19 CO 298/2021-605 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala náhrady škody, kterou způsobil Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor, Exekutorský úřad Ostrava, se sídlem [adresa] (dále jen„ exekutor“), právní předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] a.s., v jejíž prospěch měl vymáhat v rámci exekučních řízení plnění od povinných, kteří nehradili dobrovolně pohledávky podle přiznaných exekučních titulů. Exekutor nevyplatil žalobkyni vymožené plnění v případě 67 skončených exekučních řízení a 220 neskončených exekučních řízení. Žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s jednáním exekutora škoda v případě skončených exekučních řízení v celkové výši [částka], v případě neskončených exekučních řízení v celkové výši [částka]. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že se exekutor dopustil nesprávného úředního postupu a žalobkyně nárok řádně uplatnila. Dále tvrdila, že jednotlivé nároky, popř. jejich výše, nebyly jednoznačně prokázány. Specifikovala exekuční řízení, ve kterých byly vydány příkazy k úhradě nákladů exekuce (dále jen„ PUNE“). Vyslovila názor, že v případě neukončených exekučních řízení vznikl exekutorovi nárok na odměnu včetně DPH. Tento nárok nelze považovat za škodu, která by mohla byť teoreticky vzniknout žalobkyni, neboť byl uplatněn postup podle § 44b z. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) /dále jen„ e. ř.“ /, podle něhož došlo ke změně exekutora na návrh oprávněného a se souhlasem exekutora, který exekuci vedl. Za této situace náleží původnímu exekutorovi odměna podle příslušného PUNE. V případech, kdy PUNE vydáno nebylo, přísluší exekutorovi podle § 44b odst. 4 e. ř. odměna ve výši, jako by došlo k zastavení exekuce. Případné pozdější rozhodnutí soudního exekutora JUDr. Porostlého o tom, že odměna exekutora se nepřiznává, nemá oporu v uvedeném zákonném ustanovení. 3. Žalobkyně k obraně žalované tvrdila, že k ukončení činnosti u neskončených exekucí došlo zaviněním exekutora, pročež mu podle § 11 odst. 5 vyhlášky č. 330/2001 Sb. odměna nenáleží. Exekutor se výslovně vzdal odměny v rámci dohod, na základě nichž došlo k převzetí neskončených věcí exekutorem JUDr. [příjmení]. Přiznání odměny exekutorovi by bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy. JUDr. [příjmení] rozhodl o nákladech exekutora tak, že mu jejich náhrada nepřísluší. 4. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky [částka] spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.). Současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 5. Skutková zjištění učiněná na základě rozsáhlého dokazování a popsaná v bodech 8. až 74. rozsudku (na která odvolací soud pro stručnost odkazuje) posoudil soud I. stupně podle § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, odst. 2, § 8 odst. 1, 2 a 3, § 13 odst. 1, odst. 2, § 14 odst. 1, odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4 z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) a podle § 46 odst. 4, § 46 odst. 5 e. ř. a shledal žalobu z převážné části důvodnou. Při vyčíslení výše škody, kterou žalovaná utrpěla v souvislosti se skončenými exekučními řízeními, vycházel„ z položek, které byly v rámci každé z vyjmenovaných exekucí jako částka určená pro oprávněného výslovně označeny“. Na základě příkazů k úhradě nákladů exekuce dospěl k závěru, že„ náhrada exekutora“ není součástí oprávněně požadované náhrady škody způsobené exekutorem nesprávným úředním postupem při provádění exekuce. Žalobkyni náleží po právu v rámci skončených exekucí částka [částka], v rámci neskončených exekucí částka [částka] a to včetně požadovaných úroků z prodlení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 (správně § 142 odst. 3) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) /zásada úspěšnosti ve sporu/. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, přiznal jí náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. 6. Proti vyhovujícímu výroku I. o věci samé a nákladovému výroku III. rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná odvolání. Soudu I. stupně vytkla, že vyšel z neúplných podkladů předložených ze strany žalobkyně (přehled peněžních operací). Opakovala a zdůraznila argumentaci, že v případě neukončených exekučních řízení vznikl exekutorovi nárok na odměnu exekutora a nárok na náhradu hotových výdajů exekutora určenou paušální nebo skutečně vynaloženou částkou a dále DPH. Tyto nároky nemohou být považovány za škodu vzniklou žalobkyni, neboť v daném případě došlo ze strany žalobkyně v součinnosti se soudními exekutory Mgr. [příjmení] a JUDr. [příjmení] k postupu předpokládanému v ust. § 44b e. ř., podle něhož jde o změnu exekutora na návrh oprávněného a se souhlasem exekutora, který vede exekuci. Za této situace náleží exekutorovi odměna dle příslušného příkazu k náhradě nákladů exekuce a to buď ve výši v PUNE uvedené, a pokud nebylo PUNE vydáno, pak ve výši jako by došlo k zastavení exekuce (§ 44b odst. 4 e. ř.). Rozhodnutí JUDr. [příjmení] o tom, že se exekutorovi odměna nepřiznává, nemá oporu v exekučním řádu. Z dokazování provedeného v řízení před soudem I. stupně vyplynulo, že v celkem 35 exekučních řízeních (v součtu částky [částka]) došlo k vydání PUNE exekutorem. V celkem 15 exekučních řízeních nebyla v trestním řízení přiznána žádná částka ([částka]). Ve 170 exekučních řízeních nebyl vydán PUNE, přestože měl být vydán novým exekutorem ve výši, jako by došlo k zastavení exekuce, t. j. ve výši [částka] v každém případě, celkem ve výši [částka]. [příjmení] připadající na odměnu a náklady exekutora v případě neukončených exekucí činí celkem [částka]. V případě skončených exekučních řízení došlo k vydání PUNE v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (povinný [příjmení]), kdy odměna exekutora a náhrada hotových výdajů činí [částka] a v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (povinný [příjmení]), kdy odměna exekutora a náhrada hotových výdajů činí [částka]. V případě insolvence povinného [příjmení] platí úprava obsažená v § 46 odst. 7 e. ř. Soud I. stupně nedostatečně odůvodnil, proč přiznal žalobkyni vzhledem k výsledku insolvenčního řízení celou jistinu. Tedy celkem činí odměna a náhrada hotových výdajů exekutora včetně DPH minimálně částku [částka]. Odměna náleží exekutoru a nikoli oprávněnému. Poukázala přitom na bod 21. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3250/14. Dále namítala, že závěrů soudu I. stupně obsaženého v bodě 88 není patrné, jakým způsobem bylo„ vyvráceno provedeným dokazováním“, že přiznané částky neobsahují náklady exekuce. Závěr ohledně nákladů exekučního řízení je nepřezkoumatelný. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, popř. změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. 7. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně coby věcně správného. Poukázala na to, že soud I. stupně provedl ke každé pohledávce celý soubor důkazů, které na sebe vzájemně navazují, společně korespondují a tvoří ucelený logický řetězec. Přehledy peněžních operací jsou přehledy generované z interního systému exekutora a jejich správnost potvrzena stanoviskem exekutorského úřadu JUDr. [příjmení]. Pochybnosti ohledně přehledů nepojala ani insolvenční správkyně. U skončených exekučních řízení nezahrnují částky uvedené ve„ vyrozumění exekutora oprávněnému o zániku pověření exekutora k provedení exekuce“ náklady exekutora (pouze náklady oprávněného v exekuci). Vymožené náklady exekutora ve skončených řízeních si exekutor ponechal a žalobkyně je v rámci tohoto řízení nepožaduje. Ve vztahu k neskončeným řízením opakovala, že ke změně exekutora došlo jeho zaviněním. Odměna mu ve smyslu § 11 odst. 5 vyhlášky č. 330/2001 Sb. nenáleží, nehledě k tomu, že exekutor se odměny v rámci dohod, na základě nichž došlo k převzetí neskončených věcí exekutorem JUDr. [příjmení], výslovně vzdal. Přiznání odměny exekutorovi by bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy. Vyslovila přesvědčení, že nulové náklady příslušející exekutorovi nejsou v rozporu s ust. § 44b e. ř., a to s ohledem na skutečnost, že dle § 44b odst. 4 e. ř. o dosud vzniklých nákladech rozhoduje až nový exekutor. Ten rozhodl tak, že exekutoru náhrada nákladů exekuce nepřísluší. Valnou většinu PUNE, o které opírá žalovaná odvolání, vydal Mgr. [příjmení] v jeden den, odměnu vypočítal ve výši, jako kdyby exekuci řádně dokončil a vymohl celé plnění. Rozhodné jsou jen příkazy vydané novým exekutorem. Hypotetické