20 CO 93/2022-55 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně, splatných vždy do 20. dne v měsíci (výrok I.), žalobu ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši [částka] a úroku ve výši 35 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], zamítl (výrok II.), ohledně úroku ve výši 55,81 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení řízení zastavil (výrok III.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. Žalovaná namítla neplatnost smlouvy o úvěru s poukazem na to, že obsahuje ujednání rozporná s dobrými mravy a že žalobce řádně neprověřil její schopnost úvěr splácet. 2. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru na částku [částka], podle níž měla žalovaná za dobu trvání úvěru 24 měsíců zaplatit celkem [částka], výše splátky činila [částka] měsíčně, zápůjční úroková sazba a předpokládaná výše RPSN činily 139,98 % a že žalovaná na tento úvěr neuhradila žádnou splátku. Dále soud I. stupně vycházel ze zjištění, podrobně popsaných v odstavcích 5 až 17 napadeného rozsudku a na jejich základě s odkazem na § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] shledal úvěrovou smlouvu neplatnou pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce. Dovodil, že žalovaná je povinna vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu ve výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení v době přiměřené jejím možnostem, kterou shledal dobu 66 měsíců, v nichž žalovaná má možnost splatit dluh v měsíčních splátkách ve výši [částka], při jejichž určení vycházel z příjmu žalované ([částka] hrubého měsíčně a [anonymizována dvě slova] až [anonymizována dvě slova] měsíčně z brigády), jejích dalších dvou exekucí ve prospěch žalobce na částku přesahující [částka] a dalších závazků u [příjmení] [příjmení]. Ve zbývajícím rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl, včetně zákonného úroku z prodlení, se závěrem, že v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaná nedostala do prodlení s vrácením jistiny. Ohledně smluvního úroku řízení podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s poukazem na téměř stejný úspěch sporných stran. 3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvoláním, směřující proti lhůtě k plnění, určené vyhovujícím výrokem, a proti zamítavému výroku ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Namítl, že soud I. stupně opomněl uložit žalované povinnost pod ztrátou výhody splátek a že žalovaná se dostala do prodlení s úhradami splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni [datum] a žalobce má právo dle § 1970 o. z. na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 %. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadenou část rozsudku soudu I. stupně, tak že jí přizná úrok z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a vyhovující výrok doplní o uvedenou podmínku. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání souhlasila s doplněním podmínky plnění pod ztrátou výhody splátek. Nárok žalobce na úrok z prodlení odmítla a ztotožnila se se závěrem soudu I. stupně, že podle zákona o spotřebitelském úvěru má povinnost vrátit pouze holou jistinu [částka] v době přiměřené jejím možnostem. 5. Z obsahu odvolání žalobce proti výroku o věci samé se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a odvolání shledal opodstatněným. Soud I. posoudil smlouvu o úvěru ze dne [datum] jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 23. 4. 2020 a nárok žalobce tak představuje podle § 2991 odst. 1 o. z. bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Splatnost částky [částka] proto nelze dovozovat ze smluvních ujednání neplatné smlouvy, ale ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. nastala teprve na základě výzvy žalobce k plnění. Odvolací soud zjistil postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř., že žalobce poprvé vyzval žalovanou k úhradě jistiny úvěru ve výši [částka] v oznámení ze dne [datum] do 10 dnů od data odeslání oznámení, jehož obdržení žalovaná potvrdila. Podle 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalovaná tak byla povinna začít s plněním svého dluhu (jakýmkoliv způsobem, přiměřeným jejím možnostem, například i v desetině následně soudem povolených splátek) do [datum], avšak neučinila tak, na výzvu žalované nijak nereagovala, proto je od [datum] v prodlení s plněním částky [částka] a žalobce má podle § 1970 o. z. od tohoto data právo na zákonný úrok z prodlení. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru nelze vykládat tak, jak to činí soud I. stupně, neboť zaplacení jistiny úvěru„ v době přiměřené možnostem“ bez vzniku povinnosti k úhradě úroku z prodlení předpokládá aktivní přístup dlužníka k plnění jeho závazku nejpozději poté, co je k jeho splnění vyzván. Podle důvodové zprávy k uvedeném zákonnému ustanovení míří sousloví,,v době přiměřené jeho možnostem“ na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Domnívá-li se poskytovatel úvěru, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. V daném případě žalovaná nic nesplácela, na výzvu žalobce zůstala nečinná a k plnění svého závazku se přihlásila až po uplynutí více než jednoho roku v průběhu tohoto řízení, situace, předvídaná § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (spor o dobu plnění), tu nenastala. Odvolací soud z uvedených důvodů změnou rozsudku dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. vyhověl žalobě co do zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení ve výši, dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a za období od [číslo] do [datum] zamítavý výrok rozsudku stran tohoto úroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Současně změnil vyhovující výrok rozsudku ohledně lhůty k plnění, neboť soud I. stupně opomněl určit počátek této lhůty a stanovení podmínky plnění ve splátkách pod ztrátou jejich výhody (kterou i sama žalovaná akceptovala). 6. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odstavec 1 o. s. ř. náleží v odvolacím řízení plně procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření této náhrady aplikací § 150 o. s. ř. Žalovaná je sice zatížena úvěry, podle zjištění soudu I. stupně však má pravidelný, jistinu i s nově žalobci přisouzeným úrokem z prodlení jí bylo umožněno splácet v minimálních splátkách [částka] měsíčně (sama ve výpovědi zmínila možnost splátek v dvojnásobné výši) a nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení vznikl v důsledku její dlouhodobé nečinnosti. Náhradu nákladů řízení žalobce za odvolací řízení představuje náhrada soudního poplatku ve výši [částka] a odměny advokátky za 2 úkony právní služby (odvolání, účast na jednání) po [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 8 odst. 1 věta druhá, odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif se dvěma paušálními náhradami jejích výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka]. Složitou majetkovou situaci žalované, danou větším počtem finančních závazků, odvolací soud zohlednil při určení delší lhůty k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobce vznikl na soudním poplatku za odvolání přeplatek ve výši [částka], neboť soudem I. stupně byl tento poplatek nesprávně vyměřen z původně žalované částky [částka], základem poplatku však byla s ohledem na rozsah odvolání podle § 6 odst. 1 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích jen cena příslušenství ve výši pětinásobku c