28 Co 269/2022-199 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky od , datum, do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II.). Rozhodl také, že žalovaná je povinna nahradit České republice státem vynaložené náklady tohoto řízení představující znalečné, jejichž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do 3 dnů od právní moci takového usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 (výrok III.).2. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky , částka, z titulu neuhrazených nákladů spojených s demontáží technologických zařízení předávacích stanic tepla podle § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Demontáž provedla vlastními silami, vyúčtování pak bylo provedeno podle rozpočtového programu , Anonymizováno, , který kopíruje ceník , Anonymizováno, . Dne , datum, provedla žalobkyně jednostranný zápočet vzájemných pohledávek, avšak žalovaná započtenou pohledávku uplatnila u Okresního soudu v , adresa, , který zápočet žalobkyně neakceptoval z důvodu, že není hospodárné řešit námitku ohledně započtení. Žalobkyně měla k předávacím stanicím jakožto distributor vlastnické právo a byla držitelem licence na rozvod tepelné energie uděleným Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERÚ“). Původně byla žalované dodávána teplá voda, jež byla přeměněna z páry v předávacích stanicích ve vlastnictví žalobkyně, nyní žalovaná odebírá přímo páru.3. Žalovaná s žalobou žalobkyně nesouhlasila. Namítla, že ke změně způsobu dodávky nebo změně způsobu vytápění ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona nedošlo. Namítla rovněž nedostatek věcné aktivní legitimace žalobkyně, neboť není provozovatelem rozvodného tepelného zařízení ve smyslu energetického zákona, jakož i nedostatek své věcné pasivní legitimace, neboť není odběratelem.4. Soud prvního stupně vzal v daném případě za prokázaný následující skutkový stav:Žalobkyně jako prodávající a společnost , právnická osoba, ., jako kupující, uzavřela ve dnech , datum, , , datum, a , datum, smlouvy č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , v nichž se žalobkyně zavázala dodávat teplo pro topení a teplou užitkovou vodu do ujednaných odběrných míst za ujednanou cenu. Společnost , Jméno žalované, ., IČO , IČO, , zanikla fúzí se společností , Jméno žalované, ., IČO , IČO žalované, .Žalovaná nakupovala teplo od žalobkyně ve formě teplé vody, jež byla měněna z páry v předávacích stanicích žalobkyně. Nyní je teplonosným médiem, které žalovaná odebírá, přímo vodní pára. Stavební povolení ani ohlášení k výměně předávacích stanic tepla nebylo třeba.Žalobkyni byla dne , datum, doručena výpověď smlouvy č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne , datum, , a to týkající se celkem , hodnota, odběrných míst. V reakci na výpověď žalobkyně žalované adresovala upozornění, že jí budou následně účtovány náklady ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona.Žalobkyně vyúčtovala žalované náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění předávacích stanic v celkové výši , částka, . Nad rámec toho žalobkyně žalované vyúčtovala částku , částka, za odběr elektrické energie fakturou č. , hodnota, . Faktury obsahovaly údaje o nákladech spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění předávací stanice v odběrných místech, za uvedenou částku a s uvedenou splatností, přičemž každá z faktur obsahovala výčet provedených úkonů, druh měrné jednotky, její množství a cenu. Ceník ÚRS je rozpočtovým standardem, jedná se o průměr v České republice, tato ceníková cena už obsahuje marži. Náklady vyúčtované žalobkyní odpovídající ceně v místě a čase obvyklé vzhledem k roku 2016. Náklady byly vynaloženy účelně.Žalovaná zaslala zpět žalobkyni vyúčtované faktury za náklady spojené s odpojením od žalobkyně, neboť je považovala za neoprávněné, a to přípisy ze dne , datum, , , datum, a , datum, . Žalobkyně dne , datum, adresovala žalované zápočet, v němž započetla pohledávky za žalovanou z vyúčtovaných faktur oproti pohledávce žalované za žalobkyní, avšak zápočet nebyl akceptován v řízení vedeném Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .5. Soud prvního stupně s odkazem na § 2 odst. 2 písm. c), § 76 odst. 3 písm. b) a odst. 4 a § 77 energetického zákona a na odbornou literaturu (Energetický zákon, Komentář, Kateřina Eichlerová a kol., rok vydání 2016) uzavřel, že žalobkyně prokázala, že ohledně všech odběrných míst byla vlastníkem předávacích stanic tepla a disponovala k těmto místům licencí na rozvod tepelné energie. Prokázala tudíž, že ve vztahu k žalované byla distributorem tepelné energie a že tyto předávací stanice tepla byly součástí rozvodného tepelného zařízení. Podle soudu prvního stupně žalobkyně rovněž prokázala, že u žalované došlo ke změně dodávky pro vytápění, když nyní žalovaná neodebírá teplo ve formě teplé vody, nýbrž ve formě páry. V této souvislosti soud prvního stupně vyjádřil názor, že § 77 odst. 5 energetického zákona je nutné použít i v případě, kdy změna dodávky tepla nebyla podmíněna stavebním povolením a že nadto je žalovaná povinna hradit náklady žalobkyně také z toho důvodu, že došlo k trvalému odpojení žalobkyně od rozvodného tepelného zařízení, přičemž toto odpojení bylo vyvoláno výlučně žalovanou.6. Ohledně výše nákladů soud prvního stupně dospěl k závěru, že jejich účelnost byla prokázána znaleckým posudkem doplněným výslechem znalce, stejně tak adekvátnost jejich výše, která odpovídá ceně v místě a čase obvyklé, neboť žalobkyně tyto náklady účtovala podle obecně užívaného ceníku KROS, jež kopíruje ceník ÚRS. Podle soudu prvního stupně žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů v obvyklé výši, přestože odpojení provedla vlastními silami, neboť osobu povinnou nelze zvýhodnit či znevýhodnit tím, že osoba provádějící demontáž zvolí svépomoc nebo naopak nepřiměřeně drahého dodavatele, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 25/1990.7. Soud prvního stupně tedy žalobkyni přiznal celou žalovanou částku s tím, že žalobkyně prokázala, že oprávněně vyúčtovala žalované celkovou částku , částka, , avšak nemohl nárok vymezený žalobkyní překročit, a to včetně úroků z prodlení v zákonné výši, pokud bylo prokázáno, že žalované byly faktury doručeny nejpozději dne , datum, , následující pracovní den tak měla žalovaná plnit a od , datum, je v prodlení, neboť dohoda o splatnosti závazku nebyla mezi stranami sjednána, a proto byla žalovaná povinna plnit na výzvu.8. K námitce žalované, že ve věci měl být vypracován revizní znalecký posudek, soud prvního stupně uvedl, že se žalované nepodařilo nikterak zpochybnit závěry znalce. K tomu dodal, že své rozhodnutí o oprávněnosti vyúčtování nákladů žalované nezaložil pouze na základě tohoto znaleckého posudku a výslechu znalce, a pokud se jednalo o výši nákladů, pak žalovaná ani netvrdila, že by jednotlivé položky měly odpovídat jiným částkám, ať už z důvodu nesprávné aplikace ceníku ÚRS nebo nepravdivosti tvrzení, že je tento ceník obecně užíván.9. Námitky žalované o nedostatku aktivní a pasivní legitimace byly podle soudu prvního stupně vyvráceny provedeným dokazováním, neboť žalobkyně disponovala k předávacím stanicím tepla rozhodnutím ERÚ o udělení licence na rozvod tepla.10. Ohledně námitky žalované, že faktury vyúčtované žalobkyní byly nepřezkoumatelnou změtí čísel a že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení, soud prvního stupně uvedl, že povinnost tvrzení nelze zásadně nahrazovat odkazem na listiny, výjimku však tvoří právě obdobné případy, kdy se jedná o odkaz na seznamy. V tomto ohledu soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně povinnost tvrzení splnila, přičemž nepřezkoumatelnost jednotlivých položek neshledal, neboť položky byly jasně vymezeny druhem činnosti, měrnou jednotkou, jejím množstvím a účtovanou cenou.11. U námitky, že odpojování trvalo nepřiměřeně dlouho, vzal soud prvního stupně za rozhodné, že žalovaná neuplatnila žádnou kompenzační námitku, kterou by se soud měl zabývat.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že jejich konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením.14. Proti tomuto rozsudku podala žalované včas obsáhlé a podrobné odvolání, ve kterém především s ohledem na jí předložený výklad § 77 energetického zákona namítla, že nebylo prokázáno, že by byl naplněn základní předpoklad pro úhradu žalovaných nákladů, a to změna vytápění anebo způsobu dodávky tepla a související odpojení od centrálního zásobování teplem, neboť k samotnému odpojení nedošlo, naopak bylo zachováno, došlo k pouhé změně dodavatele tepelné energie, a záměr výměny zastaralých domácích předávacích stanic za nové an