28 CO 332/2021-214 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se původní žalobce [jméno] [příjmení] domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé nesprávným úředním postupem soudů. Podle žalobních tvrzení [právnická osoba] stavby [právnická osoba] (později [právnická osoba]) převedla vlastnictví k označené nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne [datum] na [jméno] [příjmení], který byl v dobré víře, že tato společnost je vlastníkem nemovitosti, vycházeje ze zápisu v katastru nemovitostí. Původní žalobce následně převedl kupní smlouvou ze dne [datum] nemovitost [právnická osoba], s.r.o. za kupní cenu ve výši [částka] Hlavní město Praha dopisem ze dne [datum] oznámilo, že se považuje za vlastníka těchto nemovitostí na základě ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 172/1991 Sb. a v následném sporu mezi hl. m. Prahou a [právnická osoba] rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23C 315/2003-95, tak, že jejich vlastníkem je hl. m. [obec]. Na základě uvedeného stavu [právnická osoba] zažalovala původního žalobce, aby jí vrátil kupní cenu, kterou mu uhradila podle kupní smlouvy, a Obvodní soud pro Prahu 10 ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7C 335/2007-65, určil, že původní žalobce je povinen [právnická osoba] kupní cenu vrátit, tj. uhradit částku ve výši [částka] a zaplatit náhradu nákladů řízení. Následně původní žalobce podal žalobu proti hl. m. [obec] na určení svého vlastnictví k nemovitosti a Obvodní soud pro Prahu 4 v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41C 338/2013-47, žalobu zamítl. Tento rozsudek napadl původní žalobce odvoláním, avšak Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16Co 306/2014-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Původní žalobce poté napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22Cdo 88/2015-103, v němž dospěl k závěru, že dovolání není důvodné, neboť původní žalobce kupní smlouvou ze dne [datum], s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni [datum], převedl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na [právnická osoba] a původnímu žalobci tedy nelze vyhovět, pokud požaduje určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, jelikož vlastníkem předmětných nemovitostí za takového skutkového stavu být nemůže. Původní žalobce proto vyzval [právnická osoba] k zaplacení neuhrazené části kupní ceny a pro případ, že by tak společnost ve stanovené lhůtě neučinila, což neučinila, odstoupil podle § 517 odst. 1 o. z. od kupní smlouvy. Na základě skutečnosti, kterou původní žalobce považoval za novou, tj. odstoupení žalobce od kupní smlouvy uzavřené s GIENGER, podal novou žalobu na určení vlastnického práva proti hl. m. [obec]. Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně dané řízení zastavil z důvodu překážky věci rozhodnuté. Městský soud v Praze jako odvolací soud výrok o zastavení řízení potvrdil, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17Co 465/2017-76 Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva je absolutně neplatná, proto původní žalobce nemohl nabýt nemovitost originárně od jejího nevlastníka a současně nebyly splněny podmínky pro to, aby žalobce vlastnické právo k nemovitosti vydržel. S tímto závěrem soudu prvního stupně se však neztotožnil dovolací soud, který dospěl k závěru, že podmínky pro originární nabytí nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti původním žalobcem na základě jeho dobré víry v zápis v katastru nemovitostí byly splněny, původní žalobce platně nabyl vlastnické právo k nemovitosti od společnosti [právnická osoba], převedl vlastnické právo k nim na [právnická osoba], pročež se nemůže domáhat určení, že je jejich vlastníkem. Z toho důvodu dovolání zamítl. V současné době je jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí zapsáno hl. m. [obec], ačkoliv platně nabylo vlastnické právo původní žalobce, který vrátil [právnická osoba] kupní cenu na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, přičemž tento rozsudek již nelze žádným způsobem zvrátit. V důsledku kumulace soudních rozhodnutí („ složený nesprávný úřední postup“) nemá původní žalobce vlastnické právo k nemovitosti, za kterou zaplatil, nemůže se domáhat vrácení kupní ceny, za kterou nemovitost koupil, přičemž byl nucen [právnická osoba] podle pravomocného rozsudku vrátit kupní cenu, za kterou ji prodal. Původnímu žalobci tak vznikla škoda, za kterou odpovídá žalovaná. Žalovaná učinila nesporným, že u ní původní žalobce uplatnil svůj nárok dne [datum]. Tomuto nároku nevyhověla proto, že rozhodnutí soudů jsou závazná pouze co do výrokové části, nikoliv v odůvodnění, a žalované přitom nepřísluší přezkoumávat vydaná soudní rozhodnutí, způsob vedení soudních řízení, případně postup, kterým k nim dospěly, neboť takovouto činností by docházelo k narušování ústavně zakotveného principu nezávislosti soudní moci. Nespokojenost se soudním rozhodováním a jeho procesním postupem lze vyjádřit formou a ve lhůtách určených procesním předpisem. Původní žalobce nevyužil všech možností, které mu právní řád dává, aby se domohl svého práva. Navrhla zamítnutí žaloby. V průběhu řízení postoupil původní žalobce - se souhlasem soudu - žalobou uplatněnou pohledávku na současnou žalobkyni. 3. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy a na základě jejich hodnocení dospěl ke zjištěním, která popsal v napadeném rozsudku, přitom vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, které skutečnosti má prokázány a které nikoli a o které skutečnosti opřel svá skutková zjištění. Skutkový stav právně posoudil podle ustanovení, která citoval v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Odvolací soud na toto odůvodnění odkazuje a na tomto místě stručně skutkové a právní závěry soudu prvního stupně shrnuje. 4. Původní žalobce se dne [datum] obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění v žalované výši z důvodů uvedených v žalobě, čímž splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Mezi původním žalobcem [jméno] [příjmení] a [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] spol. s r.o. (později GIENGER) byla uzavřena kupní smlouva podle § 588 občanského zákoníku, jejímž předmětem byl převod pozemku parc. [číslo] v [obec] za kupní cenu [částka]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17Co 308/2006-132, byl potvrzen napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23C 315/2003-95. Zmíněné řízení bylo vedeno o žalobě hl. m. [obec] proti žalované [právnická osoba] na určení vlastnictví předmětných parcel v [obec], přičemž bylo rozhodnuto, že vlastníkem je hl. m. [obec], neboť [jméno] [příjmení] nemohl vlastnické právo k nemovitosti platně převést. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41C 338/2013-47, byla žaloba původního žalobce [jméno] [příjmení] proti hl. m. [obec] na určení vlastnického práva zamítnuta. Důvodem pro zamítnutí žaloby byla skutečnost, že původní žalobce převedl své vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16Co 306/2014-70, byl napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22Cdo 88/2015-103, bylo zamítnuto dovolání [jméno] [příjmení], který v řízení proti hl. m. [obec] brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16Co 306/2014-701. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 7C 335/2017-65, bylo rozhodnuto v řízení mezi žalobkyní [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy byla [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 60C 11/2017-56, bylo řízení o žalobě [jméno] [příjmení] proti hl. m. [obec] o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku parc. [číslo] v [obec] zastaveno z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17Co 465/2017-76, odvolací soud potvrdil napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum]. Z uvedeného je zřejmé, že odpovědnostním titulem, jímž měla žalobkyni, resp. původnímu žalobci, vzniknout škoda, nemůže být nesprávný úřední postup, neboť se jedná o jednotlivá rozhodnutí (rozsudky) soudů. Jinými slovy, postup soudů v řízeních popsaných shora se bezprostředně odrazil v jejich rozhodnutích. Jediným myslitelným odpovědnostním titulem v dané věci by tedy bylo n