20 CO 233/2022-126 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalované povinnými zaplatit žalobci společně a nerozdílně [částka] s úrokem ve výši 8,25% ročně z [částka] od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobce se uvedených částek domáhal z titulu úroku z prodlení z nezaplaceného úroku z prodlení s úhradou pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím, vzniklé ze smlouvy o převodu směnečné pohledávky ze dne [datum] a přiznané žalobci vůči žalovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby a namítli, že žalobní požadavek je šikanózní a zastavení běhu úroku z prodlení je vázáno na zaplacení jistiny 2. Soud I. stupně zjistil, že žalovaným byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] uložena společná a nerozdílná povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím z titulu úhrady ceny převodu směnečné pohledávky ze smlouvy uzavřené dne [datum] a že jistina dluhu byla uhrazena na účet žalobce [datum]. Dovodil, že v důsledku včasného nezaplacení jistiny pohledávky ve výši [částka] vznikla žalovaným povinnost k úhradě úroku z prodlení ve výši [částka] a žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z této„ nové“ pohledávky Na podkladě [ustanovení pr. předpisu] dovodil, že odkloní-li se dlužník od pořadí plnění, uvedeného v prvním odstavci ustanovení, nastupuje vůči němu svého druhu„ sankce“, spočívající v úročení následně dospělých úroků. Dále poukázal na § 1806 o.z. se závěrem, že se použije pro případ, kdy dlužník nezaplatil svůj dluh včas a nejsou ujednány úroky z úroky z prodlení a že v takové situaci nabíhají již od prvního dne prodlení úroky z prodlení a od uplatnění pohledávky u soudu též úroky z prodlení se zaplacením úroků z prodlení. Výši úroku z prodlení určil podle [ustanovení pr. předpisu], žalobě vyhověl a podle § 142 odst. l zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. 3. Proti rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. Namítli, že s ohledem na právním titul pohledávky, jímž je dohoda ze dne [datum], se na daný právní vztah má ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] [číslo] Sb., [účinnost], potažmo [ustanovení pr. předpisu], obchodní zákoník), k čemuž podrobně argumentovali výkladem principu nepravé retroaktivity. Soud I. stupně námitku nepoužitelnosti § 1932 odst. 2 o.z. pominul a v rozhodné době občanský ani obchodní zákoník žádnou sankci za to, že dlužník poskytne plnění nejprve na jistinu, neupravovaly, jak se podává též z judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) Nárok žalobce by nebyl po právu ani ve smyslu § 1932 odst. 2 o.z., neboť toto ustanovení zmiňuj pouze úroky coby odměnu za poskytnuté plnění a nikoliv úroky z prodlení (k tomu žalovaní poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] a usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. [ústavní nález]). V doplnění odvolání žalovaní dovozovali, že nárok žalobce je dále v rozporu s dobrými mravy, jelikož odporuje jednání strana o smírném vyřešení záležitosti a má šikanózní charakter. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, žalobu zamítl a přiznal jím náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Zdůraznil, že žalovaní oproti zákonné povinnosti záměrně jednorázově uhradili jistinu, aby nenabíhaly úroky a toto jednání poškozuje věřitele, proto je sankcionováno úročením. Názor žalovaných, že § 1932 o.z. se nevztahuje na úroky z prodlení, je v rozporu s právem a s obecnou zásadou spravedlnosti. 5. Z obsahu odvolání žalovaných se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení, jež mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání shledal opodstatněným. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Právní vztah účastníků, z něhož žalobce dovozuje svůj nárok, vznikl ze smlouvy o převodu směnečné pohledávky ze dne [datum]. Je proto nutno přisvědčit žalovaným, že podle citovaného přechodného ustanovení se pro tento právní vztah a nároky z něho vzešlé použije právní úprava obsažená v zák. [číslo] občanský zákoník (obč. zák.), [účinnost] a v zákoně č. 513/91 Sb. obchodní zákoník (obch. zák.), [účinnost]. Příslušná zákonná ustanovení v rozhodné době (§ 517 odst. 2 obč.zák., § 369 obch.zák.) nezakládala právo na zaplacení úroku z prodlení pro případ prodlení s placením pohledávky, jak se také podává z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. rozhodnutí velkého senátu sp.zn. [spisová značka] publikované pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Nárok žalobce proto nemá zákonné opodstatnění. Žalovaným lze mimo to ve světle jím přiléhavě zmíněné aktuální judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], publikované pod [číslo] Soudních rozhodnutí a stanovisek NS) přisvědčit v názoru, že soudem I. stupně jakkoliv nesprávně aplikované ustanovení § 1932 odst. 2 o.z. ve znění, [účinnost] (určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky), se vztahovalo toliko na úroky a nikoli na úroky z prodlení. Úrok z prodlení, který toto ustanovení nezmiňovalo, je nárokem odlišným od smluvního úroku jakožto odměny za poskytnuté plnění, o čemž svědčí systematika jejich právní úpravy (§ 1970 a § [číslo] a násl.) a tyto pojmy s rozdílným obsahem nelze navzájem zaměňovat. Z ustanovení § 1806 o.z. (jakkoliv na právní vztah účastníků nepoužitelného) činí soud I. stupně nepřípadné závěry, toto ustanovení výslovně podmiňuje nárok na“ úroky z úroků“ dohodou účastníků a jeho druhá věta se týká pouze deliktní odpovědnosti. Z uvedených důvodů je žalobní nárok zřejmě nedůvodný a odvolací soud rozsudek napadený rozsudek ve výroku věci samé podle § 220 odst. l písm. a) o.s.ř. změnil a žalobu zamítl, aniž se pro nadbytečnost zabýval námitkou žalovaných o rozporu nároku žalobce s dobrými mravy. 6. Procesně úspěšní žalovaní mají § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tuto náhradu představuje náhrada soudního poplatku z odvolání ve výši [částka] a odměny advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí věci a první porada s klientem, odpor, účast u jednání dne [datum], závěrečný návrh z [datum], účast u jednání dne [datum], odvolání z [datum], včetně jeho doplnění z [datum]) po [částka] podle § 7 odst. 6 a 12 odst.4 vyhl.č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) se 6 paušálními náhradami hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty. Podání z [datum] označené jako odpor, odvolací soud nepovažoval za účelně uplatněný úkon právní služby, neboť byl učiněn duplicitně s odporem ze dne [datum].