25 CO 30/2022-58 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení na podkladě žalovaným odebraného zboží, a to mobilního telefonu [příjmení] iPhone 6 64GB a Lenovo A2010, když toto zboží žalovanému dodal a vyfakturoval, žalovaný však přes opakované upomínání ničeho nezaplatil. 3. Soud prvního stupně v dané věci k návrhu žalobce vydal platební rozkaz, který dne [datum] doručil žalovanému, přičemž v rámci tohoto žalovaného též vyzval, aby se dle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení platebního rozkazu, respektive ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě. Žalovaného poučil, že je povinen uvést ve vyjádření, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě, zda nárok uznává jen zčásti, nebo co do základu. Rovněž tak, pokud nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, že je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření pak je třeba připojit listiny, na něž ve svém vyjádření odkazuje. Zároveň soud prvního stupně žalovaného poučil, že pokud se nemůže ve stanovené lhůtě písemně vyjádřit ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty soudu sdělit, jaký vážný důvod mu v tom brání. Jestliže se pak bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. 4. Ačkoliv žalovanému byl shora uvedený platební rozkaz doručen do vlastních rukou dne [datum], a byť žalovaný proti tomuto podal včasný odpor dne [datum], ve lhůtě soudem stanovené a přes shora uvedené poučení se nijak nevyjádřil. 5. Následně soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný je právnickou osobou se sídlem ve [příjmení] [jméno], dopadá na něj proto úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a posléze s odkazem na § 1 a 2 tohoto zákona dospěl k závěru, že dle § 6 uvedeného zákona je dána pravomoc českých soudů. Vyšel též z Nařízení Rady Evropského společenství [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, neboť ke dni podání žaloby měl žalovaný odštěpný závod na území České republiky v obvodu soudu prvního stupně. Uzavřel tak, že dle § 85 odst. 3 o. s. ř., jakož i § 85 odst. 1 o. s. ř. je dána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8. Ohledně rozhodného práva uvedl, že závazkový vztah účastníků se řídí dle zákona o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Aplikoval též Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to čl. 3 bod 1, jakož i čl. 4 bod 1, a dospěl k závěru, že je namístě aplikovat právo české, neboť daná smlouva mezi účastníky řízení byla uzavřena na území České republiky, jejímž předmětem bylo dodání zboží na území České republiky a cena byla splatná v české měně. 6. Následně po aplikaci § 2079 odst. 1 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud prvního stupně ve spojení s § 153a odst. 1 o. s. ř., jakož i § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uzavřel, že žalovaný nárok žalobce uznal, neboť se v průběhu 30dnů pro podání písemného vyjádření ve věci dle § 114b odst. 1 o. s. ř. k žalobě nevyjádřil, nevylíčil rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně nesdělil, jaký vážný důvod by mu v podání vyjádření měl bránit. Žalobě proto v plném rozsahu, včetně požadovaného příslušenství vyhověl. 7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle úspěchu ve věci, tedy dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 8. Žalovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl včas podaným a přípustným odvoláním. Uvedl, že, pokud se žalobce domáhá zaplacení uvedené částky, vychází z toho, že žalovaný měl být označen jako odštěpný závod v České republice, a tedy organizace vedená v obchodním rejstříku České republiky pod [IČO]. K uvedenému připojil rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum]. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. 9. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že s tímto nesouhlasí. Vychází z toho, že ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, neboť žalovaný se k podané žalobě přes poučení soudu prvního stupně nevyjádřil a podal pouze blanketní odpor. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly proto splněny. Připomněl dále, že proti rozsudku pro uznání je možno podat odvolání pouze z důvodů uvedených v § 205b o. s. ř. Žalovaný však žádné takové důvody netvrdí, ani neprokazuje. Jeho odvolací námitky nemají žádnou relevanci. Závěry správního orgánu – Českého telekomunikačního úřadu, týkající se týchž účastníků, avšak v jiném (správním) řízení, se tohoto řízení netýkají. Navrhl, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen. 10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání, podaného k tomu legitimovanou osobou, napadený rozsudek pro uznání a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205b, § 212, § 212a odst. 4 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné. 11. Žalovaný v rámci podaného odvolání proti rozsudku pro uznání netvrdí žádné důvody uvedené v § 205b o. s. ř., uvádí pouze, že pokud jde o žalovanou stranu, touto měl být odštěpný závod žalovaného v České republice, zapsaný v obchodním rejstříku pod [IČO]. V dané věci je zjevné, že žalobce se domáhá svého nároku proti zahraniční právnické osobě sídlící ve [příjmení] [jméno], kterou označil jako účastníka řízení, jednající prostřednictvím odštěpného závodu v České republice zapsaného v obchodním rejstříku. Domnívá-li se tak žalovaný, že v řízení byl ze strany žalobce nesprávně označen, jeho náhled na věc není správný. Dle § 19 o. s. ř. totiž tzv. právní subjektivitu, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení, má ve všech případech pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba, a nikoliv její organizační složka. Právnická osoba pak prostřednictvím organizační složky pouze jedná, jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ČR Cpjn [číslo], Rc 41/1997). Protože pak v rámci odvolání žalovaný netvrdí, že by nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když ze spisu jednoznačně vyplývá, že se po podání včasného odporu proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu ve lhůtě 30dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně nevyjádřil ve věci samé k žalobě a neuvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává zcela, či jej uznává jen zčásti, a rovněž nevylíčil rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a neoznačil a nepřiložil důkazy k prokázání svých tvrzení, nutno uzavřít, že, postupoval-li následně soud prvního stupně dle § 153a odst. 4 o. s. ř. a vydal ve věci rozsudek pro uznání, pro jehož vydání nemuselo být nařízeno jednání, nepochybil. 12. Z popsaných důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný, včetně správného výroku o nákladech řízení, dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v rámci odvolacího řízení plně úspěšný, byly mu proto přiznány náklady řízení, představující náklady právního zastoupení. Náklady žalobce tak sestávají ze 2 úkonů právní služby advokáta po [částka] (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), ze 2 režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z DPH ve výši 21 %, tj. částky [částka], tedy celkem odvolací náklady žalobce ve výši [částka].