28 CO 331/2022-243 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro Prahu 2, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15C 89/2019-216, zamítl žalobní návrh, aby žalovaný žalobkyni zaplatil [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že vydražila jednu ideální třetinu pozemku parcelní č. st. 226, o výměře 63 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. ev. 327 (rodinná rekreace), pozemku par. [číslo] o výměře 467 m2 (ostatní plocha), pozemku par. [číslo] o výměře 539 m2 (zahrada), nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, na listu vlastnictví [číslo] dále pět ideálních třicetišestin pozemku parcelní [číslo] o výměře 289 m2 (zahrada), nemovitosti zapsané u téhož katastrálního úřadu na listu vlastnictví [číslo] jak vyplývá z usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Spoluvlastníky označených nemovitých věcí zůstali žalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], každý spoluvlastníkem jedné ideální třetiny nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] ideálních pěti ideálních třicetišestin nemovitosti zapsané na [list vlastnictví]. Předmětné nemovité věci užívá jen žalovaný, ačkoliv každý spoluvlastník má právo k užívání celé věci, přičemž toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Protože doposud nebylo žalobkyni umožněno předmětné nemovité věci užívat a žalovaný jí ani neplatí přiměřenou náhradu, domáhala se žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] za každý započatý měsíc od data usnesení o příklepu, tj. od [datum], do podání žaloby, celkem částky [částka]. Vyčíslení nároku odvodila od posouzení Ing. [jméno] [příjmení], odhadce nemovitých věcí, který náhradu za užívání odhadl na [částka] až [částka] měsíčně. [jméno] [příjmení] předmětné nemovité věci neužívá, proto vůči němu žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení neuplatnila. 3. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že žaloba je přinejmenším předčasná, neboť žalobkyně se ani nepokusila dohodnout se se spoluvlastníky o uspořádání poměrů ke společné věci a rovnou zahájila soudní řízení, přičemž proti dohodě by nebyl. Podotkl, že je třeba respektovat několik desítek let trvající pokojný stav při užívání nemovitosti s ohledem na hledisko slušného uvážení. Dále poukázal na to, že se spoluvlastnictvím nemovitých věcí jsou spojeny také výdaje, ale k těm se žalobkyně nehlásí. I kdyby byl nárok žalobkyně co do základu po právu, spornou by nepochybně zůstala výše náhrady, neboť sama žalobkyně uvedla, že podle odborného posouzení je rozmezí náhrady od [částka] do [částka] měsíčně, a aniž by to odůvodnila, uplatnila náhradu v maximální výši. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že jsou spoluvlastníky v žalobě označených nemovitostí, a že žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl vydražením. 5. Soud prvního stupně v zájmu předvídatelnosti rozhodnutí účastníkům předestřel rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31Cdo 503/2011, s tím, že výklad a závěry tam uvedené, jsou přiléhavé i pro rozhodnutí v projednávané věci, byť věc je třeba právně posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“. V této souvislosti dal žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř., že nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení a vyzval ji, aby svá tvrzení doplnila, přičemž ji poučil, o čem má tvrzení doplnit i o tom, že je třeba, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení, a dále ji poučil o možných nepříznivých následcích. Žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], v němž však konkrétní tvrzení o tom, jakým způsobem je realizováno spoluvlastnictví a výkon spoluvlastnického práva k uvedeným nemovitostem neuvedla, pouze doplnila, že žalobkyně ani třetí spoluvlastník [jméno] [příjmení] předmětné nemovité věci neužívají, že sama nemá do nemovitosti přístup, a že by jí šlo k tíži, pokud by si zajistila přístup svépomocí vylomením stávajícího zámku, proto k takovému jednání nepřistoupila. K důkazu navrhla znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny odhadu nemovitostí, který by vyžádal soud, za účelem ocenění nároku žalobkyně. 6. Žalobkyně rozhodné skutečnosti nedoplnila a soud prvního stupně konstatoval, že pro nedostatek žalobních tvrzení o rozsahu užívání a faktickém výkonu spoluvlastnického práva spoluvlastníků k nemovitostem, o tom, zda a jakým způsobem v namítaném období od [datum] do zahájení řízení ([datum]) žalovaný realizoval výkon vlastnického práva, o újmě žalobkyně a o způsobu jejího vyčíslení, nakonec přistoupil k zamítnutí žaloby, neboť za popsané situace nemohl z hmotněprávního hlediska posoudit, zda uplatněný nárok je co důvodu a výše po právu. Dále objasnil, že nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru ekonomie, ceny a odhady nemovitostí, protože nebylo zřejmé, co by měl znalec zkoumat a jaké skutečnosti by měl odborně posoudit. 7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu účastníků ve věci a neúspěšné žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila náhradu nákladů řízení vyčíslenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). 8. Žalobkyně napadla rozsudek včasným a přípustným odvoláním a namítla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Poukázala na to, že soud prvního stupně uzavřel, že nedostatečně tvrdila, zda se pokusila o jakýkoliv výkon svého spoluvlastnického práva, v jakém rozsahu je fakticky ve výkonu svého spoluvlastnického práva k nemovitostem ze strany žalovaného omezena a jaké konkrétní jednání ze strany žalovaného vyvolává omezení realizace jejího spoluvlastnického práva, a dále neměl z provedených důkazů za prokázané žalobní tvrzení, že se pokoušela realizovat své spoluvlastnické právo. K tomu uvedla, že měla od samého počátku v úmyslu předmětné nemovitosti užívat a opakovaně o to projevila zájem, a to nejen osobně, ale i prostřednictvím svého pracovníka [jméno] [příjmení], a že dále projevila zájem písemně předžalobní výzvou, v níž vyzvala žalovaného k předložení klíčů a umožnění přístupu do nemovitosti. Podle žalobkyně tedy nebyl správný závěr, že se nepokusila o výkon spoluvlastnického práva. V této souvislosti dodala, že by se nikdy neuchýlila k tomu, aby svévolně vyměnila zámky, neboť plně respektuje spoluvlastnické právo žalovaného, který má v budově umístěny své movité věci, a který by se jistě necítil komfortně, kdyby se bez jeho vědomí okolo těchto věcí pohybovala. K závěru soudu prvního stupně, že nepovažoval za dostatečná její tvrzení ohledně vizí a představ realizace výkonu spoluvlastnického práva, namítla, že lze těžko přednášet nějakou vizi výkonu spoluvlastnického práva, když nezná poměry mezi ostatními spoluvlastníky. Výše uvedená tvrzení měla v úmyslu prokázat výslechem [jméno] [příjmení], jehož prostřednictvím se snažila vykonávat své spoluvlastnické právo, avšak soud prvního stupně tento důkaz neprovedl. Uvedla dále, že žalovaný odmítl jejím pracovníkům předat klíče či jejich kopii od předmětných nemovitých věcí. Podle jejího názoru je zřejmé, že se o výkon svého vlastnického práva pokusila prostřednictvím svých pracovníků, avšak žalovaný jim odmítl předat klíče či jejich kopii od předmětných nemovitých věcí. Navrhla tedy, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. 10. Odvolací soud postupem podle § 212, § 212a odst. 4, § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, věc projednal při jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11. Vady řízení, k nimž se u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti podle § 212a odst. 5 o. s. ř., odvolací soudu v postupu soudu prvního stupně neshledal. 12. Podle stávající zákonné úpravy je tzv. sporné řízení, kterým spor účastníků nepochybně je, ovládáno zásadou projednací, která znamená přenesení odpovědnosti za výsledek řízení na samotné účastníky. Je tedy zásadně věcí účastníků řízení, aby uvedli skutková tvrzení a k prokázání těchto tvrzení, aby označili potřebné důkazy. Právní posouzení uplatněného nároku je věcí soudu a není povinností žalobce precizovat žalobu i z hlediska právního posouzení vylíčených skutkových tvrzení, neboť aplikace příslušné hmotněprávní normy na zjištěný skutkový stav je výhradně věcí rozhodujícího soudu. 13. V projednávané věci je k řádné i