25 CO 302/2022-61 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil nahradit žalované na nákladech řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, doručené soudu dne [datum], jíž se žalobce domáhal kompenzace dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen„ nařízení č. 261/2004“) s tvrzením, že dne [datum] se měl účastnit letu z [obec] do Dubaje a tento let byl zrušen. 3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, neboť nárok žalobce je promlčen, když výzvu ke kompenzaci uplatnila [právnická osoba], nikoliv žalobce. 4. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobce se měl dne [datum] účastnit letu č. QS [číslo] provozovaným žalovanou z letiště [jméno] [jméno] v [obec] na letiště Dubai Airport v Dubaji. Tento let byl zrušen. Soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávky v anglickém jazyce i českém překladu, v níž je cestující označen jménem, příjmením a adresou, konkrétní pohledávka označena není, je uvedeno pouze číslo rezervace NLJJNZ. Smlouva je podepsána klientem přenosem jeho podpisu do počítače, podpis postupníka na smlouvě uveden není. Smlouva je datována dne [datum] a podle ní klient postupuje AirHelp Limited pohledávku podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 a Montrealské úmluvy z roku 1999 v souvislosti s uvedeným letem, označeným číslem rezervace, a to v celém rozsahu, včetně příslušenství a všech práv souvisejících s pohledávkou. Dále je postupník oprávněn vymáhat a přijímat platby, související s pohledávkou. Společnost AirHelp Limited vyzvala žalovanou k úhradě kompenzace ve výši [částka] za předmětný zrušený let žádostí o úhradu kompenzace za zpožděný let ze dne [datum]. Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval žalovanou ke kompenzaci dopisem ze dne [datum], doručeným stejného dne, žalovaná nic nevyplatila. 5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o. z.“) a dle § 126 a 134 Bürgerliches Gesetzbuch (BGB) a čl. 1, 3 odst. 1 a 7 odst. 1 nařízení č. 261/2004, jehož přímou aplikovatelnost akcentoval. 6. Svou mezinárodní příslušnost dovodil z článku 26 odst. 2 Nařízení Brusel I. bis a české právo jako právo rozhodné pro posouzení otázky promlčení pak z čl. 12 písm. d) ve spojení s článkem 5 odst. 2 věta druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), když„ bydlištěm“ žalované ve smyslu článku 19 odst. 1 je Česká republika a nařízení č. 261/2004 otázku promlčení neupravuje (viz rozhodnutí ESD C [číslo]). 7. Následně soud prvního stupně objasnil, že postupní smlouva, uzavřená podle německého práva je neplatná, neboť nebyla řádně podepsána ani jednou stranou, když podpis [právnická osoba] Limited úplně chybí. Ohledně podpisu žalobce soud odkázal na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách, vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále i jen nařízení eIDAS), s tím, že podpis žalobce na smlouvě nesplňuje parametry„ kvalifikovaného elektronického podpisu“ ve smyslu čl. 25 bod 3 nařízení eIDAS ani„ zaručeného elektronického podpisu“ ve smyslu čl. 26 nařízení eIDAS. Jiné elektronické podpisy je soud sice povinen přijmout jako důkaz (ve smyslu čl. 25 bod 1 nařízení eIDAS), avšak nelze mít za prokázané, že tyto ostatní elektronické podpisy jsou podpisem (údajně) jednající osoby. Čl. 25 bod 1 nařízení eIDAS tedy neznamená, že takový ostatní elektronický podpis bude z hlediska posuzování skutkového stavu brán jako něco dokazující (shodně viz [příjmení], V., Elektronické právní jednání: Analýza s důrazem na využití elektronického podpisu podle práva EU, České republiky a Německa [obec]: Wolters Kluwer, 2018 225 s.). Protože výzvu ze dne [datum] neučinil žalobce (či [právnická osoba] Limited v zastoupení žalobce), ale [právnická osoba] Limited sama za sebe, tak soud žalobu pro promlčení nároku zamítl, neboť lhůta podle § 2553 odst. 3 o. z. počala běžet dne [datum], posledním dnem této lhůty byl den [datum], ale žalobce uplatnil nárok u žalované až dne [datum]. 8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), s tím, že náklady úspěšné žalované sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., ve výši [částka] za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis a podání odporu) a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] za 2 úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. - včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka]. 9. Proti rozsudku podal včasné i přípustné odvolání žalobce a s poukazem na § 205 odst. 2 písm. b), c), e), g) o. s. ř. navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zdůraznil, že nařízení č. 261/2004 v žádném ustanovení nestanoví povinnost notifikace ze strany cestujících, požadavek notifikace představuje neodůvodněný zásah do práv žalobců, jakožto spotřebitelů, když cílem nařízení je (dle Preambule) zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících se zřetelem na požadavky ochrany spotřebitele a posílení práv cestujících. Rozšířením parametrů podmínek by byl efekt opačný – toto vyplývá i z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) ve věci [jméno] [příjmení] [příjmení] proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV (C [číslo]), odkázal na zásadu rovnocennosti a efektivity (viz rozsudek SDEU C [číslo]). V ostatních členských státech EU se délka promlčecích lhůt pohybuje v rozmezí 1 roku až 10 let, zpravidla jde o„ obecnou“ délku promlčecí lhůty, cestující by tak byli v České republice postaveni do nerovné pozice proti cestujícím v jiných evropských zemích a neúměrně kráceni na svých právech. Ani při akceptaci notifikační povinnosti z § 2553 o. z. nelze (v neprospěch spotřebitele) požadovat, aby notifikace byla odeslána přímo cestujícím. V žádosti o kompenzaci zaslané [právnická osoba] bylo jednoznačně specifikováno, o jaký let a jakého cestujícího se jedná, žalovaná tak měla veškeré informace k posouzení oprávněnosti nároku na kompenzaci, a žádost ani nijak nezpochybnila. K závěru, že takovéto uplatnění pohledávky třetí osobou ([právnická osoba]) je dostatečné, dospěl i Obvodní soud pro Prahu 6 v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 12/2021-28. Navíc nařízení č. 261/2004 jako právní předpis vyšší právní síly nelze považovat za přepravní řád ve smyslu § 2553 o. z., proto se § 2553 o. z. na nároky dle nařízení č. 261/2004 nevztahuje. Žalobce nesouhlasí ani s posouzením smlouvy o postoupení pohledávky jako neplatné dle německého práva, protože podle německého práva není nutná písemná forma smlouvy o postoupení. Soud nevzal dostatečně v potaz, že účastníkem tohoto řízení je přímo cestující a nikoliv [právnická osoba]. Žalobce v odvolání prohlásil, že při uzavírání smlouvy se [právnická osoba] nebyl uveden v omyl, ceník společnosti mu byl znám a že to byl právě on, kdo smlouvu o postoupení pohledávky podepsal, a navíc došlo ke zpětnému postoupení nároku na žalobce. Smlouva o postoupení byla platná, ale i kdyby platná nebyla, nelze automaticky výzvu [právnická osoba] Limited považovat za neplatnou, protože tak by soud aproboval nepoctivý postup žalované, která byla informována o nároku žalobce a na výzvu k plnění nijak nereagovala, ani nezpochybňovala platnost smlouvy o postoupení. Dále namítl, že žalovaná vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, když tak učinila až v soudním řízení a navíc poukázali v této souvislosti na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 165/2022, 12 Co 171/2022, 17 Co 212/2021, 17 Co 225/2021, 25 Co 224/2021 a 25 Co 357/2021 ohledně dodatečného zhojení tvrzené neplatnosti. 10. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil, považuje jej za správné a odkazuje na obranu uplatněnou v odporu. 11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 12. V posuzované věci jde o věc s mezinárodním prvkem, př