20 CO 400/2021-61 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně částky [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvního úroku ve výši 23,76 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu zamítl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného z úvěrové smlouvy, uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným, která řádně neplnil splátky a zůstatek dluhu, sestávající z jistiny ve výši [částka] a smluvního úroku, byl proto odstoupením od smlouvy ke dni [datum] zesplatněn. Kromě jistiny žádala žalobkyně kapitalizovaný smluvní úrok, smluvní pokutu, pojistné a poplatky ke dni zesplatnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 6 až 11 napadeného rozsudku, uzavřel, že úvěrová smlouva, sjednaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť věřitel náležitě nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyni proto přiznal částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2993 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) s úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. od prvního dne prodlení žalovaného [datum] ve výši, vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ostatní nároky žalobkyně jako nedůvodné zamítl a procesně převážně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) poměrnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 34 rozsudku. 3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, směřující proti zamítavému výroku rozsudku co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a proti výroku o náhradě nákladů řízení. Namítla, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši [částka], z níž uhradil pouze [částka], správná výše jeho bezdůvodného obohacení je proto [částka]. Žalobkyně navrhla, aby jí odvolací soud změnou zamítavého výroku rozsudku přiznal částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nebo, aby v odvoláním napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadenou část rozsudku soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř. za souhlasu účastníků bez jednání podle § 214 odst. 3 o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Žalobkyně svým odvolacím návrhem žádala přiznání částky o [částka] vyšší, než jaká byla uplatněna před soudem I. stupně (předmětem žaloby byla částka [částka], z toho na jistině [částka], v odvolacím řízení žalobkyně žádala na jistině [částka]). Odvolací soud posoudil tento její nárok jako změnu žaloby, kterou však v souladu s § 95 odst. 2 o.s.ř. nepřipustil, neboť výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem řízení o změněném návrhu. V zamítavém výroku ohledně částky [částka] s příslušenstvím poté shledal rozhodnutí soudu I. stupně správným. Žalobním návrhem uplatnila žalobkyně nárok na jistinu úvěru (zapůjčenou částku) ve výši [částka]. Zbylý žalobní požadavek představovalo pojistné, poplatky a smluvní pokuta (v celkové výši [částka]) a smluvní úrok ve výši [částka] Tyto nároky soud I. stupně při správné úvaze o neplatnosti úvěrové smlouvy a nároku žalobkyně na vrácení zapůjčené částky z titulu bezdůvodného obohacení, proti níž žalobkyně nijak nebrojí, správně zamítl. V odvolacím řízení tvrdila žalobkyně svůj nárok na jistinu jinak, než jak byl tvrzen a doložen (výpisem z úvěrové karty žalovaného [číslo]) před soudem I. stupně, což však nemůže být v rámci principu neúplné apelace ve smyslu 205a odst. 1 o.s.ř., jenž se uplatní i v případě rozhodnutí věci v prvním stupni bez jednání (srov. publikované rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 20 Co 566/2003, Soudní judikatura [číslo]) odvolacím důvodem. Odvolací soud proto zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení odvolacího bylo rozhodnuto v intencích § 142 odst. l o.s.ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.