23 CO 273/2022-119 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nezákonného [anonymizováno], jímž bylo [anonymizováno] Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ [anonymizována dvě slova] v [obec]“), kterým byla zrušeno prvostupňové [anonymizováno] Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byla žalobkyně podmíněně propuštěna z výkonu trestu a znovu rozhodnuto tak, že žádost žalobkyně o podmíněné propuštění z výkonu trestu se zamítá. Nezákonné [anonymizováno] bylo odůvodněno tím, že žádosti žalobkyně jakožto odsouzené nemohlo být vyhověno, neboť nebyla splněna časová podmínka uvedená v § 331 odst. 1 trestního řádu. Toto [anonymizováno] bylo následně zrušeno Ústavním soudem ČR k ústavní stížnosti žalobkyně, přičemž následně Krajský soud v Praze usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil, neboť žalobkyně byla již dne [datum] podmíněně propuštěna z výkonu trestu na základě další (odlišné) žádosti žalobkyně. Žalobkyni byla způsobena újma, a to porušením jejích práv garantovaných v 36 odst. 1 ve spojení s právem dle čl. 3 odst. Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“). Újmu na straně žalobkyně bylo dle jejích tvrzení možné spatřovat v tom, že měla právo na projednání a [anonymizováno] ve věci řádně a včas, přičemž byla po celou dobu omezena na osobní svobodě. Setrvání ve výkonu trestu bylo o to tíživější, že žalobkyně trpí řadou [anonymizována dvě slova] po jí nezaviněné autonehodě a zároveň je vyššího věku, což v kombinaci s její omezenou pohyblivostí a tím, že ve výkonu trestu byla poprvé, na žalobkyni působilo velmi negativně. Pokud jde o výši nároku, žalobkyně poukázala na [anonymizováno] Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] s tím, že výslednou částku poté kalkulovala v návaznosti na dobu realizace výkonu trestu, a to s počátkem vydání [anonymizována dvě slova] v [obec] a konče propuštěním žalobkyně z výkonu trestu dne [datum], přičemž za přiměřenou částku považuje částku [částka] za jeden den trvání újmy (jeden den výkonu trestu), a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vykonávala trest ve věznici s ostrahou. V podání ze dne [datum] žalobkyně výslovně uvedla, že újmu spatřuje v tom, že musela fakticky setrvávat ve věznici a byla tak omezena na osobní svobodě, přičemž tato újma byla zesilována tím, že byla ve výkonu trestu poprvé v životě (a naposledy), je vyššího věku a soužena řadou [anonymizována dvě slova]. Kdyby byla žádost žalobkyně o podmíněném propuštění Krajským soudem v Praze řádně projednána, lze mít důvodně za to, že žádosti žalobkyně by tento soud vyhověl. U ústního jednání dne [datum] žalobkyně výslovně uvedla, že v řízení nárokuje pouze náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného [anonymizováno], nikoli z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná konstatovala, že v dané věci byl naplněn předpoklad nezákonného [anonymizováno] a za nezákonné [anonymizováno] se žalovaná žalobkyni omluvila. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by [anonymizována dvě slova] v [obec] zapříčinilo to, že se žalobkyně nacházela ve výkonu trestu od [datum] do [datum], neboť tato se ve výkonu trestu nacházela na základě pravomocného rozsudku [anonymizována dvě slova], tudíž výkon trestu v uvedeném období byl zcela v souladu se zákonem, jelikož na podmíněné propuštění neexistuje právní nárok a v tomto směru odkázala na judikaturu Ústavního soudu ČR (usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Kromě toho Ústavní soud ČR již v minulosti ve své rozhodovací praxi vyjádřil, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neimplikuje žádné základní právo. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně podala dne [datum] žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu ve smyslu § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, tj. po uplynutí jedné poloviny vykonaného trestu odnětí svobody. Okresní soud Praha – západ žádosti žalobkyně vyhověl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Proti tomuto [anonymizováno] podal stížnost státní zástupce. Rozhodnutím [anonymizováno] v [obec] bylo napadené usnesení zrušeno a znovu rozhodnuto tak, že se žádost žalobkyně o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého [anonymizováno] Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zamítá. Ústavní soud ČR nálezem ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] zrušil [anonymizována dvě slova] v [obec], neboť tímto rozhodnutím bylo porušeno ústavně zaručené právo žalobkyně na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s rovností v právech dle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zrušeno napadené usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neboť v mezidobí byla žalobkyně usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pravomocně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody. Žalobkyně uplatnila svůj nároku u žalované dne [datum], žalovaná se žalobkyni za nezákonné [anonymizováno] omluvila. V době výkonu trestu měla žalobkyně zhoršený [anonymizována dvě slova]. 5. Po právní stránce aplikoval soud I. stupně na daný případ § 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“) s tím, že nárok žalobkyně posoudil jako nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného [anonymizováno] dle § 8 OdpŠk, když v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného [anonymizováno], jež bylo následně nálezem Ústavního soudu ČR zrušeno. Žalobkyně sice opakovaně namítala i skutečnost, že o její žádosti o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebylo rozhodnuto včas, avšak na ústním jednání upřesnila, že se domáhá pouze náhrady újmy z titulu nezákonného [anonymizováno] a za toto považuje [anonymizována dvě slova] v [obec]. Soud I. stupně neshledal příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou spočívající v nutnosti setrvat ve výkonu trestu od vydání nezákonného [anonymizováno] do dne [datum], neboť žalobkyně setrvávala ve výkonu trestu v příčinné souvislosti s [anonymizováno] Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým jí byl uložen trest odnětí svobody. Toto [anonymizováno] (tj. [anonymizováno] Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) přitom nikdy nebylo zrušeno, pročež se na projednávanou věc nevztahuje § 10 OdpŠk. Žalobkyně se snažila navodit dojem, že pokud by stížností dotčený soud respektoval právní názor Nejvyššího soudu ČR, jímž byla sjednocena rozhodovací praxe, musela by být z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěna. Nic takového ovšem bez dalšího neplatí; onen právní názor Nejvyššího soudu ČR se totiž týkal otázky aplikace časové podmínky stanovené v § 331 odst. 1 trestního řádu (resp. otázky řetězení žádostí o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), nikoliv otázky důvodnosti žádosti žalobkyně. Shora uvedené rovněž dle soudu I. stupně platí i pro další újmu zmiňovanou žalobkyní (prohlubující se [anonymizováno] obtíže), když již ze samotných žalobních tvrzení bylo možno dovodit, že není dána příčinná souvislost mezi touto tvrzenou újmou a odpovědnostním titulem. [jméno] žalobkyně totiž tuto újmu spojovala s výkonem trestu odnětí svobody, nikoliv s nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně tedy neprokázala, že by újma jí způsobená dosahovala takové intenzity, že by odůvodňovala peněžité zadostiučinění. Podle soudu I. stupně tak byla poskytnutá omluva dostatečná. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, a to z důvodu nesprávných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci s tím, že napadené [anonymizováno] je dále zmatečné a vnitřně rozporné. Žalobkyně se neztotožňuje s tím, že omluva žalované je v dané věci dostatečné zadostiučinění, neboť je pouze formální a nikoli upřímná a vážně míněná. Jedná se jen o výrok, byť formulovaný jako omluva, nikoliv o projev vůle žalované směřující