20 CO 295/2022-123 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit každému žalobci [částka] a na náhradu nákladů řízení oběma [částka]. Žalobci se jako právní nástupci [jméno] [příjmení] a původní restituentky [příjmení] [příjmení] domáhali na žalované zaplacení částky uvedených částek z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce [anonymizováno] restitučního řízení, vedeného u [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] a hl. m. [anonymizováno] pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] (posuzované řízení) za období od [datum] do [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že do [datum], kdy zemřela [příjmení] [příjmení], bylo rozhodnuto o 68% jejího restitučního nároku, posuzované řízení bylo složité z hlediska prokazování restitučního důvodu a existence překážky vydání pozemků a k jeho délce přispěla zdlouhavá dědická řízení a pasivní přístup žalobců, kteří neprojevovali o jeho průběh zájem. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci u žalované uplatnili předmětný nárok výzvou odeslanou dne [datum] a že žalovaná jejich výzvě nevyhověla. Z obsahu spisu [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] a [anonymizována dvě slova] pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] zjistil průběh posuzovaného řízení, popsaný zejména v odstavcích 4., 6., 12 a 13. odůvodnění napadeného rozsudku. Řízení o vydání ideálních [číslo] pozemků o celkové výměře [výměra] bylo zahájeno u [anonymizována tři slova] – Krajského [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] a [anonymizována dvě slova] žádostí o navrácení zemědělských nemovitostí [příjmení] [příjmení], babičky žalobců, podle zák.č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) ze dne [datum] [příjmení] [příjmení] byla vyzvána k objasnění okolností ohledně vyvlastnění pozemků, na výzvu reagovala dne [datum]. Nebylo zjištěno, že by žadatelé nereagovali na výzvy [anonymizováno]. V řízení byla opatřena velká řada listinných důkazů, byly ztotožňovány pozemky, vypracovány geometrické plány i znalecké posudky k ceně pozemků i jejich zastavěnosti, k nimž se vyjadřovali účastníci řízení. Do smrti žadatelky dne [datum] byla vypořádána pouze část nároků, předmětem řízení zůstalo [výměra] pozemků. V průběhu dědického řízení vedeného Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp.zn. [spisová značka], které vykazovalo značné průtahy, zemřeli dva z dědiců zemřelé – dne [datum] [příjmení] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Odpovídající dědická řízení byla vedena Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Žalobci vykonávali práva účastníků řízení aktivně od [datum], kdy byl v dědickém řízení zjištěn okruh dědiců. Správní řízení skončilo vydáním rozhodnutí sp.zn. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] dne [datum], kterým byl žalobcům každému vrácen ideální [číslo] podíl na 2 869 m2 pozemků a vydané rozhodnutí bylo napadeno správní žalobou, o níž je vedeno dosud trvající řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp.zn. [spisová značka]. 3. Soud I. stupně s odkazem na §§ 13 odst. l a 31a zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon), § 3 odst. 3, § 16 odst. 1 a § 49 zák. č. 71/1967 Sb., správní řád a na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení činí 28 let a dosud trvá, jeho odškodňovaná část trvala od roku [rok] do [datum] celkem 13 let. Konstatoval, že v řízení nebyly dodržovány lhůty podle správního řádu, o čemž nebyli účastníci vyrozumíváni, a byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené době, což založilo domněnku vzniku nemajetkové újmy žalobců z nepřiměřené délky řízení. Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] vykazuje množství chybu a bylo napadeno správní žalobou, tudíž dosud nebylo rozhodnuto s konečnou platností. Soud I. stupně dovodil, že žalobcům náleží zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, jehož výši stanovil na podkladě konstantní judikatury za použití základní roční částky [částka] na [částka] pro každého z účastníků řízení. Z pohledu kritérií podle § 31a odst. 3 náhradového zákona poukázal na délku řízení a uvedl, že případ nebyl nijak složitý, že žalobci a jejich právní předchůdci s úřadem bezproblémově spolupracovali a že význam předmětu řízení pro ně byl značný, neboť šlo o vlastnické právo k nemovitostem, jež mají zpravidla velkou hodnotu. Poukázal též na to, že se jednalo o řízení restituční, jež nelze ve smyslu judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], [spisová značka]) stavět na roveň běžnému majetkoprávnímu sporu. S tímto odůvodněním žalobě vyhověl a procesně úspěšným žalobcům přiznal podle na [ustanovení pr. předpisu] plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 32. rozsudku. 4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, k němuž doplnila, že napadá vyhovující výrok v rozsahu [částka] pro každého žalobce. Namítla, že žalobci vstoupili do nároku jako dědici po [jméno] [příjmení] až v roce [rok], kdy bylo pravomocně skončeno dědické řízení po [příjmení] [příjmení], byli tak účastníky posuzovaného řízení pouze 7 let. Základní částka peněžního zadostiučinění by podle úsudku žalované měla činit [částka] a měla by být modifikována pro mimořádnou složitost a pro pasivní přístup účastníků řízení a jejich sdílenou újmu, vždy nejméně o 20%. Soud I. stupně dále nepřihlédl k tomu, že již v roce [rok] bylo rozhodnuto o 68% uplatněného nároku. Žalovaná uzavřela, že opodstatněný nárok každého ze žalobců činí maximálně [částka] a navrhla, aby ve zbytku nároku odvolací soud žalobu zamítl. 5. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázali na to, že dědici vstupují do práva a povinností zůstavitele jeho smrtí, proto nemůže být pochyb, že byli účastníky posuzovaného řízení již od roku [rok]. Tato okolnost však není podstatná, neboť ve smyslu judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) je při odškodnění nepřiměřené délky řízení třeba přihlížet i k té části řízení, v níž jako účastník řízení vystupoval právní předchůdce osoby, která do řízení vstoupila jako dědic. Modifikace základní částky pro částečné rozhodnutí o restitučního nároku není na místě, neboť o celé 1/3 nároku rozhodnuto nebylo a předmětem restitučního řízení byly pozemky značné hodnoty. Žalobci dále uvedli, že není zřejmá složitost posuzovaného řízení, nečinnost v řízení lze přičítat především pozemkovému [anonymizováno] a ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] není důvod ani k moderaci výše zadostiučinění z důvodu sdílené újmy. 6. Podle obsahu odvolání uplatnila odvolatelka odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř., a odvolání shledal zčásti opodstatněným. Ve věci je namístě nejprve postavit najisto, zda předmět posuzovaného správního řízení zakládá účastníkům (ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 570/20 a rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) právo na projednání věci v přiměřené době ve smyslu Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod, což soud I. stupně opomněl. V daném případě však tomu tak nepochybně je, neboť předmětem řízení byla otázka restituce vlastnického práva žalobců a jejich právních předchůdců k zemědělským pozemkům, dotýkalo se tedy jednoho ze základních lidských práv a jeho účastníkům svědčilo právo na projednání věci v přiměřené době (srov. např. rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] proti [země], [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). V intencích konstantní judikatury lze na právní posouzení žalobci v tomto řízení uplatněného nároku aplikovat také závěry, plynoucí ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] k výkladu §§ 13 odst. l a §31a náhradového zákona. 7. Řízení trvá extrémně dlouho (od [datum]) a dosud není skončeno, neboť na rozhodnutí [anonymizována čtyři slova]) ze dne [datum] navázal jeho aktuálně probíhající správní přezkum (jakkoliv soud I. stupně poznámkou že„ rozhodnutí obsahuje značné chyby“ překročil meze své pravomoci, jelikož taková úvaha o správnosti správního rozhodnutí mu v rámci občanskoprávního sporu nepřísluší). V jeho průběhu detekoval soud I. stupně nedodržování lhůt podle správního řádu a jeho délka (do současnosti bezmála [anonymizováno] let) je zjevně nepřiměřená složitosti a významu předmětu řízení pro žalobce ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 náhradového zákona (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], sp.zn.