19 CO 6/2022-723 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do zákonných úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] /výrok I./; žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku /výrok II./. Žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl /výrok III./. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce /výrok IV./. 2. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě podané k soudu dne [datum] s požadavkem na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaná částka sestávala ze zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouze vedeným trestním stíháním, které u Městského soudu v Praze probíhalo pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) ve výši [částka], zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši [částka] a za ztrátu dobré pověsti ve výši [částka]. 3. Žalovaná se učinila nesporným, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Bránila se tvrzením, že žalobce již dostatečně odškodnila poskytnutím peněžitého zadostiučinění ve výši [částka]. Za nezákonné trestní stíhání pak žalobce odškodnila částkou [částka]. 4. Usnesením ze dne [datum] soud I. stupně řízení částečně zastavil co do částky [částka] z důvodu zpětvzetí žaloby. Usnesením ze dne [datum] soud I. stupně vyloučil nároky na odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a za poškození dobré pověsti k samostatnému řízení. 5. Částku [částka] přiznal soud I. stupně žalobci s odkazem na § 1, § 3 písm. a), b), c), § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení. 6. Na základě provedeného dokazování obsahem spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] učinil soud I. stupně zjištění podrobně popsaná v bodě 15. odůvodnění napadeného rozsudku, zejména pak, že usnesením Policie ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 4 trestního zákona spáchaného ve formě spolupachatelství. Jednalo se o usnesení, kterým bylo rozšířeno již v minulosti zahájené trestní stíhání o řadu dalších osob. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] byla k Městskému soudu v Praze podána obžaloba a řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Po vyhlášení rozsudku se žalobce i státní zástupce vzdali práva odvolání a rozsudek nabyl právní moci téhož dne. 7. Dále soud I. stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků, že žalobce uplatnil u žalované předmětný nárok řádně a včas ve výši [částka]; dále uplatnil u žalované i u soudu nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] a za poškození dobré pověsti ve výši [částka]. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku řízení dne [datum] ve výši [částka] a dále za nezákonné trestní stíhání ve výši [částka]. 8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud I. stupně dovodil, že v posuzovaném řízení, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, čímž byla naplněna skutková podstata ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk. Při stanovení výše odškodnění vyšel ve smyslu sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], Cpjn 206/2010, ze základní částky [částka] za jeden rok trvání řízení, za první dva roky pak z částky poloviční, tedy celkem za 10 let a 5 měsíců trvající řízení z částky [částka]. Základní částku podrobil moderaci ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk a snížil ji o 10 % z důvodu, že se na rozhodování podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy (přičemž odvolací soud pouze v procesních věcech a v přípravném řízení též policie a MSZ) a o 40 % z důvodu extrémně vysoké procesní, skutkové a hmotněprávní složitosti věci a naopak navýšil o 40 % z důvodu vysokého významu pro žalobce. Po ponížení základní částky o 10 % soud dospěl k částce [částka]. Od této částky odečetl žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši [částka]. Nárok na úrok z prodlení odůvodnil § 15 odst. 2 OdpŠk a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu, včetně požadovaného příslušenství, zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. 9. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé (II.) a souvisejícímu nákladovému výroku (IV.) rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Namítala, že žalobci poskytla zadostiučinění korespondující se zákonnými a judikaturními hledisky i konkrétními okolnostmi daného případu. Vyslovila názor, že soud I. stupně správně vypočtenou základní částku nesprávně navýšil o 40 % z důvodu vysokého významu pro žalobce, když v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nezohlednil zjištění, že žalobce se současně domáhá náhrady nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání v totožné věci. Nezohlednil tak kumulaci uplatněných nároků. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná nákladu nákladů řízení. 10. Proti zamítavému výroku o věci samé (III.) rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Poukázal na skutečnost, že stát jednající orgány činnými v trestním řízení má jednat nejenom rychle a hospodárně, ale i s potřebnou odbornou zdatností ve zpracování. Zdůraznil, že státní zástupce pochybil, neboť si musel být vědom toho, že podává obžalobu na základě důkazů, ze kterých nevyplývá, že se stal skutek, pro který byl žalobce stíhán. Soud I. stupně nepřičetl k tíži žalované, že o opravném prostředku podaném [datum] rozhodl až dne [datum]. Dovodil, že s ohledem na tyto skutečnosti měl soud považovat trestní stíhání za nepřiměřeně dlouho vedené ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Poukázal na to, že v identické věci přiznal Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 14 Co 178/2021 jinému obžalovanému vyšší částku, a to [částka], když základní částku stanovil [částka] / [částka] za rok/, tuto snížil o 40 % z důvodu složitosti věci a navýšil o 20 % z důvodu postupu orgánů činných v trestním řízení a o 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce (žalobce byl zproštěn obžaloby již u soudu I. stupně, přičemž státní zástupce se vzdal práva odvolání. Na výsledek musel čekat přes 10 let). Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok III. rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že se žalobci přiznává i dalších [částka] s 9% úrokem z této částky od [datum] do zaplacení a dále náhrada nákladů odvolacího řízení. 11. Odvolací soud přezkoumal postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v rozsahu odvoláním napadeném, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo; zabýval se odvolacími důvody uvedenými v § 205 odst. 2 o. s. ř., zejména odvolacími důvody uplatněnými v odvolání oběma účastníky řízení a shledal částečně důvodným pouze odvolání žalované. 12. Mezi účastníky není sporu o tom, že v posuzovaném řízení byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobci tak vzniklo ve smyslu § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk proti žalované právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Spornou zůstala částka přiměřeného zadostiučinění. 13. Posuzované řízení bylo proti žalobci vedeno od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn. Délka posuzovaného řízení tak činila 10 let, 5 měsíců a 17 dnů. Soud I. stupně učinil správné skutkové zjištění, že se jednalo po skutkové i právní stránce o věc extrémně složitou, neboť se jednalo o trestní stíhání v oblasti rozsáhlé hospodářské kriminality, což se obvykle vyznačuje vyšší sofistikovaností a tudíž složitostí. Nadto trestní stíhání bylo vedeno proti velkému množství obviněných (v určité fázi přesahující 50 osob); bylo slyšeno mnoho svědků; v průběhu řízení došlo ke změně právní kvalifikace a bylo ustanoveno několik znalců v různých oblastech, kteří byli též slyšeni; probíhal výslech obviněných; bylo potřeba se vypořádat s pořízenými odposlechy. K důkazu bylo rovněž prováděno velké množství listin (smluv, faktur a dalš