19 CO 329/2022-82 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení další částku [částka] (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení ceny díla spočívajícího v brandingu stánku na základě e-mailové korespondence stran z 11. a [datum], dílo bylo zhotoveno a předáno [datum]. 3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že mezi účastníky nedošlo ke sjednání tvrzené smlouvy, nebyl sjednán předmět díla ani jeho cena, sporným učinila rovněž zhotovení a předání díla. Samotná faktura (nepodepsaná) pak rovněž nemůže zakládat právní titul pro zaplacení požadované částky. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel po skutkové stránce ze zjištění, že žalobkyně dne [datum] zaslala žalované e-mail, jehož přílohou byla prezentace označená„ [příjmení] [příjmení]“, obsahující konkrétní návrhy cedulí a polepů pro stánek žalované, včetně počtu, rozměrů, technologie, obsahu textu a grafické podoby, jakož i ceny za jednotlivé položky. Žalovaná na tomto základě e-mailem ze dne [datum] u žalované objednala konkrétní položky, přičemž u některých z nich uplatnila odlišné požadavky, jež byly následně dořešeny v rámci komunikace ve dnech 23. – [datum]. Objednané polepy a cedule pak ze strany žalobkyně dodány a instalovány na stánek žalované, za což byla následně vyúčtována žalovaná částka se splatností dle vystavené faktury ke dni [datum]. K úhradě však nedošlo ani poté, co byla žalované zaslána předžalobní výzva. 5. Soud prvního stupně na tomto základě po právní stránce uzavřel, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo podle ustanovení § 2586 a násl. o. z., neboť bylo jednoznačně specifikováno jak dílo, které má žalobkyně provést, tak i jeho cena. Nárok na zaplacení ceny díla pak podle ustanovení § 2610 odst. 1 o. z. vznikl provedením sjednaného díla, což ve smyslu ustanovení § 2604 o. z. znamená jeho dokončením a předáním; i to bylo po skutkové stránce zjištěno. Důvodným pak byl shledán i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nakolik fakturovaná částka nebyla ke dni splatnosti stanovené ve výzvě k plnění (faktuře) uhrazena. 6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na ni přiznal procesně úspěšné žalobkyni. Výši přiznané částky určil součtem odměny a náhrady hotových výdajů advokáta podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), v souvislosti s celkem 5 úkony právní služby, 21% DPH a zaplaceného soudního poplatku [částka]. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž zdůraznila, že soud prvního stupně nepřihlédl k jejím námitkám, především v tom směru, že mezi stranami probíhala„ nikoli řádná“ komunikace, a to„ ze strany žalobkyně“. Následkem toho nebyla podle názoru žalované smlouva o dílo uzavřena, neboť nedošlo ke sjednání jejích základních náležitostí – předmětu díla a jeho ceny. Žalovaná nikdy neučinila„ závaznou objednávku“, o níž se zmiňuje e-mail žalobkyně ze dne [datum], jehož adresátem je navíc paní [jméno] [příjmení] a nikoli jednatel žalované. E-mail žalované ze dne [datum] pak nelze chápat jako objednávku, neboť obsahoval výhrady a poznámky k plnění, což vylučuje závěr o akceptaci. Nadto ve spise nebyl založen ani originál předávacího protokolu, který je hmotněprávní podmínkou předání a převzetí díla ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 542/2018. Následně vystavená faktura pak neobsahuje podpis žalobkyně. Ta je proto stále v prodlení s dokončením a předáním díla, právo na úhradu ceny díla jí tedy dosud nemohlo vzniknout. Žalovaná z těchto důvodů navrhla zrušení napadeného rozsudku, případně jeho změnu tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. 8. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že se závěry soudu prvního stupně se ztotožňuje. Odkázala na provedené důkazy, především na e-mail žalované z [datum], který jednoznačně obsahuje objednávku díla učiněnou přímo jednatelem žalované, a to na základě prezentace (nabídky) předložené žalobkyní. Smlouva o dílo tak byla ve smyslu ustanovení § 2586 o. z. uzavřena, což jednatel žalované potvrdil opětovně e-mailem ze dne [datum], v němž vyslovil souhlas s odesláním díla k tisku. Následně podepsaný předávací protokol již jen stvrzuje, že takto uzavřená smlouva o dílo byla i splněna. Žalovaná pak byla povinna k úhradě ceny provedeného díla, a to v souladu s výzvou (fakturou). Jí podané odvolání je nelogické i v tom, že na jedné straně popírá samotné uzavření smlouvy o dílo, na druhé straně však namítá, že žalobkyně je s provedením díla (nesjednaného) v prodlení (což je ovšem vyvráceno předloženou fotodokumentací a předávacím protokolem). Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí a žádala též přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 9. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 10. Soud prvního stupně při nařízeném jednání provedl procesně řádným způsobem potřebné dokazování (až na dále uvedenou výjimku), které v zásadě poskytuje úplný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci a následné rozhodnutí. 11. Žalovaná se v řízení (a koneckonců i v podaném odvolání) omezila toliko na zpochybnění skutkových tvrzení žalobkyně o tom, že mezi stranami byly dohodnuty podstatné náležitosti smlouvy o dílo a že takto sjednané dílo bylo žalobkyní provedeno a žalované předáno. 12. Pokud jde o samotné sjednání díla, odvolací soud se zcela bez výhrad ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Z předložené prezentace je zřejmá zcela konkrétní nabídka žalobkyně, obsahující jak specifikaci jednotlivých položek, tak i jejich cenu. Je přitom lhostejné, že byla dne zaslána e-mailem (ze dne [datum]) adresovaným nikoli jednateli žalované, nýbrž [jméno] [příjmení]. Není totiž pochyb o tom, že právě jejím prostřednictvím se předmětná nabídka přímo jednateli skutečně dostala, o čemž svědčí jeho navazující reakce (obsažená v jeho e-mailu z [datum]), v níž výslovně objednává jednotlivé položky (odkazem na jednotlivé snímky prezentace), v některých případech pak upravuje požadované rozměry. V další korespondenci (e-maily z 23. a [datum]) si pak strany jednotlivé změny upřesnily a odsouhlasily, což bylo dovršeno posledním e-mailem jednatele žalované ze dne [datum] s textem„ souhlasím“, čímž byl předmět díla v plném rozsahu dojednán. Bez podstatného významu zůstává argument žalované, že neučinila„ závaznou“ objednávku (zmiňovanou v prvním e-mailu žalobkyně), neboť zcela jednoznačně na nabídku reagovala a vyjádřila s ní (byť v některých případech po dohodě o změnách) souhlas; ten představuje relevantní právní jednání, které žalovanou zavazuje, aniž by to bylo třeba takto výslovně formulovat. Právní účinky akceptace objednávky (ústící v uzavření smlouvy) totiž plynou přímo ze zákona (§ 545 ve spojení s § 1740 o. z.). Irelevantní je rovněž poukaz žalované na požadované změny oproti původní nabídce žalobkyně (§ 1740 odst. 2 o. z.), neboť z korespondence stran, jakož i jejich následného jednání je nepochybné, že navrhované změny žalobkyně akceptovala, resp. mezi účastníky došlo ke konečné a úplné dohodě o tom, co má být provedeno (i za jakou cenu). Závěr soudu prvního stupně o tom, že k uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 o. z. skutečně došlo, je proto zcela správný. 13. Pochybnosti pak nejsou ani o tom, že dílo bylo skutečně dokončeno a předáno. O tom svědčí jak předložená fotodokumentace (bez ohledu na její původ, tj. jde-li o fotografie žalobkyně či snímky z aplikace Google Maps /Streetview/), na níž jsou některé zhotovené položky zachyceny, tak i předávací protokol, jímž bylo dokazování doplněno při jednání odvolacího soudu (§ 213 odst. 4 o. s. ř. – jde o důkaz, který byl navržen a předložen včas již před soudem prvního stupně, proveden nebyl zřejmě jen opomenutím). Žalovaná k tomuto posledně uvedenému důkazu namítla toliko to, že není podepsán jednatelem, nýbrž [jméno] [příjmení], přičemž žalované„ není známo, o koho jde“. Tato námitka ovšem nemůže obstát, neboť jmenovaná se zjevně právě na straně žalované účastnila jednání o obsahu smlouvy, byla adresátem kopie e-mailu jednatele ze dne [datum], reagujícího na původní nabídku žalobkyně (jež byla také zasílána právě jí). Jde tedy bez jakýchkoli pochybností o osobu, která nejen, že žalované známa byla, ale která se z její strany jak na vyjednávání smlouvy, tak zjevně i na jejím plnění podílela. Jednotlivé položky předávacího protokolu pak korespondují