21 CO 372/2021-94 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a výrokem II. právnímu předchůdci žalobkyně uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Rozhodl takto žalobě na zaplacení žalované částky z titulu pojistného plnění. 2. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] pojistnou smlouvu, jejíž součástí bylo pojištění odpovědnosti podnikatele a právnických osob, které se řídilo všeobecnými obchodními podmínkami pro pojištění majetku a odpovědnosti [anonymizováno] [číslo]. Právnímu předchůdci žalobkyně bylo uděleno povolení ke zprostředkování zaměstnání rozhodnutím Úřadu práce ze dne [datum] na dobu tří let. Právní předchůdce žalobkyně a uživatel uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o dočasném přidělování zaměstnanců, která upravovala jejich práva a povinnosti při dočasném přidělení zaměstnanců právního předchůdce žalobkyně uživateli. Dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně s uživatelem dohodli na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce k uživateli, že zaměstnanec bude po dobu tří měsíců vykonávat pro uživatele práci jako operátor [anonymizováno]. Tento zaměstnanec dne [datum] poškodil stroj [anonymizováno], když nezadal jeho korekci. Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně oznámila žalovanému škodní událost, jejíž příčinou byla chybná obsluha stroje jeho zaměstnancem. Žalovaný odmítl pojistné plnění právnímu předchůdci žalobkyně vyplatit z důvodu výluky podle doložky [anonymizováno]. Právnímu předchůdci žalobkyně byla uživatelem vystavena faktura na částku [částka] za náhradu škody – opravu stroje po kolizi. 3. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že mezi účastníky byl uzavřen smluvní závazkový vztah pojištění o odpovědnosti právního předchůdce žalobkyně, jenž se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., že právní předchůdce žalobkyně jako agentura práce dočasně přidělil svého zaměstnance uživateli, který dne [datum] svým zaviněným jednáním způsobil uživateli škodu na [anonymizováno] stroji, neboť nepostupoval v souladu s pokyny k obsluze tohoto stroje. 4. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § [číslo], § [číslo] odst. 1 a § 2865 odst. 1o.z. k závěru, že žalobní nárok není opodstatněný, neboť právní předchůdce žalobkyně neprokázal, ani netvrdil, zda a případně jakým způsobem poškozenému (uživateli) tuto škodu nahradil. S odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) uzavřel, že podle § 2865 odst. 1 o.z. se zakládá právo na náhradu škody také pojištěnému, avšak pouze v případě, že pojištěný poškozenému náhradu škody či jiné újmy nahradil. Fakturu přitom nelze považovat za doklad prokazující, že právní předchůdce žalobkyně poškozenému škodu nahradil. 5. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšnému žalovanému právo na jejich náhradu za 7 úkonů po [částka] podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. 6. Proti tomuto rozsudku podal právní předchůdce žalobkyně odvolání, v němž vytkl soudu prvního stupně, že věc posoudil ryze formálně, dostatečně se nevypořádal s jeho tvrzeními, a proto takové rozhodnutí nemůže v právním státě obstát. S odkazem na ustanovení § 2894 odst. 1 o.z. argumentoval tím, že poškozený může žádat náhradu škody již okamžikem, kdy mu vznikne dluh, nikoliv až po skutečném zaplacení dluhu. Rozhodující pro vznik nároku na náhradu škody je tedy pouze vznik dluhu a není podstatné, zda dluh byl uhrazen či nikoliv. Na jeho straně došlo ke vzniku škody tím, že má dluh vůči uživateli, spočívající v povinnosti nahradit mu to, o co se zmenšil jeho majetek v důsledku pochybení zaměstnance, přičemž výše škody odpovídá částce, kterou byl poškozený povinen vynaložit na uvedení stroje do původního stavu. Podle jeho názoru je zcela irelevantní skutečnost, zda byla faktura zaplacena či nikoliv. Závěrem poznamenal, že se soud prvního stupně nezabýval ani právním charakterem agenturního zaměstnání, což bylo pro posouzení případu podstatné, neboť škodní událost spadá pod vymezení pojistné smlouvy, a to konkrétně čl. 22 odst. 1 a 2 [anonymizováno], protože došlo ke způsobení škody na majetku třetí osobou a pojistná událost nastala v době trvání pojištění, a v souvislosti s činností uvedenou v pojistné smlouvě (činnost právní předchůdce žalobkyně jako agentury práce). Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. 8. V průběhu odvolacího řízení právní předchůdce žalobkyně navrhl, aby odvolací soud rozhodl podle § 107a odst. 1 o.s.ř. tak, aby na jeho místo do řízení vstoupila [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil na ní svou pohledávku, která je uplatňována v tomto soudním řízení. Odvolací soud rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že připustil, aby na místo původního žalobce vstoupila do řízení [jméno] [příjmení]. Uvedené usnesení bylo doručeno do datové schránky právního zástupce původního žalobce a žalobkyně dne [datum], žalovanému bylo doručeno dne [datum]. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), a poté, kdy doplnil dokazování Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění majetku a odpovědnosti [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“) podle § 213 odst. 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 10. V souvislosti s procesním nástupnictvím na straně žalující došlo během odvolacího řízení k podstatné změně skutkového stavu. Do řízení vstoupila na místo původního žalobce, který měl s žalovaným uzavřenou pojistnou smlouvu ([datum]), na jejímž základě se domáhal proti žalovanému zaplacení pojistného plnění, [jméno] [příjmení], a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] s původním žalobcem, jejímž předmětem byl nárok na výplatu pojistného plnění z uvedené pojistné smlouvy. 11. Odvolací soud proto vycházel nejen ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ale rovněž ze zjištění, která sám učinil. Vzhledem k datu uzavření pojistné smlouvy ([datum]) je zřejmé, že na projednávanou věc je třeba aplikovat ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). 12. Z ustanovení § 1879 o.z. vyplývá, že lze postoupit pohledávku i bez souhlasu dlužníka. Jejímu postoupení mohou smluvní strany zamezit svým ujednáním (§ 1881 odst. 1 o.z.) Odvolací soud konstatuje, že soudní judikatura vztahující se k posouzení platnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené navzdory ujednání účastníků v jejich smlouvě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který byl uveřejněn pod [číslo] sbírky Soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ [spisová značka]“) se uplatní i v poměrech občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Závěry této soudní judikatury se uplatní potud, že rozpor se zákazem či omezení postoupení pohledávky způsobuje neplatnost postupní smlouvy podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 1881 odst. 1 o.z. 13. Promítnuto do posuzované věci lze uzavřít, že pokud si účastníci pojistné smlouvy v čl. 5 odst. 1 písm. n) [anonymizováno] výslovně sjednali, že„ pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba po škodní události nesmí bez souhlasu pojišťovny postoupit pohledávku na plnění z pojištění“, sjednali si tím podmínky postoupení pohledávky z této pojistné smlouvy. Z uvedeného je zřejmé, že si smluvní strany omezily dohodou postoupení pohledávky ve smyslu § 1881 odst. 1 o.z., pokud pojišťovna (žalovaný) nedá k postoupení pohledávky výslovný souhlas. Vzhledem k tomu, že žalovaný tento souhlas k postoupení pohledávky neposkytl, což sdělil odvolacímu soudu podáním ze dne [datum], je třeba posoudit Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] jako neplatnou, když žalovaný se v tomto podání zároveň dovolal neplatnosti uvedené smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu § 586 odst. 1 o.z., vycházejíce ze zásady relativní neplatnosti postupní smlouvy, která je stanovena zejména na ochranu individuálních zájmů dlužníka. Z podobných úvah vychází také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [číslo] sbírky Soudních rozhodnutí a stanovisek. 14. Na okraj odvolací soud dodává, že při rozhodování o procesním nástupnictví podle § 107a o.s.ř. soud nezkoumá otázku platnosti postupní smlouvy, neboť