23 CO 127/2022-45 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Původně se žalobce domáhal nemajetkové újmy ve výši [částka], avšak podáním ze dne [datum] vzal svou žalobu co do částky [částka] částečně zpět, řízení pak bylo v této částce zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud I. stupně dále rozhodoval o zbývající části [částka]. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhrady škody, jež mu mělo vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Městského a Krajského soudu v [obec] pod sp. zn.: [spisová značka] a 44 [spisová značka], která trvala od [datum] do [datum]. 2. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že vznesla námitku promlčení nároku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Argumentovala tím, že právo na rozhodnutí a projednání věci v přiměřené lhůtě a v návaznosti na to i právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení náleží pouze a jenom účastníkům řízení. Nárok zakotvený v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizováno]“) je speciálním nárokem, který je garantován pouze účastníkům řízení. Účast žalobce v soudním řízení vedeném u Městského a Krajského soudu v [obec] pod sp. zn.: [spisová značka] a 44 [spisová značka] byla ukončena ke dni [datum]. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu podáním doručeným žalované dne [datum] je tak nutné s odkazem na § 32 odst. 3 [anonymizováno] hodnotit jako promlčený, neboť byl zjevně uplatněn po uplynutí šesti měsíční zákonné promlčecí doby. 3. Soud I. stupně shledal námitku promlčení vznesenou žalovanou důvodnou, neboť v daném případě skončilo řízení pro žalobce právní mocí usnesení, kterým žalobce z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil jiný účastník podle § 107a o. s. ř., což se stalo [datum]. Dnem následujícím od [datum] běžela promlčecí doba a podle § 32 odst. 3 [anonymizováno] uplynula dne [datum]. Jestliže žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum] a žalobu u soudu podal [datum], pak nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil opožděně. Po právní stránce soud I. stupně hodnotil věc podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, § 22 odst. 1 věty druhé a třetí a § 32 odst. 3 ZOdpŠk. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal žalované, a to ve výši náhrady nákladů nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky 254/2015 Sb. v souvislosti s celkem 1 úkonem /vyjádření k žalobě/. 4. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který se závěrem soudu I. stupně o promlčení jím uplatněného nároku nesouhlasí, neboť podle jeho názoru 6-ti měsíční promlčecí doba podle § 32 odst. 3 [anonymizováno] začala běžet až ode dne [datum], kdy skončilo řízení vedené u Městského soudu v [obec] sp. zn.: [spisová značka]. Na běh promlčecí lhůty nemůže mít podle žalobce vliv to, zda došlo ke změně účastenství ve sporu. To, že žalobce byl účastníkem řízení v době od [datum] do [datum] a nikoliv mimo tuto dobu, má dle odvolatele vliv na výši finančního zadostiučinění, ale nemůže to mít vliv na začátek běhu promlčecí lhůty. Posledním rozhodnutím ve věci nemůže být dílčí rozhodnutí o tom, kdo je účastníkem řízení, neboť rozhodující je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]). Zamítl-li tedy soud I. stupně v napadeném rozsudku žalobu z důvodu promlčení tohoto nároku proto, že počítal začátek běhu promlčecí lhůty od okamžiku, kdy na místo žalobce do řízení na straně žalobce vstoupila jeho matka, pak tento názor považuje žalobce za nesprávný, neboť zde byl zaměňován předmět řízení (věc sama – objektivní stránka) a účastenství žalobce v tomto řízení (subjektivní stránka). Žalobce má za to, že jeho nárok na finanční zadostiučinění za období [datum] do [datum] promlčen není. Žalobce rovněž uvedl, že je mu známo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] s tím, že závěry tohoto rozhodnutí, které se týkaly otázky běhu promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 [anonymizováno] ve vztahu k pravomocnému ukončení účasti poškozeného v posuzovaném řízení, byly pro žalobce nové a žalobce nemohl ke dni [datum] předpokládat, že se judikatura Nejvyššího soudu vyvine tak, že promlčecí lhůta začne běžet od právní moci rozhodnutí, kterým byla jeho účast v řízení ukončena. Proto je na tento případ nutno aplikovat závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3500/18, že„ promlčecí lhůta stanovená judikaturou, nemůže uplynout dříve, než byla judikována, neboť nebyla-li promlčecí lhůta jasně určena (definována) zákonem ani ustálenou rozhodovací praxí soudů v okamžiku vzniku události, která je pro její běh rozhodná, nemůže promlčecí lhůta z podstaty věci začít bez dalšího běžet“. I kdyby soud dospěl k závěru, že nárok žalobce za uvedené období [datum] do [datum] promlčen je, pak žalobce považuje vznesenou námitku promlčení žalovanou za nemravnou a navrhuje, aby k ní nebylo přihlíženo. Žalobce v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 450/20 a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a přiznal žalobci nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhou dobu soudního řízení ve výši [částka] s úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a aby žalobci byly přiznány náklady řízení. 5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 6. Odvolací soud postupoval dle § 214 odst. 3 o. s. ř. a rozhodl o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem konkludentně souhlasili. 7. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 4 o. s. ř. a poté shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné. 8. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu I. stupně ohledně důvodnosti námitky promlčení, kterou se soud I. stupně zabýval správně přednostně. 9. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši původně [částka] s příslušenstvím, následně po částečném zpětvzetí žaloby ve výši [částka] s příslušenstvím, kdy nesprávný úřední postup spočíval v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Městského a Krajského soudu v [obec] pod sp. zn.: [spisová značka] a 44 [spisová značka], které trvalo od [datum] do [datum]. Žalobce do probíhajícího řízení vedeného u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] vstoupil dne [datum rozhodnutí], kdy nabylo právní moci usnesení o připuštění jeho vstupu do řízení. Dne [datum], v rámci odvolacího řízení, rozhodl Krajský soud v [obec] tak, že připustil vstup JUDr. [příjmení] na stranu žalující na místo žalobce. Právní moci nabylo toto usnesení ke dni [datum]. Žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení podal žalobce u žalované dne [datum]. 10. Podle § 32 odst. 3 ZOdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 11. Pro posouzení, zda byla žalovanou vznesená námitka promlčení v daném případě důvodná, je třeba určit rozhodující okamžik pro její počátek. Soud I. stupně měl za to, že rozhodujícím okamžikem pro počátek běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 3 [anonymizováno] byla právní moc usnesení, kterým žalobce z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil jiný účastník, což se stalo [datum] (počátek běhu lhůty se datoval podle obecných pravidel pro počítání času ke dni [datum]), žalobce má za to, že počátek běhu promlčecí doby je možné vztahovat až k [datum], tj. k okamžiku, kdy pravomocně skončilo řízení vedené u Městského a Krajského soudu v [obec]. Žalobce poukázal na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, prvním bylo stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí