21 CO 402/2021-294 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel domáhal na žalované jako zprostředkovateli investičních služeb zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované tím, že neoprávněně uplatnila tzv. storna provizí v důsledku ukončení pojistných smluv v žalobě označených, zprostředkovaných žalobcem, neboť je provedla až po uplynutí sjednané doby odpovědnosti za storno. Žalovaná částka představovala rozdíl mezi realizovanými storny ve výši [částka] a vyplacenými korekcemi ve výši [částka]. Žalovaná se bránila námitkou promlčení k částkám tzv. storen provizí, které žalobce uplatnil za prvních 9 smluv (podle žaloby) v celkové výši [částka], a dále tím, že získatelem všech smluv, které žalobce v žalobě označuje, byl pan [jméno] [příjmení] jako člen týmu obchodních zástupců žalobce, který při své činnosti finančního poradenství nepostupoval řádně. Žalobce měl na jeho činnost dohlížet a kontrolovat její kvalitu, k čemuž nedocházelo. 3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byly dne [datum] uzavřeny dvě na sebe navazující smlouvy, a to Smlouva o obchodním zastoupení (dále Smlouva I) a Smlouva o spolupráci při správě produktů (dále Smlouva II), podle kterých měl žalobce jako mandatář vykonávat pro žalovanou jako mandanta finančně-poradenskou a zprostředkovatelskou činnost na finančním trhu, zejména zprostředkovávat finanční produkty obchodních partnerů mandanta, dále vyvíjet činnost k získávání dalších mandatářů pro mandanta a činnost při vedení skupiny mandatářů a žalovaná se zavázala mu za to platit provizi. Na základě těchto smluv žalobce pro žalovanou zprostředkoval uzavření 77 pojistných smluv, které jsou předmětem žaloby, a to prostřednictvím jemu podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele pana [jméno] [příjmení], který byl součástí týmu žalobce. Podmínky vzniku nároku na provizi byly stanoveny Smlouvami I a II, vnitřním předpisem žalované – Pravidly odměňování – Ceník provizí tak, že právo na provizi vznikalo zásadně po uplynutí doby 6 měsíců od uzavření smlouvy a smlouva o finančním produktu, k níž se provize vztahovala, musela trvat alespoň po minimální dobu ručení (tzv. doba odpovědnosti za storno), která činila v rozhodné době [anonymizováno] roky. Celková výše sporných storen provizí za vyjmenované pojistné smlouvy činila [částka]. Žalobce od žalované v průběhu spolupráce získával několik druhů provizí: získatelskou, provizi za péči, provizi následnou. Všech 77 pojistných smluv, které jsou předmětem žaloby, a za které bylo ze strany žalované uplatněno tzv. storno provizí, bylo ukončeno až po uplynutí doby dvou let od jejich sjednání, a to část z nich výpovědí ze strany klienta či na základě jeho žádosti, příp. přepracováním na smlouvu novou, ev. pro neplacení pojistného (celkem 6 smluv), zbytek dohodami o narovnání, které byly uzavírány mezi [právnická osoba] a klienty na základě jejich žádostí. Je notorietou, že tehdy byla pojišťovna neúspěšná ve sporech ohledně obdobných pojistných smluv u finančního arbitra, přičemž pojistné smlouvy byly prohlašovány za absolutně neplatné. Storna smluv byla ze strany žalované uplatněna v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] u prvních devíti smluv podle specifikace žalobce (čl. 76 spisu), v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] u smluv ostatních. Důvody pro storna provizí žalobci sděleny nebyly, bylo pouze neurčitě odkázáno na blíže nespecifikovanou dohodu uzavřenou mezi žalovanou a [právnická osoba] Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k zaplacení bezdůvodného obohacení za neoprávněně učiněná storna. Žalovaná následně vyplatila žalobci formou tzv. kompenzací částku [částka] (oprava storna). Rozdíl mezi spornými storny provizí a vyplacenou kompenzací činí [částka] (tj. žalovanou částku). Spolupracovníkovi žalobce p. [jméno] [příjmení] byla [anonymizována tři slova] udělena pokuta ve výši [částka] za správní delikt, který spočíval mimo jiné v tom, že zprostředkoval klientům uzavření smluv o investičním životním pojištění, které však pro ně byly nevhodné, neinformoval je o poplatkové struktuře produktu. Žalobce byl nadřízeným tohoto obchodníka a součástí jeho činnosti bylo i dohlížet na jeho práci (jako člena jeho týmu). Žalovaná činnost p. [příjmení] dlouhodobě vyzdvihovala, dávala jeho výkony za příklad ostatním, vyhodnocovala jej jako nejlepšího obchodníka. Poukazování na nesrovnalosti a nekvalitní práci p. [příjmení] nikam nevedlo, neboť nebylo centrálou žalované ani vyšším vedením reflektováno. 4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle právní úpravy platné a [účinnost], a to na základě § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále obch. zák.), a to podle § 261 odst. 1 obch. zák., § 566 odst. 1, 2 obch. zák., a dále podle § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále obč. zák.). Uzavřel, že strany mezi sebou zavřely mandátní smlouvu s prvky smlouvy o obchodním zastoupení. Storna provizí za smlouvy označené v žalobě byla ze strany žalované provedena neoprávněně, neboť byla učiněna až v době, kdy smlouva o obchodním zastoupení ve spojení s vnitřními předpisy žalované již neumožňovala storno učinit, neboť k nim již nebyl důvod. Neoprávněně stržená storna představují bezdůvodné obohacení na straně žalované vzniklé na úkor žalobce, které je mu žalovaná povinna vrátit. Žalovaná získala na úkor žalobce majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce svoji práci odvedl. Smlouvy uzavírané podřízenými žalobce byly žalovanou dopředu schvalovány a není důvod, proč proti žalobci obrátit ujednání, ke kterému došla pojišťovna se svým klientem. Soud prvního stupně shledal jako rozporným s dobrými mravy postup žalované, která žalobci po mnoha letech strhla zpětně již vyplacené provize. Ani jedna ze sporných smluv nebyla zrušena finančním arbitrem, část smluv byla ukončena dohodami o narovnání, přičemž uzavření těchto smluv nemohl ovlivnit ani žalobce ani žalovaná. Žalobce ani nemohl ovlivnit postup žalované, která uzavřela s [právnická osoba] blíže nespecifikovanou dohodu, na základě které jí byly vráceny určité peněžní prostředky. Část smluv pak byla ukončena jiným způsobem než dohodou o narovnání. Námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná ohledně storen, jenž byla provedena v době delší než 4 roky před podáním žaloby dne [datum] (smlouvy označené pod bodem 1 – 9 tabulky žalobce), tedy provedené mezi únorem [rok] a [anonymizována dvě slova] [rok], shledal soud prvního stupně jako rozpornou s dobrými mravy s tím, že s ohledem na specifika tzv. provizního konta nelze po žalobci požadovat, aby zpětně kontroloval smlouvy sjednané před x lety a presumoval, že provize mohou být sraženy neoprávněně. Žalovaná postupovala netransparentně a její jednání bylo vedeno nikoli dobrými úmysly, ale za účelem zkreslení a znepřehlednění situace v oblasti storen a kompenzací na provizním kontu žalobce. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. a namítla, že soud prvního stupně v rozsudku zcela přejal argumentaci žalobce, včetně vyčíslení nároku a zásadní argumentaci žalované zcela pominul, některé důkazy jsou zcela zamlčeny. Soud prvního stupně se nevypořádal s argumentací žalované, že nárok žalobce podle smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o spolupráci při správě produktů nikdy nevznikl, neboť žalobce nesplnil zákonné požadavky a podle čl. 4 [číslo] smlouvy o spolupráci je„ plně i finančně odpovědný za řádnou správu obchodů, které zprostředkoval on nebo spolupracovníci jeho struktury“. Žalovaná odmítla výplatu provize s odkazem na čl. 4 [číslo] smlouvy o spolupráci. V bodě 18. rozsudku označil soud prvního stupně absolutní neplatnost projednávaných investičních smluv za notorietu, ačkoli k tomu nikterak ve svém právním posouzení nepřihlédl a zcela opominul, že podle čl. 6 smlouvy o obchodním zastoupení vzniká právo na provizi, pokud jsou podmínky jinak splněny, jako podmíněné tím, že v budoucnu nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi. Žalovaná nesouhlasila s tím, že na daný případ je možno aplikovat judikát [anonymizováno] [číslo], [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení], neboť v daném případě se jedná o vztah dvou podnikatelů a nejedná se o získatelskou provizi, provize nevznikla přímou činností žalobce. Soud měl vz