23 CO 344/2021-79 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok IV.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 EC 163/2012. V žalobě tvrdila, že řízení bylo vedeno od [datum] do [datum], tedy 7 let a 9 měsíců a tato délka řízení je naprosto nepřiměřená. Za uvedenou délku řízení žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši [částka], když vycházela ze základní částky [částka] za rok řízení, navýšené o 20 % z důvodu postupu soudu a o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že dne [datum] u ní žalobkyně uplatnila nárok na zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“), této žádosti částečně vyhověla, a na základě stanoviska ze dne [datum] poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka]. V průběhu řízení proto žalobkyně omezila žalobou uplatněný nárok ohledně částky [částka]. V tomto rozsahu pak soud I. stupně řízení zastavil. 3. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění učiněných ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 8 EC 163/2012 (dále jen„ posuzované řízení“) a vzal za prokázané, že řízení bylo zahájeno dne [datum] podáním žaloby proti žalované (nynější žalobkyně), předmětem řízení byla částka [částka] představující odměnu za poskytnuté právní služby v jiných soudních řízeních. Žalobkyni byla žaloba doručena [datum]. Ve věci rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum], kterým byla žaloba částečně zamítnuta, částečně bylo řízení zastaveno. K odvolání žalobce ve věci rozhodoval Městský soud v Praze dne [datum], kdy rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Následně rozhodl ve věci soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum], kdy žalobě částečně vyhověl, částečně ji zamítl. K odvolání obou účastníků ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Poté bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně dne [datum], žaloba byla co do částky [částka] zamítnuta a co do částky [částka] jí bylo vyhověno. Na základě podaného odvolání Městský soud v Praze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka]. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. Dovolání žalované bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], právní moc rozhodnutí nastala [datum]. 4. Po citaci příslušných ustanovení OdpŠk a odkazů na judikaturu ESLP a Nejvyššího soudu, soud I. stupně shledal, že nárok žalobkyně v rozsahu přesahujícím zadostiučinění, kterého se jí dostalo po podání žaloby od žalované, není důvodný. Vyšel z prokázaných skutečností, že předmětné řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 7 let. Shledal, že v řízení došlo k ojedinělému průtahu v období od vrácení spisu z odvolací instance dne [datum] do [datum], kdy soud nařídil jednání. Řízení probíhalo před třemi stupni soudní soustavy, ve věci samé rozhodoval soud prvního stupně 3×, soud druhého stupně 3× a Nejvyšší soud jednou. Řízení se vyznačovalo jistou nekoncentrovaností, rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena pro nepřezkoumatelnost. Soud I. stupně hodnotil celkovou délku posuzovaného řízení jako nepřiměřenou. Žalobkyni náleží odškodnění, přičemž za adekvátní považoval částku [částka] za jeden rok trvání řízení. Soud I. stupně se ztotožnil se žalovanou, že základní částku je třeba modifikovat a snížit o 20 % z důvodu složitosti řízení a o 15 % z důvodu četnosti rozhodování, neboť posuzované řízení bylo skutkově a částečně i procesně složitější, bylo zatíženo vyšší procesní aktivitou účastníků a bylo vedeno poměrně rozsáhlé dokazování. Posuzované řízení mělo pro žalobkyni standardní význam, proto nebyl důvod pro další modifikaci základní částky. Jelikož částka [částka] poskytnutá žalovanou je dostačujícím odškodněním, žalobu zamítl jako nedůvodnou. Opodstatněnou shledal jen tu část žalobního požadavku na úroky z prodlení z včas nezaplaceného odškodnění ze strany žalované v rámci lhůty dané ust. § 15 OdpŠk. 5. O nákladech řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a přiznal náhradu nákladů procesně úspěšné žalobkyni. 6. Proti rozsudku, a to proti výrokům II. a IV., podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítala, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalobkyně právní posouzení věci soudem I. stupně odporuje Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) a odchyluje se od ustálené rozhodovací praxe soudů. Vytýkala soudu I. stupně, že do celkové délky řízení nezapočítal tu část řízení, která se konala před Ústavním soudem, když zcela pominul, že dne [datum] podala ústavní stížnost. Celková délka řízení tedy činila nikoliv 7 let, ale 7 let a 6 měsíců. Dále soudu I. stupně vytýkala, že nezvýšil základní částku odškodnění z důvodu postupu soudů, přestože průtahy ze strany soudu prvního stupně trvaly 32 měsíců a vydaná rozhodnutí musela být nadřízeným soudem rušena z důvodu závažných procesních vad, nesprávného posouzení, nerespektování rozhodnutí a právního názoru odvolacího soudu. Podle žalobkyně věc nevykazovala žádnou složitost. Problematika odměn za právní služby podle advokátního tarifu nemůže být považována za problematiku ospravedlňující snížení základní částky odškodnění. Z pohledu složitosti řízení se jednalo o zcela standardní spor. Soud I. stupně také nesprávně rozhodl o nákladech řízení, když nepřiznal náhradu za úkon právní služby písemná replika žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. tak, že žalobě v uvedeném rozsahu vyhoví a znovu rozhodne o nákladech řízení. 7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila. 8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání, a v jeho mezích, napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., se souhlasem účastníků bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné. 9. Soud I. stupně si opatřil dostatek podkladů pro posouzení věci, avšak skutkový stav věci nezjistil zcela správně. Přehlédl totiž tvrzení žalobkyně, které bylo mezi účastníky nesporné, a které má zásadní vliv na určení délky posuzovaného řízení, a sice, že dne [datum] žalobkyně podala proti rozhodnutím Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze vydaným v posuzovaném řízení ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 479/20 odmítnuta a toto usnesení bylo doručeno právní zástupkyni žalobkyně dne [datum]. Shodná tvrzení účastníků může vzít soud za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). 10. V řízení bylo prokázáno, že ve vztahu k žalobkyni započalo posuzované řízení běžet dne [datum], kdy jí byla doručena žaloba, a skončilo dne [datum], kdy bylo její právní zástupkyni doručeno rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně. O průběhu posuzovaného řízení učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, kdy správně poukázal i na průtah v řízení v délce téměř 8 měsíců, který se vyskytl po vrácení věci soudu prvního stupně soudem odvolacím dne [datum] a kdy do [datum] nebyl po rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům řízení učiněn žádný úkon, vyjma žádosti o připojení spisů dne [datum]. Z uvedeného je zřejmé, že období nečinnosti netrvalo až do [datum], jak namítá žalobkyně, ale do [datum], kdy byl učiněn úkon – nařízení jednání na den [datum]. 11. Žalobkyni nelze přisvědčit, že v řízení došlo k průtahům o celkové délce 32 měsíců, neboť takový závěr z provedeného dokazování nevyplývá. Žalobkyně považuje za období nečinnosti období mezi jednáními konanými dne [datum] a [datum], mezi podáním opravného prostředku dne [datum] a rozhodnutím o něm dne [datum], či mezi vrácením spisu z odvolacího soudu dne [datum], rozesláním rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum] a nařízením jednání dne [datum]. Přehlíží ale, že mezi jí uvedenými úkony byly učiněny další úkony