23 CO 5/2022-316 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně určil, že výpověď z pracovního poměru, daná žalobci dopisem žalované ze dne [datum], je neplatná (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. advokáta (výrok II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, dané mu žalovanou, s tvrzením, že byl v pracovním poměru u žalované jako vedoucí oddělení provozu a údržby, a to od [datum] na dobu určitou do [datum], s následným prodloužením na dobu určitou do [datum]. V době dočasné pracovní neschopnosti, dne [datum], převzal výpověď z pracovního poměru danou podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Žalobce neuznával důvody výpovědi, proto dne [datum] zaslal žalované dopis, že trvá na dalším zaměstnávání. Dále namítal, že výpověď je opožděná, neboť k údajnému porušení povinností mělo dojít více než dva měsíce před podáním výpovědi z pracovního poměru. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, důvody, v nichž spatřuje výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce, má za dostatečně prokázány. Rovněž není pravda, že výpověď byla dána opožděně, neboť protiprávní stav trval v prosinci 2018, tedy v době auditního zjištění. 3. Soud I. stupně provedl dokazování listinami a výslechy svědků a vzal za prokázané, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované, pracoval jako vedoucí oddělení provozu a údržby objektu. Uvedené oddělení bylo součástí [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), jehož ředitel byl nadřízeným žalobce. Ředitele [anonymizováno] řídil kvestor. Dne [datum] žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, kterou odůvodnila tak, že interním auditem bylo zjištěno, že a) provozní prostory byly zčásti využívány k účelu parkování soukromých vozidel a skladování majetku, který nepatří univerzitě, b) skladové prostory nebyly udržovány ve stavu pro optimální a hospodárné využití, c) uskladněný materiál je uložen způsobem, který objektivně neumožňuje přehled o jeho druzích a množství, d) vyřazený materiál a věci nepatřící univerzitě byly ukládány na chodbách a v prostorách k tomu neurčených, e) aktuální stav šaten odporoval elementárním hygienickým očekáváním, a f) v prostorách podzemí pod budovou„ B“ byly uloženy propanbutanové lahve a acetylénová svářecí souprava, což odporuje ust. § 44 odst. 6 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru, čímž žalobce nezajistil řádné hospodaření a ochranu majetku zaměstnavatele, připustil vznik stavu ohrožujícího bezpečnost práce, zanedbal řídící, organizátorskou a kontrolní činnost a jako řídící pracovník situaci nezjistil a nepřijal účinná opatření. Výpověď byla projednána s odborovou organizací. Následujícího dne se žalobce vyjádřil k výpovědi tak, že soukromá vozidla nebyla majetkem žádného zaměstnance z jeho oddělení, skladové prostory procházely za jeho působení rekonstrukcemi a opravami, vzhledem ke kapacitě údržby, kdy počet pracovníků byl snížen na polovinu, nelze letité problémy staré několik desítek let vyřešit během několika měsíců, pracovníci údržby vyřešili od ledna do konce října 1 780 hlášení závad v areálu žalované, v průběhu roku 2018 vytvořili z nepoužívaných a zdevastovaných prostor dva plně funkční a vybavené sklady, v objektu B a M byly kompletně zrekonstruovány šatny pracovnic úklidu, spotřební materiál byl uložen podle profesních potřeb a jednotliví pracovníci o něm měli přehled, nepotřebný majetek byl průběžně vyřazován, materiál byl uložen po konzultaci s technikem BOZP a PO, PB lahev s hořákem používala údržba průběžně, svářecí agregát nebyl při poslední kontrole uveden jako závada v závěrečné zprávě. Žalobce nebyl seznámen s tím, že jeho oddělení bude podrobeno auditu, nemohl se vyjádřit k jeho průběhu, nebyl osobně přítomen jakékoli prohlídce. Žalobce trval na svém dalším zaměstnávání. Ve dnech 15. 10. až [datum] byl u žalované proveden interní audit na využívání stavebně ubytovacích kapacit žalované, a to na výkon řídící a kontrolní činnosti vedoucích zaměstnanců a zhodnocení prostor využívaných k zabezpečení údržby areálu a stavu ubytovny v budově G, který zjistil skutečnosti uvedené ve výpovědi, mj. parkování soukromých vozidel v garážovém stání, uskladnění PB lahví, uložení poškozeného a vyřazeného materiálu v prostoru garáže, dlouhodobé zanedbání údržby společných prostor ubytovacího objektu G, poškozená výmalba, rozbité dveře pokojů, úklid schodišť. Interní audit však neodpovídá plně standardům pro zpracování interního auditu, nejsou v něm zejména uvedeny jednotlivé předpisy a interní instrukce, které měly dané osoby porušit, žalobce nebyl s obsahem auditu seznámen, pouze s jeho závěry prostřednictvím e-mailu, a nemohl mu být přítomen. V ubytovnách a v prostorách energo a údržby byla údržba dlouhé desítky let zanedbaná, a to ještě před příchodem žalobce, byly zde zejména problémy s rozvody vody a kanalizace, které byly zčásti staré, a často docházelo k haváriím, jimiž byly ohroženy zejména podzemní skladové prostory budov G a H, které se z tohoto důvodu dlouhodobě nepoužívaly, docházelo k zatékání do některých skladových prostor, byl zde uložen starý a nepoužitelný materiál, až na výjimky k větším rekonstrukcím nedocházelo, na ubytovnách byl starý a poničený nábytek, naproti tomu oddělení provozu a údržby mělo velmi málo pracovníků, kteří museli řešit větší množství úkolů a rovněž časté havárie. Kvestor neměl přehled o stavu daných prostor před nástupem žalobce, ani poté je až do auditu nikdy důkladněji nekontroloval. Plán údržby byl vytvořen a dodržoval se. Umístění [příjmení] lahví a acetylenové svářecí soupravy nebylo před daným auditem žalobci nebo jeho podřízeným nikdy vytčeno, ačkoliv zde probíhaly pravidelné půlroční kontroly BOZP a PO a lahve zde byly umístěny delší dobu, mezi zaměstnanci žalované nebyla shoda ohledně toho, zda dané lahve jsou uloženy řádně nebo v rozporu s předpisy, na základě výtky auditora byly přemístěny ven. Nábytek byl uložen na chodbách po dobu jeho výměny, k hlídání pokojů po dobu výměny nebylo dostatek pracovníků. Byl problém s některými únikovými východy a hydranty, pravidelné kontroly však žádné nedostatky před auditem neodhalily. Některé nedostatky byly od vypracování auditu odstraněny, byla zavedena základní evidence materiálu, ačkoliv žalobci požadovaný software poskytnut nebyl, došlo k částečné opravě rozvodů a výmaleb, část materiálu byla již uklizena, ale úklid postupoval jen postupně v letech 2019 a 2020, střecha, kterou zatékalo do skladu barev, byla opravena dle plánu oprav v roce 2020, barvy jsou na místě uloženy i nadále. 4. Soud I. stupně předně s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 111/1998 Sb. uvedl, že jednal jako s žalovanou s Českou republikou, neboť Policejní akademie České republiky v [obec] není právnickou osobou, neboť nemá právní osobnost a je organizační složkou státu. Dále se zabýval platností dané výpovědi z hlediska jednotlivých v ní uvedených důvodů, byť jednotlivé důvody považoval na samé hranici určitosti. Po citaci ust. § 52 písm. g), § 301 písm. c) a d), § 302 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) soud I. stupně konstatoval, že ve výpovědi bylo uvedeno šest důvodů, přičemž prvním z nich se nezabýval, neboť sama žalovaná uznala, že výpověď v tomto bodě byla dána nesprávně, žalobce to neměl na starosti a jednalo se o vozidlo pana [příjmení]. Předmětné body výpovědi vycházejí z interního auditu, k jehož zpracování měl soud I. stupně ve shodě se žalobcem výhrady, avšak v případě jednotlivých vytčených důvodů není podle soudu I. stupně podstatné, zda audit byl zpracován řádně, ale zda se dané nedostatky na místě skutečně vyskytovaly a zda za ně žalobce odpovídá. Vzal za prokázané, že v prostorách technického provozu a logistiky a prostorách provozu a údržby byla dlouhodobě zanedbaná údržba a materiál nebyl přehledně organizován, případně tam byly uskladněny předměty, které nesouvisely s provozem daných oddělení. Příslušný zaměstnanec však sdělil, že nemá pracovníky pro to, aby mohl dané místo řádně uklidit, po upozornění auditora pak částečně došlo k odstranění vytčených nedostatků. V daném případě tak byla údržba zanedbána dlouhodobě, přičemž soud I. stupně měl za prokázané, že nebylo v silách žalobce a jeho podřízených všechny nakumulované předchozí nedostatky odstranit, o čemž svědčí i to, že ani po odchodu žalobce nedošlo k jejich odstranění, a kvestor přitom neměl řádný přehled o tom, jaký byl stav daných prostor před nástupem žalobce ani před provedením daného auditu. Některé menší nedostatky pak byly po upozornění auditora ihned odstraněny. Pokud jde o uložení materiálu, soud I. stupně vzal za prokázané, že i zde byla problematická jeho evidence, oddělení provozu a údržby nebyl poskytnut příslušný software na evidenci materiá