22 CO 13/2022-811 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany osobnosti, do níž měla neoprávněně zasáhnout žalovaná při zpravodajství o trestní věci žalobkyně. Ta byla stíhána od srpna roku [rok] pro podezření ze spáchání trestného činu [uvedeného], přičemž později bylo stíhání rozšířeno pro podezření ze spáchání několika dalších trestných činů vraždy. Žalobkyni bylo kladeno za vinu, že jako zdravotní sestra způsobila smrt několika pacientů, o které se měla starat, tím, že jim aplikovala draslík do žíly. Trestní stíhání bylo ukončeno dne [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Po dobu trestního stíhání žalovaná, která je mediálním domem vydávajícím zejména 71 regionálních mutací Deníku a zveřejňujícím své zpravodajství na internetu (denik.cz) opakovaně a široce nerespektovala ve svých článcích presumpci neviny žalobkyně. Navíc se o žalobkyni takto vyjadřovala i značně dehonestujícím způsobem, když např. žalobkyni označovala jako„ sestra smrt“ nebo„ vraždící sestra“. Žalovaná o žalobkyni navíc tvrdila, že si vraždami ulehčovala práci, že pacienty neměla ráda, tedy že [činy] páchala ze zavrženíhodných pohnutek. Dopad neoprávněného jednání žalované na život žalobkyně byl značný a nevratný, a to zejména s ohledem na dobu trvání zásahu, četnost závadných článků, povahu i formu výroků, a též i mediální sílu žalované a její významný vliv na veřejné mínění. S ohledem na to žádala žalobkyně náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce [částka] s příslušenstvím. V bližších podrobnostech jsou žalobní argumenty předestřeny již v rozsudku soudu prvního stupně. 2. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně uhradila žalobkyni na zadostiučinění částku [částka] (žalobkyně následně podáním ze dne [datum] vzala žalobu v tomto rozsahu zpět), neboť uznala, že při informování o trestní kauze žalobkyně došlo v některých článcích k užití nepřiměřeně expresivních označení žalobkyně, přičemž se za tyto obraty již před podáním žaloby žalobkyni omluvila. Ve zbývajícím rozsahu však žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí, neboť částka, kterou žalobkyně požaduje, je dle jejího názoru zcela nepřiměřená a vymykající se soudní praxi. Namítá, že trestní kauza žalobkyně byla vzhledem ke své výjimečnosti předmětem enormního zájmu odborné i laické veřejnosti a všech sdělovacích prostředků. Zpravodajství žalované o trestní kauze bylo podstatně rozsáhlejší, než je uvedeno v žalobě. Žalovaná objektivně informovala o celém průběhu trestního řízení, a to včetně zproštění obžaloby. Žalovaná respektovala presumpci neviny žalobkyně, když v textu článků užívala slova jako„ údajně“,„ policie viní“,„ zřejmě“,„ kriminalisté šetří“ apod. Většina článků vydaných žalovanou byla zcela v rámci zákonných mezí. Pokud pak došlo k výjimečným excesům, stalo se tak v důsledku přesvědčivých vyjádření orgánů činných v trestním řízení a důkazů provedených během hlavního líčení, které svědčily v neprospěch žalobkyně. Žalovaná se domnívá, že žalobkyni poškodilo zejména samotné trestní stíhání, za něž ovšem žalovaná nenese odpovědnost. Žalovaná též zpochybňuje vyhodnocení některých kritérií, na základě kterého žalobkyně zdůvodňuje požadovanou výši peněžitého zadostiučinění. 3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 173/2017-688, zastavil řízení ohledně částky [částka] (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] a příslušenství k částce [částka] (výrok II), zamítl žalobu v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok [příjmení]). 4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 21/2021-727, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III a IV zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Soud prvního stupně následně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 6. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že výše peněžitého zadostiučinění přiznaná soudem prvního stupně je s ohledem na všechny okolnosti případu nepřiměřeně nízká. Soud prvního stupně dle žalobkyně nesprávně posoudil podstatu, rozsah, závažnost a okolnosti zásahu, nezohlednil adekvátně veškeré potřebné funkce přiměřeného zadostiučinění a nesprávně vyhodnotil též polehčující a přitěžující okolnosti na straně žalované. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého informace poskytované žalovanou o kauze žalobkyně byly komplexní a vyvážené. Z provedeného dokazování (zejména z Mediální analýzy společnosti [právnická osoba]) vyšlo najevo, že v období od [datum] do 4. čtvrtletí 2015 vyznívaly téměř dvě pětiny (48 ze 122, tj. 39 %) zmínek v jedinečných příspěvcích vůči žalobkyni negativně nebo výrazně negativně, žalovaná jimi o žalobkyni referovala jako o skutečném či předpokládaném viníkovi vraždy. Žalovaná též používala ve svých článcích řadu negativně zabarvených expresivních výrazů. Podle žalobkyně nemůže být polehčující okolností pro žalovanou skutečnost, že žalovaná informovala s odstupem času veřejnost o tom, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby. Žalovaná nesouhlasí ani s tím, že by titulky jednotlivých článků bylo možné považovat za přípustnou novinářskou zkratku. Je zcela nepřípustné, aby kterákoliv novinářská zkratka či zjednodušení konstatovaly nebo předjímaly vinu žalobkyně. V případě žalované se navíc jednalo o expresivní, snadno zapamatovatelná a nezaměnitelná označení jako např.„ sestra smrt“ apod. Dle žalované nelze říci, že média žalované nemají celostátní působnost. Žalovaná v podstatě distribuuje celostátní denní tisk, byť v podobě regionálních mutací. Celostátní dopad má rovněž i web denik.cz. Pokud pak jde o regionální mutace, projevila se závadná medializace nejvíce v regionu, ve kterém žalobkyně po celý dosavadní život bydlela a pracovala. Žalobkyně zpochybňuje, že by žalovaná informováním o trestním stíhání žalobkyně plnila veřejnou službu či že by snad jednala ve veřejném zájmu, když na jednání, které zasahuje velmi rozsáhle a intenzivně do osobnostních práv a do základních pilířů právního státu, nemůže být veřejný zájem. Žalobkyně zdůrazňuje, že povinnost dodržovat presumpci neviny platí ve všech stádiích trestního řízení, a to bez ohledu na skutečnost, jak důvodné se zdá být podezření ze spáchání trestného činu. [obec] závažnější je trestná činnost, jíž se podezření týká, tím více (nikoliv méně) by měla být žalovaná obezřetná a opatrná při podávání informací veřejnosti. Závažnost kauzy tedy odpovědnost žalované nesnižuje, ale naopak zvyšuje. Je pak nerozhodné, z jakých„ zdrojů“ žalovaná při podávání informací čerpala. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaná informovala o trestním řízení bulvárním způsobem, když vyvolávala či utvrzovala negativní emoce v široké veřejnosti bombastickými nebo šokujícími zprávami a expresivními výrazy, kterými konstatovala nebo předjímala vinu žalobkyně. Jako přitěžující okolnost pro žalovanou je pak třeba hodnotit, že její média jsou obecně vnímána jako„ seriózní“ a čtenáři k nim přistupují s větší mírou důvěry. Žalobkyně též poukazuje na zavinění a motiv žalované, kterým nepochybně bylo zvýšení vlastního hospodářského prospěchu na úkor žalobkyně. Skutečnost, že újma byla žalobkyni způsobena již samotným nezákonným trestním stíháním, nemá dle názoru žalobkyně pro rozhodnutí v této věci žádný právní význam. Žalobkyně bere žalovanou k odpovědnosti čistě jen za její protiprávní jednání spočívající v dlouhodobém porušování zásady presumpce neviny. Jednání státu a jednání žalované je postaveno na zcela odlišných skutkových a právních základech a jejich objektivní důsledky jsou též zcela jiné. Okolnost, že i ostatní vydavatelé porušovali presumpci neviny žalobkyně, pak může maximálně intenzitu zásahu žalované do nehmotných práv žalobkyně zvýšit, a měla by být proto zohledněna k tíži žalované. Žalobkyně nesouhlasí též s názorem soudu prvního stupně, že část újmy mohla být odčiněna veřejnou omluvou, kterou však žalobkyně nežádá. Jednorázová omluva by takové účinky mít nemohla. Pokud by intenzitou a četností omluva odpovídala zásahu, pro žalobkyni by takové oživování kauzy bylo psychicky neúnosné. Žalobkyně zpochybňuje sebereflexi žalované, když peněžité zadostiučinění bylo z její strany uhrazeno až po podání žaloby, resp. z části až po vydání rozsudku soudu prvního stupně. Přijetí etického kodexu pak nemůže představovat dostatečně účinné systémové opatření. Žalobkyně dále rekapituluje veškerá relevantní kritéria, která je třeba zohlednit při úvaze o přiměřeném zadostiučinění (okolnosti protiprávního zásahu a způsobu jeho provedení, okolnosti na