25 CO 235/2022-182 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem 3 % od [datum] do zaplacení (I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem 8,5 % od [datum] do zaplacení (II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (III). 2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. V souvislosti s takto nepřiměřenou délkou trestního řízení totiž žalobci vznikla majetková škoda ve výši [částka], tj. za náklady na obhajobu, zaplacení znaleckého posudku a další paušální náklady, jakož i majetková škoda, vzniklá z titulu nesprávného úředního postupu Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor korupce, pod sp. zn. NCOZ [číslo] při nařízené domovní prohlídce, a to ve výši [částka], představující paušální částku za náhradu nevráceného majetku, rozbitých a zničených věcí, amortizovaných počítačů, atp., a ve výši [částka], představující rovněž paušální částku za nevrácené specifikované vkladní knížky, neboť v rámci domovní prohlídky došlo k nesprávnému úřednímu postupu policejního orgánu. 3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Co se týká náhrady škody, spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení, uvedla, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku, neboť není dán odpovědnostní titul. Pokud pak jde o částku [částka] a [částka] za nevrácené a poškozené věci a nevrácené vkladní knížky, uvedla, že žalobce řádně tuto škodu nespecifikoval, přičemž pak vkladní knížky nebyly psány na jméno žalobce, ale jednalo se o vkladní knížky cizích osob. Nadto domovní prohlídka byla zákonná, nedošlo ke zrušení rozhodnutí o nařízení domovní prohlídky, není tu rovněž dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu. 4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování vyšel z toho, že žalobce byl trestně stíhán pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 4 trestního zákona na podkladě usnesení Policie ČR ze dne [datum], přičemž v průběhu přípravného řízení byly u žalobce zajištěny při domovní prohlídce specifikované věci, mimo jiné i vkladní knížky. Na žalobce byla podána obžaloba u Krajského soudu v Praze, řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka], přičemž žalobce byl posléze rozsudkem uznán vinným a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Po podání odvolání bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], rozhodnuto tak, že žalobce byl při nezměněném výroku o vině dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], odsouzen, mimo jiné, k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5let, došlo tak ke změně - zmírnění trestu. Trestní řízení proti žalobci trvalo od [datum] do [datum]. Protože žalobce v souvislosti s trestním stíháním vynaložil náklady na svoji obhajobu, zabýval se soud prvního stupně tím, zda je namístě žalobci náhradu této majetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení přiznat. Aplikoval § 1, § 8 odst. 1 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu za škodu“), přičemž konstatoval, že tato odpovědnost je objektivní, jsou-li současně splněny 3 předpoklady: 1) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí, či se dopustil nesprávného úředního postupu, 2) poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřená v penězích) a 3) škoda je v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, tedy nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97). Následně se zabýval pojmem nesprávného úředního postupu, když konstatoval, že nesprávným úředním postupem je i situace, kdy řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Posléze však uzavřel, že pokud jde o náklady trestního řízení, které žalobce vynaložil v rámci tohoto řízení na svoji obhajobu, ohledně tohoto žalobcem požadovaného nároku není dán odpovědnostní titul. Absentuje totiž kauzální nexus, neboť není dána příčinná souvislost mezi zaviněním a tvrzenou škodou, protože náklady na obhajobu žalobce nevynaložil v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. V posuzovaném trestním řízení byl pravomocně odsouzen, byť v průběhu vedení trestního stíhání došlo ke zmírnění jemu uloženého trestu. Pro případ žalobce se tedy nejedná o nezákonné rozhodnutí, proti němuž brojil a v souvislosti s jeho zrušením vynaložil prostředky na svoji obhajobu, a proto § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu nelze použít. Tento nárok žalobce proto považoval za nedůvodný. 5. Ohledně uplatňované náhrady majetkové škody žalobcem z titulu tvrzené nezákonné domovní prohlídky, a to jednak proplacení paušální částky za při domovní prohlídce ztracené věci ve výši [částka] a ztracené vkladní knížky ve výši [částka] pak rovněž dospěl k závěru, že ani v tomto ohledu žaloba není důvodná. Zkonstatoval, že jednak žalobce žádá toliko paušální vyčíslení škody, což je nepřípustné, nadto však domovní prohlídka, která byla v rámci trestního řízení u žalobce provedena, nebyla shledána nezákonnou, neboť rozhodnutí o ní nebylo zrušeno, ani změněno. Zkonstatoval též, že obě vkladní knížky jsou pouze listiny, evidující potvrzení peněžitého ústavu o složení peněžních prostředků na bankovní účet, výběr hotovosti, či jiné peněžní operace, přičemž vkladní knížka představuje pohledávku za peněžním ústavem, který jejímu vlastníkovi předepisuje postup, pokud s tímto dokumentem nelze nakládat. Stát je však v režimu zákona o odpovědnosti státu za škodu až posledním dlužníkem. Na podkladě uvedeného žalobu v plném rozsahu, včetně požadovaného příslušenství jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu ve věci, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované náleží 5 paušálů po [částka], tj. [částka], přičemž ve výroku o nákladech řízení (III) uvedl částku [částka]. 7. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadl žalobce. Soudu prvního stupně vytkl, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Na podkladě provedených důkazů proto dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění. Zopakoval, že pokud jde o částku, a to majetkovou škodu ve výši [částka], že tuto žádá v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení, které proti němu bylo vedeno. Byť je zde tedy evidentně odpovědnostní titul žalované, soud prvního stupně jej však neshledal s tím, že zde není dána příčinná souvislost mezi zaviněním a tvrzenou škodou. Toto právní posouzení věci však žalobce pokládá za nesprávné. Nedomáhá se náhrady škody z titulu nezákonnosti rozhodnutí, proto není podstatné, jestli dané rozhodnutí bylo či nebylo zrušeno. Náhradu majetkové škody uplatňuje z titulu nepřiměřenosti řízení. Řízení trvalo déle jak 8 let, požaduje tedy majetkovou škodu na rámec této doby. Náklady na obhajobu prokázal listinami, a to fakturami. Jestliže pak jde o majetkovou škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, a to provedením nezákonné domovní prohlídky, majetkovou škodu žádá hlavně pro nevrácené zabavené věci. Ani zde není podstatné, jestli domovní prohlídka byla či nebyla shledána zákonnou. Věci, které mu byly zabaveny, mu totiž měly být vráceny. Připomněl, že nezákonnost prohlídky je dána tím, jak byla domovní prohlídka provedena. Soudní příkaz byl doručen v té době jeho teprve sedmnáctileté dceři, zabavené věci nebyly podrobně sepsány, nebyla uvedena výše vkladů na vkladních knížkách. Za těchto okolností žalobce nemohl vznášet námitky proti protokolaci a uplatňovat svá práva. Část zabavených věcí mu pak nebyla nikdy vrácena. Pokud jde o nevrácené vkladní knížky, byly na doručitele, žalobce však, protože je neměl k dispozici, nemohl z nich uplatňovat žádná práva. Nadto soud prvního stupně neprovedl důkazy žalobcem navržené, neocenil nevrácené, některé i morálně zastaralé věci soudním znalcem a neprovedl dotaz u peněžního ústavu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek v plném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalovaná proti rozsudku, a to pouze ohledně výroku o nákladech řízení (III) podala rovněž včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasila s tím, v jaké výši jí náklady řízení byly přiznány. Předně poukázala na to, že v rámci napadeného výroku jsou náklady řízení uvedeny ve výši [částka], v rámci odůvodnění však pouze ve výši [částka]. Bez ohledu na tuto zjevnou nesprávnost však žalované nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Soud prvního stupně totiž opomenul žalované přiznat i přípravy na účast na jednání, a to ve dnech [datum] a 2. 2