23 CO 421/2021-172 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I.). Žalobní nárok na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.) O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Žalobce se žalobou domáhal zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním řízením ve výši [částka] a jeho nepřiměřenou délkou ve výši [částka] Trestní stíhání začalo vznesením obvinění pro přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky a pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny vůči žalobci a jeho partnerce dne [datum], celkem trvalo až do pravomocného zproštění obžaloby 5 let a jeden měsíc. 3. Žalovaná nárok žalobce na peněžité zadostiučinění neuznala. Zdůraznila, že řízení bylo vedeno proti žalobci jako uprchlému před soudy dvou stupňů, v obou stupních soud rozhodoval třikrát, řízení bylo složité, obsahovalo mezinárodní prvek. Dobu řízení posoudila jako přiměřenou. Ve stanovisku k žádosti žalobce o odškodnění žalovaná dne [datum] konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci se za to omluvila. 4. Soud I. stupně dospěl ke skutkovým zjištěním na základě provedení důkazu spisem Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka], kdy podrobně chronologicky v bodě 6. rozsudku konstatoval průběh a jednotlivé úkony ve shora označeném trestním řízení, písemnou komunikací účastníků a ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mladšího /podrobně rozvedených v bodě 7. a 8. odůvodnění rozsudku/ a poté zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce takto: 5. Nárok na náhradu nemajetkové újmy byl uplatněn u žalovaného dne [datum] včas v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ odškodňovací zákon“ nebo„ ODŠZ“). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočívá v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení, které trvalo od [datum], kdy proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny, do [datum], kdy jej odvolací soud pravomocně zprostil obžaloby. Trestní řízení ve vztahu k žalobci trvalo 5 let a 1 měsíc. Soud I. stupně s ohledem na všechny okolnosti, zejména nutnost rozhodování v několika stupních, na snížený význam předmětného trestního řízení pro žalobce /s ohledem na jeho zdržování se v cizině/, dále nutnost opatřování důkazů z ciziny, potřebu zajištění překladů, vedení řízení proti žalobci jako tehdy osobě uprchlé /s pobytem ve Švýcarsku/ dospěl k závěru, že konstatování porušení práva se s ohledem na zjištěné okolnosti průběhu posuzovaného řízení jeví jako přiměřené a dostačující. Shledal přitom úkony činěné v trestní věci soudem úkony provedenými bez prodlevy, plynule, bez průtahů. Zatímco obecně ve smyslu soudem I. stupně blíže specifikované judikatury se předpokládá u trestního řízení zvýšený význam řízení pro poškozeného, v poměrech této konkrétní projednávané věci shledal naopak význam pro žalobce za snížený, když žalobce pobýval dlouhodobě v cizině, význam trestního řízení vnímal pouze zprostředkovaně v situaci, kdy byl již odsouzen pro předchozí jiný trestný čin a z ČR uprchl do [země], nemohl vnímat trestní řízení natolik palčivě, jak sám pouze tvrdil. Proto soud I. stupně výrokem I. rozsudku konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. 6. K nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, způsobené trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsouzením, ale zproštěním obžaloby, uvedl soud I. stupně, že odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Nárok žalobce podrobil testu kritérii, formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011. Dovodil zejména, že pokud byl žalobce stíhán pro účastenství ve formě pomoci k přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 341 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody až na 3 léta, nejsou tyto přečiny spojeny s významnou mírou společenského a morálního odsouzení. V případě odsouzení by za ně byl uložen alternativní trest. Za podstatnou měl rovněž okolnost, že se žalobce v průběhu trestního řízení zdržoval v zahraničí. Samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání a omluva, jichž se žalobci od žalované již dostalo, se soudu I. stupně s přihlédnutím k okolnostem trestního stíhání jevilo jako dostačující způsob odškodnění. Výrokem II. napadeného rozsudku soud I. stupně zamítl z popsaných důvodů oba nároky žalobce na peněžité zadostiučinění. 7. Soud přitom podrobně způsobem uvedeným v bodě 26. odůvodnění vymezil posouzení kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 2 zákona č. 89/1998 Sb., ve znění pozdější změn a doplňků, neshledal z důvodů zde specifikovaných prokázání tvrzené újmy žalobcem i ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 a i 30 Cdo 2555/2010 a 30 Cdo 2813/2011, přihlížel přitom k délce trestního řízení, povaze trestní věci /včetně trestu hrozícího žalobci/ a tvrzených dopadů do osobnostní sféry žalobce i ke skutečnosti, že nedošlo k výraznému zhoršení rodinných vztahů v důsledku trestního stíhání /ochlazení vztahů žalobce s jeho manželkou žijící v [obec] bylo způsobeno zjevně uznáním otcovství žalobce k uvedeným dvojčatům bez vědomí manželky/. 8. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl tak, že žalobce byl v jednom z uplatněných nároků úspěšný a ve druhém nikoliv, je poměr jeho úspěchu 50 % a neúspěchu 50 %. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu byl mezi účastníky rovnocenný, rozhodl soud, jak ve výroku III. uvedeno. 9. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítl nedostatečné odůvodnění a nesprávné právní posouzení. Skutečnost, že trestní řízení bylo proti němu vedeno jako proti uprchlému, nemělo větší vliv na délku řízení, tu podle něj zavinil nesprávný postup soudu I. stupně. Trestní stíhání mělo pro žalobce velký význam. Došlo k zásahu do jeho cti a dobré pověsti mezi přáteli a známými, k zásahu do rodinného života. Pociťoval psychickou újmu – úzkost a neklid, nejistotu, diskriminaci a ponížení. Trestní stíhání jej omezovalo v pracovním uplatnění. Trestní řízení bylo pro něj časově náročné, neboť k němu přistupoval aktivně, studoval spis a právní předpisy, konzultoval s právníky, opatřoval důkazy. Provedené důkazy to potvrdily. 10. Žalobce v odvolání odmítl úvahy soudu o zprostředkovanosti jeho prožívání trestního řízení ze zahraničí a zpochybnění jeho prožívání otcovství k nezletilým dětem, o jejichž občanství v řízení šlo. Měl obavy z případného odsouzení, protože pokud by pro předmětné přečiny byl v ČR odsouzen, následovalo by jeho vydání ze [země] k výkonu trestu. Obava byla reálná tím spíše, že soud I. stupně třikrát o jeho vině a o trestu rozhodl. Soud I. stupně nehodnotil posuzované řízení kritérii v intencích judikatury Nejvyššího soudu ČR. Jako opomenuté důkazy označil žalobce výslech obhájců Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení]. 11. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 12. Žalovaná navrhla napadené rozhodnutí potvrdit jako věcně správné, kdy za dostatečnou satisfakci pokládá omluvu ze dne [datum] ve vztahu ke konstatování nezákonného rozhodnutí a omluvy žalobci státem. 13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 14. Předně odvolací soud hodnotí rozsah dokazování, provedeného soudem I. stupně jako dostatečný. Pokud soud I. stupně neprovedl navržený důkaz výslechem advokátů Mgr. [příjmení] a JUDr. [příjmení], odůvodnil to hlediskem hospodárnosti ve vazbě na skutečnosti, které výslech těchto svědků měl prokázat, nejedná se tedy o opomenuté důkazy. V řízení před odvolacím soudem právní zástupkyně žalobce navrhla tyto důkazy provést z procesní opatrnosti, odvolací soud neshledal doplnění dokazování odvolacím soudem nezbytným a účelným, proto návrhu na doplnění dokazování zamítl. 15. Provedené důkazy hodnotil soud I. stupně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a dospěl tak ke skutkovým zjištěním, dostačujícím pro učinění závěru o skutkovém stavu. Vytvořil t