20 CO 380/2022-104 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], žalobu ohledně zaplacení [částka] s příslušenstvím zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 21 % ve výši [částka]. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody, spočívající v nákladech obhajoby, a [částka] z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měly vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení jeho [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, které skončilo zproštěním obžaloby. Žalovaná nesporovala, že v dotyčném řízení (vedeném naposledy u Městského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka]) bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a že u ní žalobce nárok uplatnil dne [datum]. Po podání žaloby žalobci zaplatila na náhradu škody [částka] a učinila nesporným, že se s úhradou této částky dostala do prodlení v období od [datum] do [datum]. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích žalovaná odmítla s poukazem na to, že dostatečnou satisfakcí na nezákonné [anonymizována dvě slova] žalobce je konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy. V reakci na plnění žalované ze dne [datum] v částce [částka] vzal žalobce svou žalobu částečně zpět a v tomto rozsahu bylo řízení výrokem I. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce v částce [částka] s příslušenstvím, představující odškodnění nemajetkové újmy, a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum]. 2. Soud I. stupně učinil důkazní zjištění, popsaná v odstavcích 6. až 9. napadeného rozsudku, věc právně posoudil podle §§ 1 odst. l, 2,5,7 odst. l, 8 odst. l, 31 odst. l, 31a odst. l a 2 náhradového zákona a uzavřel, že žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum] s právní mocí [datum] zproštěn návrhu na potrestání ze dne [datum], jímž mu bylo kladeno za vinu spáchání [anonymizována dvě slova] podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Záznam o sdělení podezření žalobci ze dne [datum] je tak nezákonným rozhodnutím, zakládajícím odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou tímto rozhodnutím (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 náhradového zákona, proto věc [anonymizováno] být podle § 15 odst. 2 zákona projednána před soudem. Žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím škoda, spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení v [anonymizováno] řízení v částce [částka], kterou žalovaná uhradila po podání žaloby dne [datum]. Soud I. stupně proto žalobci přiznal úrok z prodlení z poskytnutého plnění s odkazem na § 15 odst. 1 náhradového zákona, § § 1968 a 1970 zák. č. 89/2013 Sb., občanský zákoník a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky…, běžící od uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované. 3. Nárok na peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce soud I. stupně opodstatněným neshledal. Zdůraznil, že v případě nezákonného rozhodnutí neplatí domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena nemateriální újma a bylo proto na žalobci, aby tvrdil a prokazoval existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení jeho konkrétního práva, a vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nimi. Reflektoval, že při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy [anonymizováno] věci, z délky [anonymizováno] řízení a z následků, způsobených [anonymizována dvě slova] v osobnostní sféře poškozeného (např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] zn. [spisová značka]), a zdůraznil, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a její přiznání nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). 4. Žalobce byl stíhán pro majetkovou [anonymizována dvě slova], k čemuž soud I. stupně uvedl, že tato trestná [anonymizováno] nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení tak, jako je tomu například u trestných činů násilných nebo [anonymizováno]. Za [anonymizována dvě slova] podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí jednoho až pěti let nebo peněžitý trest a měl svým jednáním způsobit škodu ve výši [částka]. V době od [datum] do [datum] byl žalobce pravomocně uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu v délce 24 měsíců. [anonymizována dvě slova] žalobce trvalo od [datum], kdy mu bylo sděleno podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova], a skončilo dne [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Celková doba trvání řízení tak činila 1 rok a 11 měsíců, což nelze hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení. [anonymizováno] řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy a jednalo se o složitější věc, o čemž svědčí také zrušující rozhodnutí dovolacího soudu. Soudy v řízení postupovaly plynule a koncentrovaně, nedopustily se žádných průtahů. Soud I. stupně dále vyšel z toho, že v obecné rovině každé [anonymizováno] řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného a je pro něho zátěž, zasahujícího do jeho života, cti a dobré pověsti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Konstatoval nicméně, že pouze z těchto skutečností, jež jsou průvodním jevem každého [anonymizována dvě slova], nelze nárok na zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu u každého poškozeného dovozovat, ale že je třeba zkoumat konkrétní zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich projevy. Poukázal na to, že žalobce byl v minulosti uznán vinným ze spáchání tří úmyslných majetkových trestných činů (úvěrový podvod, zpronevěra, krádež) a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací v délce 150 hodin (od jehož výkonu bylo upuštěno pro [anonymizována dvě slova] žalobce trest vykonat) a trest odnětí svobody v délce 24 měsíců s podmíněným odkladem výkonu v délce 36 měsíců (do [datum]). Žalobce tak v době předmětného [anonymizována dvě slova] nebyl bezúhonnou osobou. Rozsah a intenzita zásahu [anonymizována dvě slova] do jednotlivých sfér žalobce zůstaly pouze v rovině velmi obecných a nedostatečně konkrétních tvrzení. Žalobce v žalobních tvrzeních pouze uvedl, že bylo zasaženo do jeho osobního života, což se projevovalo psychickou zátěží ze strachu z odsouzení a jeho stigmatizací v očích osob jemu blízkých, k čemuž neoznačil žádné důkazy. Soud I. stupně měl v úmyslu na ústním jednání, konaném dne [datum], poskytnout žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů stran konkretizace zásahů do jeho osobnostní sféry v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova]. Vzhledem k tomu, že se žalobce ani jeho právní zástupce k jednání nedostavili, vzdal se žalobce dobrodiní tohoto poučení a existenci skutečností, která lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétních práv žalobce a vznik nemajetkové újmy, nelze mít za prokázanou. Z tohoto důvodu se soud I. stupně dále nezabýval otázkou formy a výše zadostiučinění, žalobu ohledně tohoto nároku zamítl a podle § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) převážně procesně žalované přiznal částečnou náhradu nákladů řízení. 5. Proti zamítavému výroku rozsudku a výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že v předvolání k ústnímu jednání na [datum] nebyl informován o úmyslu soudu I. stupně poskytnout mu poučení k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, což mohl soud učinit i písemně. Dovozoval, že jeho žalobní tvrzení ohledně zásahu do jeho práv nezákonným [anonymizováno] stíháním byla dostatečná, když uvedl, že pro něho bylo psychickou zátěží, že trpěl obavami z odsouzení a že byl stigmatizován v očích svých blízkých. Žalobce dále dovozoval, že žádnou dobu trvání nezákonného [anonymizována dvě slova] nelze považovat za přiměřenou a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 6. Podle obsahu odvolání uplatnil odvolatel odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek i řízení, jež mu předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. za souhlasu účastníků bez nařízení jednání v soula