23 CO 307/2022-57 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplacení [částka] včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] z titulu nezaplacení televizních poplatků za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění. Soud I. stupně ve věci samé rozhodl rozsudkem pro uznání poté, když dovodil, že jsou splněny podmínky § 114b odst. 5 o. s. ř. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – 5 žalovanou v souladu s § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. O následcích nesplnění této výzvy soud I. stupně žalovanou poučil. Dne [datum] podala žalovaná odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30-denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem [datum], byly dle soudu I. stupně splněny všechny podmínky podle § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání, a to v důsledku nastalé fikce uznání nároku. 3. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náhradu na straně procesně úspěšné žalobkyně vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a přiznal jí náhradu nákladů řízení v částce [částka]. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Žalovaná má za to, že soud neměl přiznat ve výroku I. částku [částka] žalobkyni jako úrok z prodlení, ale nižší, a to [částka]. Dále se žalobkyně odvolala proti výroku II., neboť dle názoru žalované je žalobkyní veřejná organizace, která má ve svém pracovním aparátu dostatek kvalifikovaných sil pro vymáhání poplatků soudní cestou i přesto, že hlavním příjmem pro takovou organizaci jsou právě poplatky a nejedná se o nijak komplikovaný případ. Domnívá se tedy, že je naprosto nepřípustné, aby si na takovýto bagatelní spor najala právní zastoupení. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud přiznal žalobci pouze soudní poplatek. 5. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila. 6. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 4 o. s. ř. ve spojení s § 205b o. s. ř. a § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované proti výroku I. napadeného rozsudku soudu I. stupně není opodstatněné, zatímco odvolání do výroku II. napadeného rozsudku, týkající se náhrady nákladů řízení, opodstatněné je. Odvolací soud rozhodl ve věci dle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, když s tímto postupem účastníci souhlasili / § 101 odst. 4 o. s. ř. a z důvodu právní jistoty přezkoumal výrok I. v celém rozsahu. 7. Dle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tedy nedostatek podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo nesprávné obsazení soudu, jiné odvolací důvody s ohledem na institut rozsudku pro uznání nejsou přípustné. 8. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle § 114b odst. 4 o. s. ř. musí být usnesení podle odstavce 1 žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen /fikce uznání nároku/. 9. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 10. V daném případě vydal soud I. stupně dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – 5 elektronický platební rozkaz, kterým ve výroku I. žalované uložil, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatila žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] nebo aby podala proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu odpor do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu. S tímto elektronickým platebním rozkazem byla spojena výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř. s příslušným poučením. Tato výzva byla doručena žalované do datové schránky dne [datum]. Posledním dnem lhůty k podání odporu byl [datum]. Dne [datum] podala žalovaná včasný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu. Dne [datum] začala žalované běžet 30denní lhůta k vyjádření podle výroku II. elektronického platebního rozkazu v souladu s § 114b odst. 1 o. s. ř. Posledním dnem k podání vyjádření byl [datum]. 11. V daném případě není pochyb o tom, že kvalifikovaná výzva byla žalované řádně doručena (srov. § 114b odst. 4 o. s. ř.) a že se žalovaná ve stanovené lhůtě třiceti dnů k žalobě nevyjádřila (srov. § 114b odst. 2 o. s. ř.), ani nepožádala z vážných důvodů o prodloužení této lhůty (srov. § 114b odst. 5 o. s. ř.). Žalovaná byla zároveň poučena, za jakých podmínek soud rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu se nepodávají žádné pochybnosti o řádném doručení kvalifikované výzvy v souladu se zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších změn a doplňků, příp. administrativní pochybení zaměstnanců žalované a nereagování na výzvu a procesní pasivita žalované nemůže být na újmu žalobce v situaci, kdy žalovaná byla řádně poučena o následcích případné procesní pasivity. V tomto směru nedošlo ani k tvrzenému porušení práva žalované na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. V uvedeném případě byl postup soudu I. stupně souladný i s obsahem rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 13/15, který shledal právní úpravu dle § 114b ve spojení s § 153a o. s. ř. ústavně souladnou, kdy fikce uznání sankcionuje procesní pasivitu účastníka a sleduje legitimní cíl rozhodnout věc bez zbytečného odkladu. 12. Již v nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], Ústavní soud zdůraznil, že aplikace fikce uznání nároku nepřichází v úvahu, jestliže žalovaný uplatňovaný nárok popřel a projevil zájem aktivně se účastnit řízení, bez ohledu na to, že soud shledá jeho vyjádření nedostatečně kvalifikovaným (s výjimkou případů zjevně obstrukčního přístupu žalovaného). V nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], který zmiňoval žalobce, Ústavní soud podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dále rozvedl, resp. zpřísnil, když konstatoval, že soudy budou muset za vyjádření zabraňující vydání rozsudku pro uznání považovat každou reakci žalovaného, v níž uvede alespoň nějaký věcný argument na svou obranu proti žalobou uplatněnému nároku a projeví o řízení zájem. Rozsudek pro uznání bude tedy možné vydat pouze tehdy, jestliže žalova