22 CO 9/2022-902 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně domáhá ochrany osobnosti, do níž měla neoprávněně zasáhnout žalovaná při zpravodajství o trestní věci žalobkyně. Ta byla stíhána od srpna roku [rok] pro podezření ze spáchání [uvedeného] činu [osoby], přičemž později bylo stíhání rozšířeno pro podezření ze spáchání několika dalších trestných činů vraždy. Žalobkyni bylo kladeno za vinu, že jako zdravotní sestra způsobila smrt několika pacientů, o které se měla starat, tím, že jim aplikovala draslík do žíly. Trestní stíhání bylo ukončeno dne [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. V období od srpna [rok] do konce roku [rok], resp. ledna 2016 žalovaná, která je mediálním domem vydávajícím řadu celostátních tiskovin a zveřejňujícím své zpravodajství na internetu ([příjmení] fronta DNES, [příjmení] noviny, Metro, 5plus2, [příjmení], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] a další) opakovaně a široce nerespektovala ve svých článcích presumpci neviny žalobkyně. Navíc se o žalobkyni takto vyjadřovala i značně dehonestujícím způsobem, když např. žalobkyni označovala jako„ sestra smrt“ nebo„ vraždící sestra“. Žalovaná o žalobkyni navíc tvrdila, že si vraždami ulehčovala práci, že pacienty neměla ráda, tedy že vraždy páchala ze zavrženíhodných pohnutek. Dopad neoprávněného jednání žalované na život žalobkyně byl značný a nevratný, a to zejména s ohledem na dobu trvání zásahu, četnost závadných článků, povahu i formu výroků, a též i mediální sílu žalované a její významný vliv na veřejné mínění. S ohledem na to žádá žalobkyně náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná na její výzvu neplnila, současně žádá jako příslušenství úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. V bližších podrobnostech jsou žalobní argumenty předestřeny již v rozsudku soudu prvního stupně. 2. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. V napadených článcích se zabývala věcí veřejného zájmu. Žalobkyně byla obviněna z [uvedeného činu] šesti osob, kterých se měla dopustit jako zdravotní sestra na pacientech. Žalovaná při informování o trestním stíhání žalobkyně vždy vycházela z úkonů a vyjádření orgánů činných v trestním řízení, jakož i z vyjádření osob, které měly k věci určitý vztah (např. kolegyně žalobkyně, lékař, který věc inicioval). Žalovaná současně velmi široce referovala o řízení před soudem, a to včetně obrany žalobkyně a důkazů podporujících její tvrzení, či svědčících v její prospěch, a především pak o zprošťujícím rozsudku soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Žalovaná též poskytla žalobkyni prostor, aby se k celé trestní věci vyjádřila v rozhovoru. Žalovaná poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že při posuzování otázky, zda byla respektována presumpce neviny, je podstatné celkové vyznění a kontext projevu. Nelze tedy hodnotit jednotlivá slova izolovaně. Dále je třeba brát v úvahu specifika periodického tisku a nutnost určitého zjednodušení. Žalovaná je přesvědčena, že způsob, kterým zpravodajství o dané věci veřejnosti podávala, nemohl s ohledem na celkové vyznění a kontext neoprávněně zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně. Na žalobkyni mělo dopad samotné trestní stíhání, za něž žalovaná nenese odpovědnost. Úkolem sdělovacích prostředků je informovat o trestních věcech, což platí tím spíše, jde – li o skutek, z nějž byla obviněna žalobkyně. Ze zpravodajství žalované v daném čase plyne, že trestní věc žalobkyně není skončena a že o vině či nevině rozhodne soud. Z článků naopak nevyplývá, že by o vině žalobkyně bylo předem rozhodnuto. 3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), žalobu zamítl v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III). 4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti podrobně opakovat. Ve zkratce lze uvést, že soud prvního stupně dal za pravdu žalované, že na informování o trestní kauze žalobkyně byl veřejný zájem, že žalovaná byla oprávněna poskytovat informace o trestní kauze žalobkyně, která byla stíhána pro podezření ze spáchání vysoce závažné, v českých poměrech až ojedinělé, trestní činnosti; nešlo o bulvární informace. Souhlasil i s tím, že samotná medializace trestní kauzy není neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobkyně a že za újmu, která žalobkyni vznikla tím, že její trestní stíhání vešlo ve veřejnou známost, žalovaná, potažmo média neodpovídají. Podle soudu prvního stupně nelze ani tvrdit, že by žalovaná poskytovala veřejnosti zkreslený obraz trestního řízení, nebo že by popisovala její kauzu jako jasnou, hotovou věc. Žalovaná se však při informování dopustila excesu a za újmu tím způsobenou odpovídá. V řízení vyšlo nad jakoukoli pochybnost najevo, že žalovaná ve svých příspěvcích žalobkyni popisuje jako osobu, která„ zabíjela“ či„ vraždila“ a označuje ji za„ vražedkyni“,„ vraždící sestru“,„ anděla smrti“, nebo„ Sestru smrt“. Tím žalovaná porušila zásadu presumpce neviny žalobkyně a bezesporu tak žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně. Výraz„ Sestra smrt“ žalobkyně sice nepoužila pro žalobkyni v mediálním prostředí jako první, ale užívala jej, a to opakovaně. Újmu vzniklou žalobkyni vlivem neoprávněného zásahu do jejích práv ze strany žalované soud prvního stupně hodnotil jako značnou. Za odpovídající satisfakci tak shledal částku [částka], ve zbývajícím rozsahu již žalobní požadavek shledal nedůvodným. Při úvaze o výši zadostiučinění soud prvního stupně mimo jiné zohlednil, že za (primární) újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním (a regulérním zpravodajstvím) odpovídá stát a že na vzniku újmy v důsledku excesivního zpravodajství se vedle žalované podílelo obdobnou formou více původců. Soud prvního stupně též přihlédl k požadavku na proporcionalitu s náhradami přisuzovanými za zásahy do jiných osobnostních práv. Ve vztahu k přiznané částce shledal soud prvního stupně důvodným i požadavek na úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl postupem podle § 142 odst. 3 o. s. ř. 5. Rozsudek soudu prvního stupně napadly žalobkyně (v rozsahu zamítavého výroku a nákladového výroku) i žalovaná (v rozsahu vyhovujícího výroku a nákladového výroku) včasným a přípustným odvoláním. 6. Žalobkyně namítá, že výše peněžitého zadostiučinění přiznaná soudem prvního stupně je s ohledem na všechny okolnosti případu nepřiměřeně nízká. Soud prvního stupně dle žalobkyně nesprávně posoudil podstatu, rozsah, závažnost a okolnosti zásahu, nezohlednil adekvátně veškeré potřebné funkce přiměřeného zadostiučinění a nesprávně vyhodnotil též polehčující a přitěžující okolnosti na straně žalované. Žalobkyně zpochybňuje, že by žalovaná informováním o trestním stíhání žalobkyně plnila veřejnou službu či že by snad jednala ve veřejném zájmu, když na jednání, které zasahuje velmi rozsáhle a intenzivně do osobnostních práv a do základních pilířů právního státu nemůže být v žádném případě veřejný zájem. Žalobkyně zdůrazňuje, že povinnost dodržovat presumpci neviny platí ve všech stádiích trestního řízení, a to bez ohledu na skutečnost, jak důvodné se zdá být podezření ze spáchání trestného činu. [obec] závažnější je trestná činnost, jíž se podezření týká, tím více (nikoliv méně) by měla být žalovaná obezřetná a opatrná při podávání informací veřejnosti. Závažnost kauzy tedy odpovědnost žalované nesnižuje, ale naopak zvyšuje. Je pak nerozhodné, z jakých„ zdrojů“ žalovaná při podávání informací čerpala. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaná informovala o trestním řízení ryze bulvárním způsobem, když vyvolávala či utvrzovala negativní emoce v široké veřejnosti bombastickými nebo šokujícími zprávami a expresivními výrazy, kterými konstatovala nebo předjímala vinu žalobkyně. Jako přitěžující okolnost pro žalovanou je pak třeba hodnotit, že její média jsou obecně vnímána jako„ seriózní“ a čtenáři k nim přistupují s větší mírou důvěry. Žalobkyně též poukazuje na zavinění a motiv žalované, kterým nepochybně bylo zvýšení vlastního hospodářského prospěchu na úkor žalobkyně. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého žalovaná podala ucelený, komplexní a dané situaci odpovídající zpravodajský obraz žalobkyně. Z provedeného dokazování (zejména z Mediální analýzy společnosti [právnická osoba]) vyšlo najevo, že v období od [datum] do ledna [rok] (kdy byl vynesen osvobozující rozsudek) byla drtivá většina příspěvků uveřejněných žalovanou (celkem 119 ze 175 příspěvků, tj. 68 %) ve vztahu k žalobkyni výrazně negativních nebo negativních, žalovaná jimi o žalobkyni referovala jako o skutečném či předpokládaném viníkovi vraždy. Podle žalobkyně nemůže být polehčující okolností pro žalovanou skutečnost, že žalovan