20 CO 382/2021-248 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení [částka], žalobu ohledně [částka] s příslušenstvím zamítl a oběma účastnicím uložil povinnost nahradit státu náklady řízení, žalobkyni v rozsahu 32,4% a žalované 67,6%. Žalobkyně se na žalované domáhala [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Slušovice (pozemek) v jejím vlastnictví, na němž stojí stavba žalované číslo popisné [anonymizováno], bez právního důvodu v období od [datum] do [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že pozemek užívala na základě nájemních smluv, uzavřených s obcí [obec] dne [datum] a dne [datum], které řádně hradila nájemné, a nesouhlasila ani s uplatněnou výší nároku. 2. Soud I. stupně učinil z provedených důkazů zjištění, podrobně popsaná v odstavcích 5. – 11. napadeného rozsudku, a s odkazem na § 2999 zákona č. 89/1991 Sb., občanský zákoník (o. z.) dovodil, že žalovaná uzavřela nájemní smlouvu se subjektem, který nedisponoval oprávněním uzavírat závazkové vztahy ohledně předmětného pozemku a tato smlouva je proto neplatná. Poukázal na to, že zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), byly obce konstituovány jako právnické osoby sui generis, jež nabyly práva a závazky místních a městských národních výborů, ale nemohly nabýt právo hospodaření k věcem ve vlastnictví státu, které mohou mít jen státní subjekty. Podmínky pro přechod pozemku do vlastnictví města Slušovice nebyly splněny a vlastníkem pozemku je žalobkyně, což žalovaná ani nezpochybňuje. Užíváním pozemku bez právního důvodu období od [datum] do [datum] se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a náhradu jí musí vydat v rozsahu, v jakém by byla povinna k úhradě nájemného. Výše bezdůvodného obohacení vychází ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], který určil obvyklé nájemné za pozemek o výměře 2 508 m² pro rok 2014 částkou [částka], celkem [částka]. Soud I. stupně proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) plnou náhradu nákladů řízení, sestávající z devíti paušálních náhrad za jednotlivé úkony v řízení, popsané v odstavci 21 rozsudku, po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a z cestovného na trase [obec] - [obec] a zpět vlakem dne [datum] ve výši [částka], vlakem dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] se souhlasem soudu automobilem Škoda Octavia jen ve výši [částka] (cestovné by činilo [částka]), tedy celkem [částka] O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 o. s. ř. na základě poměru úspěchu účastníků, žalobkyně ve výši 67,6% a žalované ve výši 32,4%. 3. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výroku souvisejícímu podala žalovaná včasné odvoláním. Zopakovala, že pozemek užívala v dobré víře, podložené údaji z katastru nemovitostí, na základě nájemní smlouvy, uzavřené s městem Slušovice dne [datum] a následně dne [datum]. Žalobkyní byla kontaktována a seznámena se změnou vlastnictví pronajatého pozemku teprve dne [datum] a právo hospodaření s pozemkem bylo v katastru nemovitostí změněno až na základě listiny ze dne [datum]. Soudu I. stupně žalovaná vytkla, že její argumentaci k existenci platného nájemního vztahu pominul a rozsudek označila za nepřezkoumatelný. Dovozovala, že město Slušovice jakožto nástupce [anonymizováno] [obec] mělo právo hospodařit s pozemkem ve smyslu § 68 zákona o obcích a že užívala pozemek na základě platné nájemní smlouvy. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) poukázala na to, že změna nositele oprávnění hospodařit s pozemkem nemá na uzavřený právní vztah vliv (§ 680 obč. zák.), žalobkyně proto vstoupila do právního postavení pronajímatele a uzavřenou smlouvou byla vázána. Žalovaná dále vytkla soudu I. stupně, že nekriticky převzal nepodložené závěry znaleckého posudku, aniž se vypořádal s jejími námitkami. Znalec [příjmení] [příjmení] nevycházel z dřívějšího znaleckého posudku, zpracovaného dne [datum] [právnická osoba] (znalecký ústav), a dospěl k nerozumnému závěru o meziročním nárůstu ceny za užívání pozemku (z částky [částka] na částku [částka]) téměř o 300 %. Opomenul existující nájemní smlouvy, uzavřené mezi městem Slušovice a žalovanou ze dne [datum] a [datum], v nichž byla sjednána cena [částka] a [částka], ke srovnání použil neadekvátní pozemky, nedůvodně vyprodukoval meziroční růst ceny za pozemek z původně zjištěné částky [částka] na částku [částka], výslednou cenu povýšil oproti znaleckému ústavu neadekvátním koeficientem míry zisku, ignoroval negativní charakteristiky oceňovaného pozemku (vlastnické vztahy, nemožnost přístupu z veřejné komunikace, sesuvné území, chybějící inženýrské sítě, zóna záplavového území), nevysvětlil použité podklady a jeho závěry jsou jen spekulativní. Žalovaná dále brojila proti výroku o náhradě nákladů řízení s přesvědčením, že žalobkyni nenáleží náhrada cestovného, jelikož má sídlo v [obec]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadených výroků rozsudku. Ve vyjádření k odvolání poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve skutkově obdobné věci pod sp. zn. [spisová značka], z něhož vyplývá, že pozemek je od roku 1985 ve vlastnictví státu a městu [obec] jako samostatné právnické osobě nikdy nesvědčilo právo hospodaření s ním ani vlastnické právo. Zákonem [číslo] Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích bylo vyloučeno, aby s majetkem státu hospodařily nestátní subjekty. Nájemní smlouvy žalované jsou neplatné, neboť město Slušovice nebylo vlastníkem pozemku a nedisponovalo ani jiným titulem, který by je opravňoval k uzavření smlouvy. Žalovaná je právnickou osobou, která dlouhodobě podniká v oblasti pronájmu realit, a nemůže se proto s úspěchem dovolávat rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně posoudil nárok žalobkyně správně jako nárok z bezdůvodného obohacení s intencích judikatorních závěrů, že výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který uživateli vznikl, a jeho majetkovým vyjádřením je peněžitá částka, odpovídající částkám, vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci zpravidla formou nájmu. Soud I. stupně za účelem zjištění výše náhrady ustanovil soudního znalce, který provedl ocenění pozemku srovnávací metodou, k čemuž použil 10 realizovaných cen pozemků. Nebylo úkolem znalce revidovat posudek znaleckého ústavu, jímž nebyl nijak vázán, ale bylo mu uloženo vlastní znalecké zkoumání za účelem stanovení obvyklé výše nájemného v roce 2014. Znalec podrobně vysvětlil metody a podklady použité při zpracování znaleckého posudku, znalecké standardy jsou znalci používány zcela běžně, dvě nájemní smlouvy mezi totožnými subjekty nemohou svědčit o výši nájemného obvyklého v místě a čase a výše nájemného byla stanovena procentuálně ze zjištěné ceny pozemku běžným postupem sazbou 8 % z ceny pozemku s ohledem na jeho komerční využití. 5. Podle obsahu odvolání uplatnila žalovaná odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z podnětu tohoto odvolání přezkoumal napadené výroky rozsudku, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, která správně posoudil i po právní stránce. Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, soud I. stupně postupoval při hodnocení důkazů v intencích § 132 a z jeho odůvodnění je ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. zřejmé, na jakých skutkových a právních závěrech své rozhodnutí založil. Pro přezkoumatelnost rozhodnutí soudu není podstatné naplnění všech požadavků náležitostí odůvodnění rozhodnutí, ale především zájmu účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání odvolací důvody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. [spisová značka]). 6. Výhrady žalované proti závěru o neplatnosti nájemních smluv, uzavřených mezi ní a městem Slušovice, zcela pomíjejí závěry, učiněné Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím v obdobném sporu účastnic (o vydání bezdůvodného obohacení žalované za užívání téhož pozemku v době od [datum] do [datum]) v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], v němž tento soud se shodě se soudem I. stupně vyložil, že právo hospodařit s majetkem státu mají výlučně státní organizace. Tato skutečnost se podává z §§ 9 až 11 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, což vylučuje konstrukci žalované o právu obce hospodařit s majetkem státu na podkladě přechodného ustanovení § 68 zák. č. 367/1990 Sb. obcích, [účinnost]. Pozemek od roku 1985 vlastnil stát