20 CO 26/2022-59 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení [částka] a žalobu ohledně [částka] s příslušenstvím zamítl. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení [částka] z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřeně délce řízení, vedeného finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], jehož předmětem bylo určení neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení (posuzované řízení). Žalovaná přisvědčila tvrzení o nepřiměřené délce posuzovaného řízení a navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že již žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla dostatečnou peněžní satisfakci ve výši [částka]. 2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavci 4. – 40. odůvodnění napadeného rozsudku, a nárok posoudil podle § 5, § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon), a podle § 1, § 8, § 15 odst. 1, § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Za použití judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. [spisová značka]) dovodil, že na posuzované řízení je na místě aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva) a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu pod sp. zn. [stanovisko NS] (Stanovisko), neboť jeho předmětem bylo určení neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, tedy opravdové a vážné právo civilní povahy, řízení o němž před finančním arbitrem je alternativou k soudnímu řízení, které do jisté míry nahrazuje. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a ukončeno právní mocí rozhodnutí o námitkách dne [datum], celkem trvalo [anonymizováno 7 slov]. Soud I. stupně shledal s odkazem na lhůty, stanovené § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (což shledala sama žalovaná). Průtahy vznikaly po celou dobu řízení, zejména však v řízení o námitkách, které proti nálezu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [číslo] podaly obě strany v [anonymizováno] [rok], ale [anonymizována dvě slova] o nich rozhodl až v [anonymizováno] [rok]. 3. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci náleží zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, jehož výši za použití judikaturou uznávané základní částku zadostiučinění [částka] za první dva roky a za každý následující rok řízení vyčíslil na základní částku [částka], kterou snížil z důvodu velké složitosti věci o 20% a z důvodu podílu žalobce na délce řízení o 10 %, naopak ji navýšil o 20% pro postup finančního arbitra, na jehož straně shledal dlouhodobou nečinnost. Význam řízení byl pro žalobce standardní, soud I. stupně proto náhradu za nemajetkovou újmu podle tohoto kritéria nemodifikoval a přiměřenou satisfakcí žalobce za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení shledal částku částce [částka], z níž žalovaná již uhradila [částka]. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl ohledně 15 162, [částka] s úrokem z prodlení ode dne [datum], následujícího po ukončení šetření žalované po uplatnění nároku dne [datum], ve výši, dané § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Žalobci přiznal s odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) pnou náhradu nákladů řízení. 4. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku a proti výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání. Dovozovala, že jí přiznaná a žalobci již vyplacená částka [částka] představuje dostatečné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. S odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze v obdobných věcech (sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) nesouhlasila s posouzením kritérií podle § 31a odst. 3 náhradového zákona soudem I. stupně. Zdůraznila, že otázka platnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a souvisejících otázek je z hmotněprávního hlediska mimořádně obtížnou materií, která si v řízení před finančním arbitrem vyžádala svůj čas, a řízení vykazovalo i procesní složitost, neboť [anonymizována dvě slova] musel opakovaně vyžadovat od účastníků podklady či vyzývat navrhovatele k doplnění Poukázala na to, že na délku řízení před finančním arbitrem nelze s ohledem na odlišný procesní postup bez dalšího nahlížet jako na alternativní délku soudního řízení. Toto řízení podléhá zásadě vyšetřovací, [anonymizována dvě slova] musí sám obstarat a posuzovat značné množství listinných důkazů a zákon mu též ukládá poskytnout stranám k vyjádření či předložení podkladů [anonymizována dvě slova] lhůtu. Žalovaná dále dovozovala, že nelze těžit se zahlcení finančního arbitra stovkami obdobných sporů a uzavřela, že základní částka peněžní náhrady měla být z důvodu složitosti řízení snížena nejméně o 30%, zatímco její zvýšení pro dílčí průtahy ze strany finančního arbitra je na místě ve výši maximálně 10%. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení nebo, aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku a ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud I. stupně rozhodl v intencích aktuální rozhodovací praxe odvolacího soudu. Větší složitost věci nebyla v řízení prokázána ani ji [anonymizována dvě slova] v prvoinstančním řízení nekonstatoval, učinil tak bez bližšího odůvodnění až v námitkovém řízení, k čemuž nebyl důvod, protože již byl s věcí důkladně seznámen. [anonymizována dvě slova] jako orgán, specializovaný na spory z oblasti životního pojištění, rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, v řízení nebyly prováděny znalecké posudky ani výslechy svědků a o požadovaných podkladech měl [anonymizována dvě slova] vědomost ze své předchozí úřední činnosti. 6. Žalovaná uplatnila podle obsahu odvolání odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený vyhovující výrok rozsudku, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání shledal důvodným jen zčásti. Soud I. stupně správně zhodnotil základ nároku žalobce v souladu s aktuální judikaturou (nález Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 570/20, rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), která opustila požadavek na projednání věci, řešené správním orgánem, před soudem jako pojmového znaku věcné použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy při posuzování přiměřenosti délky správního řízení, a správně zkoumal přiměřenost délky posuzovaného řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a věty třetí § 13 odst. l náhradového zákona s přihlédnutím k výše uvedenému stanovisku Nejvyššího soudu Odvolací soud se ztotožňuje s jeho závěrem, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, neboť v jeho průběhu došlo k výrazným prodlevám v postupu finančního arbitra zejména v námitkovém řízení, a rozchází se s ním pouze v hodnocení míry vlivu jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 náhradového zákona na modifikaci základní částky. 7. Nelze odhlédnout od toho, že v téměř shodné věci (nárok na odškodnění nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení před finančním arbitrem o určení neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, jež trvalo 3 roky, deset měsíců, 18 dnů a bylo též zatíženo průtahy ze strany finančního arbitra), shledal Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku sp. zn. [spisová značka] důvodným snížení základní částky peněžní náhrady pro věcnou i procesní složitost řízení o 30%. Vzal přitom v úvahu, že předmětem řízení byla platnost pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a související otázky vydání bezdůvodného obohacení, [anonymizována dvě slova] řešil též otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a otázku promlčení, včetně souladu vznesené námitky s dobrými mravy a složitost věci se odráží i v precizním odůvodnění nálezu finančního arbitra, vycházejícím z pečlivého rozboru předložených důkazů a obsáhle reflektujícím i judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Procesní složitost se projevila zejména v potřebě shromáždění velkého množství podkladů pro rozhodnutí od obou sporných stran, které bylo nutno opakovaně vyzývat k jejich předložení. Pro předmět a průběh posuzovaného řízení platí shodné závěry, proto odvolací soud nemá důvod aplikovat jinou míru snížení základní částky náhrady z důvodu složitosti řízení. Také v posuzovaném řízení musel [anonymizována dvě slova] řešit řadu složitých hmotně právních otázek a vypořádat se s vyjádřením obou sporných stran v řízení, podléhajícím vyšetřovací zásadě, nedisponuje možností jeh