23 CO 233/2022-308 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobci [částka] s 8,05% úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (I.), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka], k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku (II.); dále žalovanému uložil povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 na náhradu nákladů řízení [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku (III.). 2. Soud I. stupně tak rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím z titulu úhrady pokuty dle § 13 zákona 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění [účinnost], a to za prodlení žalovaného s doručením řádně provedeného vyúčtování služeb spojených s vlastnictvím bytové jednotky žalobce, a to jednotky [číslo] [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území [část obce], a to za rok [rok] (vyúčtování služeb za rok [rok]), za období vymezené datem od [datum] do [datum]. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že původní vyúčtování služeb za rok [rok] pokládal za řádné, i v případě, že by bylo vadné, nevznikl dle žalovaného nárok žalobci ve smyslu § 13 zákona 67/2013 Sb., jednání žalobce dle žalovaného představuje zjevné zneužití práva, kdy žalobce namítá obecně nesprávnost vyúčtování, účelem jednání žalobce bylo poškodit žalovaného; pro případ, že by nárok žalobce byl shledán důvodným, navrhl žalovaný moderaci pokuty dle § 2051 ve spojení s ustanovením § 2052 občanského zákoníku. 4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalobce je vlastníkem shora označených bytových jednotek v domě [adresa], ulice [ulice], [obec a číslo], k. ú. [část obce], že žalobce je členem žalovaného, kdy předmětem činnosti žalovaného je správa domu [adresa] až [číslo], [obec a číslo] [ulice], vyúčtování služeb bylo doručeno za rok [rok] žalobci [datum]. 5. V pořadí se jedná již o druhé rozhodnutí soudu I. stupně, kdy předchozí vyhovující rozsudek (ohledně částky [částka] s příslušenstvím před rozšířením žaloby – poznámka odvolacího soudu) č. j. [číslo jednací] byl změněn rozsudkem Městského soudu v Praze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že co do částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok I.), zatímco v zamítavém výroku II. ohledně zaplacení poplatku z prodlení byl prvostupňový rozsudek odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen; k dovolání žalobce zrušil Nejvyšší soud ČR výrok I. shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, v tomto rozsahu věc vrátil Městskému soudu v Praze, zatímco ohledně výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze bylo rozhodnuto o zamítnutí dovolání. Následně Městský soud v Praze usnesením č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. o věci samé a v závislém výroku o nákladech řízení III. zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud I. stupně poté doplnil dokazování blíže specifikovanými listinami včetně obsáhlé korespondence účastníků, znaleckého posudku vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] – znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady ze dne [datum] (se zvláštní specializací úhrady nákladů za poskytované služby v oblasti dodávek tepla, teplé užitkové vody, studené vody, úhrady a rozúčtování služeb poskytovaných při užívání bytu a nebytových prostor), včetně rozhodnutí přijatého výborem žalovaného (nesprávně uvedeno výborem žalobce), stanovami žalovaného, když provedení výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] pokládal za nadbytečné, stejně tak pokládal za nadbytečné vypracování revizního znaleckého posudku a výslechem blíže specifikovaných svědků. Poté uzavřel, že vyúčtování služeb spojených s užívání bytu [číslo] i garáže 179 v domě [adresa], k. ú. [část obce] za rok [rok] neobsahuje veškeré předepsané náležitosti, nejedná se o řádné vyúčtování. Shledal, že žalovaný byl v prodlení s předáním řádného vyúčtování za rok [rok] a žalobci tak vzniklo právo na pokutu podle výše citovaného zákonného ustanovení za celé žalované období od [datum] do [datum], respektive po rozšíření žaloby až do [datum], kdy po opakované korespondenci mezi žalobcem a žalovaným ohledně nesprávnosti vyúčtování došlo k doručení opraveného vyúčtování k původnímu vyúčtování za rok [rok] až při jednání u soudu [datum], i toto opravené vyúčtování vystavené žalovaným [datum] žalobce reklamoval; soud rovněž vzal za prokázané, že [datum] výbor žalobce (správně žalovaného – poznámka odvolacího soudu) rozhodl o snížení pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním na [částka] denně, a to s ohledem na množství sporů vedených s žalobcem; tento zápis ze schůze výboru nebyl podepsán členy výboru; právě pro tuto esenciální náležitost úkonu, jak ostatně vyplývá i ze stanov, nepokládal tento úkon soud vůči žalobci za účinný, rovněž dovodil ve smyslu stanov žalovaného, že pravomoc upravit výši pokuty dle § 13 odst. 2 zákona 67/2013 Sb. patří do výlučné pravomoci shromáždění, a nikoliv výboru (obdobně jako shromáždění žalovaného má pravomoc rozhodovat o výši příspěvků členů žalovaného na správu domu, rozhodovat o výši záloh na úhradu za služby), přihlížejíce ke skutečnosti, že obecně institut smluvní pokuty se dotýká práv a povinností všech členů společenství a kdy je třeba vycházet z úpravy stanov vyplývající z § [číslo] odst. 2 písm. c) a § 1208 písm. a) občanského zákoníku (pravomoc shromáždění ke změně stanov, nikoliv pravomoc výboru k takové změně). I za předpokladu, že by zápis výboru ze dne [datum] obsahoval podpisy členů, nepokládá takový úkon za přijatý shromážděním, proto k němu nepřihlížel; na straně žalobce soud neshledal důvody pro snížení pokuty ve smyslu § 2051 a § 2052 občanského zákoníku (rozhodnutí výboru o snížení pokuty pokládal za šikanózní ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Uzavřel, že ani opravené vyúčtování předložené v roce [rok] při jednání soudu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nemělo vliv na posouzení povinnosti žalovaného dlužnou částku žalobci uhradit; právo žalovaného na vyhotovení opravného vyúčtování shledal dle svého odůvodnění soud I. stupně promlčeným k námitce vznesené žalobcem [datum], neboť ve smyslu § 7 odst. 1 zákona 67/2013 Sb. mělo žalobci být vyúčtování doručeno nejpozději do čtyřech měsíců od skončení zúčtovacího období, tj. nejpozději do [datum], dle závěrů prvostupňového rozsudku od té doby začala běžet i tříletá promlčecí lhůta, po kterou„ žalobce mohl svůj nárok uplatnit u soudu“, s poukazem na tyto závěry shledal nárok„ žalovaného od [datum] promlčeným“ a námitku promlčení vznesenou žalobcem za důvodnou, proto se opraveným vyúčtováním již nezabýval. Požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty (po rozšíření žaloby – poznámka odvolacího soudu) neshledal rozporným s dobrými mravy, kdy žalovaný je právnickou osobou mající vůči žalobci postavení silnější smluvní strany, a mající možnosti i prostředky ke splnění zákonných povinností ve lhůtě, kdy společenství mohlo reagovat i na závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] z roku [rok]; dovodil tak, že žalobci nemůže jít k tíži liknavé jednání žalovaného ohledně opravy původního vyúčtování. Neshledal ani jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, když při respektování této námitky žalovaného by žalovaný benefitoval ze svého protiprávního jednání, které sám vyvolal a kdy nezákonný stav svojí liknavostí udržoval. Dovodil tak nárok žalobce na zaplacení pokuty ve výši [částka] za den ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. (ve znění [účinnost], a to i po citaci přechodných ustanovení zákona č. 104/2015 Sb. – novely zákona 67/2013 Sb.), tedy s ohledem na délku prodlení [číslo] dnů přiznal žalobci za dobu od [datum] do [datum] částku uvedenou ve výroku I., když vyšel z blíže citovaných ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. a ze zákonné úpravy oprávnění společenství vlastníků dle § 1200 a následujících občanského zákoníku. Důvody pro snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty ve smyslu § 2051 a § 2052 občanského zákoníku neshledal. 6. Soud I. stupně nedoplňoval dokazování revizním znaleckým posudkem, když odkázal na jednoznačné závěry odvolacího i dovolacího soudu o neúplnosti a vadnosti vyúčtováni za rok [rok], této vadnosti si musel být vědom i žalovaný, pokud v roce [rok] při jednání v jiném sporu předložil žalobci opravené vyúčtování. Za lichou pokládal námitku žalovaného přihlížet k nedobré platební morálce žalobce, kdy za rok [rok] eviduje žalovaný za žalobcem nedoplatek na službách ve výši [částka]; v tomto směru odkázal i na závěry vyjádřené v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. [spisová značka] (zamítnutí žaloby na uložení povinnosti doplatit nedoplatek na službách) ve spojení s potvr