V. odvoláním s uplatněnými důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g). Prvostupňovému rozhodnutí vytýkala, že z jeho odůvodnění nevyplývá výpočet náhrad za jednotlivá období u obou katastrálních území, avšak nesprávnost výpočtů blíže nerozvedla. Z tohoto důvodu považovala rozsudek za nepřezkoumatelný. Žalobkyně rovněž polemizovala se závěry revizního znaleckého posudku, když dle ní nebyly jeho závěry dostatečně obhájeny. Současně žalobkyně argumentovala tím, že oprávněně uplatnila svůj požadavek na navýšení náhrady za bezdůvodné obohacení o daň z přidané hodnoty, avšak k tomuto nebylo soudem I. stupně přihlédnuto. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný pod sp. zn. [spisová značka], na který v této souvislosti odkázal soud I. stupně, pokládala za nevhodný a neměl být aplikován. Zopakovala námitku promlčení, kterou uplatnila ve své závěrečné řeči. Konečně napadala také přiznání náhrady nákladů řízení s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., když dle názoru žalobkyně mělo být použito ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť v daném případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na revizním znaleckém posudku. Vzhledem k uvedenému žalobkyně navrhovala, aby byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. změněn a žalobě bylo vyhověno a současně byl změněn i výrok III. a bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně konstatovala, že se ztotožňuje se závěry učiněnými soudem I. stupně, a to jak co do skutkových závěrů, tak rovněž i co do právního posouzení. Žalovaná odmítla námitky uplatněné žalobkyní, jelikož žalobkyně neuvedla, v čem spatřuje nesprávnost výpočtů náhrad. Stejně tak považovala za lichou námitku stran revizního znaleckého posudku, když žalovaná vnímala jeho závěry za dostatečně a přesvědčivě obhájené. Rovněž tak nepokládala žalovaná za relevantní námitku ohledně přiznání daně z přidané hodnoty. Žalovaná souhlasila se soudem I. stupně i v otázce přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná proto navrhovala potvrzení rozsudku I. stupně a požadovala přiznání náhrady nákladů za odvolací řízení. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 8. Předně je třeba zdůraznit, že soudu I. stupně nebylo možné vytknout žádné pochybení s možným vlivem na správnost rozsudku. Pro své rozhodnutí ve věci si opatřil dostatek podkladů zákonně provedeným dokazováním. Důkazy pak hodnotil správně postupem dle § 132 o. s. ř. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věc právně posoudil způsobem, který odpovídá hmotněprávnímu základu žalobou uplatněného nároku, tj. požadavku na zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků bez smluvního podkladu. Způsob věcného rozhodnutí má pak logickou vazbu na provedené dokazování, zhodnocení provedených důkazů a na hmotněprávní základ žalobou uplatněného nároku. Odvolacím důvodům, které žalobkyně ve svém odvolání uplatnila, tak nebylo možno přiznat opodstatněnost. 9. Žalobkyně v prvé řadě uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod představuje nesprávnou aplikaci pravidel koncentrace řízení před soudem I. stupně. [jméno], kde byla tato zásada použita, aniž by byly splněny zákonné předpoklady, je naplněn tento odvolací důvod, protože nemůže obstát rozhodnutí soudu I. stupně s odůvodněním, že účastník neunesl břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní. O takový případ se zde však nejedná a tento odvolací důvod proto dán být nemůže. Stejně jako není dán odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., neboť dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu. 10. Žalobkyně použila rovněž odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem dle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tyto odvolací důvody tak naplněny také nejsou. 11. Vytýkala – li dále žalobkyně soudu I. stupně, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože z jeho odůvodnění nevyplývá výpočet náhrad za jednotlivá období u obou katastrálních území, že soud I. stupně pouze převzal výpočet předložený žalovanou stranou, který pokládá žalobkyně za nesprávný, konstatuje odvolací soud, že žalobkyně tuto namítanou nesprávnost žádným způsobem nerozvedla, neuvedla, v čem konkrétně nesprávnost spatřuje a jak by měl případně podle žalobkyně výpočet vypadat. Soud I. stupně přitom v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelně a jasně uvedl, že se ve svých výpočtech opřel o závěry revizního znaleckého posudku, z těchto závěrů vycházel a obvyklou výši nájemného za užívání jednotlivých pozemků, případně jejich částí, pro předmětné období stanovil v souladu s ním. Konkrétně soud I. stupně uvedl pro jednotlivé pozemky jak jednotkovou sazbu [spisová značka], tak tyto jednotkové sazby posléze přepočetl na požadované období při zohlednění příslušné výměry každého jednotlivého pozemku či jeho části. S ohledem na zmíněné proto odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu I. stupně nepřezkoumatelným neshledal. Současně odvolací soud zdůrazňuje, že neuvedení dílčích výpočtů k závěru o nepřezkoumatelnosti dotčeného rozhodnutí vést nemůže, neboť z textu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je postup, jakým soud I. stupně k výsledným částkám dospěl, zcela patrný. 12. Pokud jde o námitky žalobkyně stran závěrů revizního znaleckého posudku, ani s těmito se odvolací soud neztotožnil. K této námitce odvolací soud uvádí, že při stanovení výše obvyklého nájemného soud I. stupně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), který současně přezkoumal správnost znaleckých posudků znalce [jméno] [příjmení] a znaleckého posudku [právnická osoba] – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] pak zdůvodnil, proč byla použita metoda nepřímého porovnání jednotkových cen. Pokud [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] hodnotil znalecké [anonymizováno] znalce [jméno] [příjmení], pak částečně souhlasil se zvolenou metodikou použitou pro stanovení tržní hodnoty pozemků v k. ú. [část obce], avšak nesouhlasil se s dílčími postupy provedené porovnávací metody, vytýkal mu, že při stanovení tržní hodnoty či obvyklé ceny vycházel z údajů cenové mapy stavebních pozemků. V případě pozemků v [část obce] pak [anonymizována dvě slova]