21 CO 328/2022-207 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se specifikovaných zásahů do práv žalobce na ochranu osobnosti činěných v rámci činnosti dotčeného orgánu státu – Městského soudu v Praze, který jedná jako soud odvolací ve věci jednotlivých odvolání do jednotlivých rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] ve věcech péče o nezletilé, a to v odvolacích řízeních vedených pod žalobcem specifikovanými spisovými značkami (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost odstranit odčinitelné následky neoprávněného zásahu do práv žalobce tím, že odklidí svá vadná (žalobcem specifikovaná) rozhodnutí senátu [anonymizována dvě slova] Městského soudu v Praze, dále [anonymizováno] [číslo] a aplikuje všechny možné zákonné prostředky nápravy (výrok II.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaslat žalobci omluvu (výrok III.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy [částka] (výrok IV.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované výše uvedených nároků s tím, že činností senátu Městského soudu v Praze [anonymizována dvě slova] v rámci jednotlivých specifikovaných odvolacích řízení proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 9 v opatrovnickém řízení vedeném u něj pod sp. zn. [spisová značka], v němž žalobce vystupuje jako otec nezletilého, došlo k zásahům do jeho osobnostních práv. Žalovaná se bránila tím, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a ani žádné z rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno. 3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastníky bylo nesporné, že ani jedno z žalobcem specifikovaných rozhodnutí senátu [anonymizována dvě slova] Městského soudu v Praze nebylo zrušeno či změněno. Stížnost žalobce vedená pod sp. zn. Spr 1138 [číslo] nebyla shledána důvodnou s tím, že stížností se nelze domáhat přezkumu postupu soudu ve výkonu nezávislé rozhodovací činnosti. Žalobce byl účastníkem opatrovnického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] jako otec nezletilého. 4. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále„ OdpŠk“) a uzavřel, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani vydání nezákonného rozhodnutí. Režim odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dopadá na úkony učiněné mimo rozhodovací činnost, nebo sice v jejím rámci, avšak za podmínky, že se v obsahu rozhodnutí neprojeví (odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 799/10, Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Případné vady či nesprávnosti spočívající v postupu orgánu státu, které se projeví v obsahu rozhodnutí, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk pak v namítaném řízení vydáno nebylo. Pokud měl žalobce za to, že v řízení došlo k nevhodnému chování soudních osob, narušování důstojnosti, mohl se obrátit na orgány státní správy soudů se stížností, avšak netýkající se rozhodovací činnosti. Žalobce napadá rozhodovací činnost a věcný postup soudů, avšak žalovaná z pozice orgánu moci výkonné nesmí do rozhodovací činnosti soudů zasahovat. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítl, že soud prvního stupně postavil své rozhodnutí zásadní měrou na formalistické právní argumentaci, čímž řízení postihl vadou. Soud prvního stupně uvedl, že v posuzovaném řízení nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by bylo jako nezákonné zrušeno nebo změněno. Opominul však, že žalobce navrhoval, aby řízení bylo přerušeno do doby, než bude rozhodnuto o jím podané žalobě pro zmatečnost proti rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. [anonymizováno 7 slov] a [číslo]. Pokud by žaloba pro zmatečnost byla úspěšná, byla by naplněna podmínka podle § 8 odst. 1 OdpŠk, tj. zrušení rozhodnutí, na níž soud prvního stupně lpí. Návrh žalobce na přerušení řízení však soud prvního stupně zamítl a žalobce se proti tomuto usnesení nemohl odvolat. Žalobce hodlá vyvozovat odpovědnost státu za svou utrpěnou újmu a křivdy z„ dlouhodobé, intenzivní a vědomé škodné činnosti soudních osob senátu [anonymizována dvě slova] proti němu a jeho nezletilému dítěti“. Postup soudu prvního stupně považuje žalobce za projev libovůle. Dále namítl, že odůvodnění rozsudku je nepřezkoumatelné pro nepřesvědčivost a vyhýbavost. Soud prvního stupně se přesvědčivě nevypořádal s argumentací žalobce a s jeho nároky zdržovacími, odstraňovacími a satisfakčními. Žalobce je v postavení oběti, poškozeného a soudní moc ČR v postavení škůdce, zneužívající svou převahu a moc. Rozhodovací činnost senátu [anonymizována dvě slova] je excesivní, proto je neudržitelný závěr, že žalovaná z pozice orgánu moci výkonné nesmí zasahovat do rozhodovací činnosti soudních orgánů a posuzovat ji. Ve věcech žalobce došlo k fatálnímu selhání soudní moci. Žalobce v žalobě poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález], z nichž dovozuje, že požadavek na nezákonnost rozhodnutí podle OdpŠk nutně nezahrnuje formální zrušení či změnu rozhodnutí. Dále poukazoval na rozsudek [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [číslo], kde byla dovozena odpovědnost státu i z nezrušeného rozhodnutí soudu, které nelze napadnout opravnými prostředky. Žalobce měl za to, že tato možnost dopadá i na jeho případ, neboť na něm a jeho nezletilém synovi je páchána křivda, srovnatelná s restitučními křivdami minulého režimu a žalobce je dlouhodobě poškozován výkonem soudcovské funkce, byla u něj destruována důvěra v soudní moc a právní stát. Dovozuje, že v jeho případě je možno povolat k odpovědnosti žalovanou, neboť dochází„ programově k nepřípustnému automatickému vylučování odpovědnosti moci soudní za řádný obsah rozhodnutí, které vydává, a nepřipuštění k odpovědnosti ani jinou složku moci, zde výkonnou poté, [anonymizováno] soudní moc fatálně selhala.“. V kompenzačním řízení není podle žalobce postavení účastníků rovné a žalované nepřísluší, aby se dovolávala Listiny základních práv a svobod. Žádný státní orgán ani soud nemůže jednat, konat a postupovat bez zákonné licence, neproporcionálně a nepřiměřeným způsobem. Žalobce jako oběť, poškozený, může činit a požadovat po orgánech státu cokoliv, [anonymizováno] není zákonem zakázáno. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná vyjádřila s napadeným rozsudkem souhlas a navrhla jeho potvrzení. 7. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalobce a žalované podle § 101 odst. 2 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř., neboť žalovaná se z odvolacího jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalobce se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavil. 8. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 9. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s nespornými tvrzeními účastníků a obsahem provedených důkazů. 10. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně správně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a přiléhavou judikaturu, na kterou odvolací soud pro stručnost odkazuje. 11. Odvolací soud předně neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným, jak namítá žalobce. Rozsudek je odůvodněn řádně, v souladu s požadavky uvedenými v § 157 odst. 2 o.s.ř. 12. Odvolací soud se závěry soudu prvního stupně o tom, že ve věci není dán odpovědnostní titul, na základě kterého by žalovaná byla povinna žalobci poskytnout požadovaná plnění, naprosto souhlasí. Námitky vznesené v odvolání nepovažuje za opodstatněné. 13. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle [anonymizováno] řádu správního nebo v řízení [anonymizováno], b) nesprávným úředním postupem. 14. Pro dovození odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu 2) vznik škody a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Není-li naplněna byť jen jedna z nich, nemůže být žalobce se