28 CO 439/2021-237 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení se co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.). Zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). Uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila náklady řízení ve výši [částka] (výrok III). 2. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, domáhala na žalované náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem. V exekučním řízení, které bylo zahájeno na návrh její právní předchůdkyně ze dne [datum], byla usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 5. 2005, č. j. 45Nc 7263/2005-24, nařízena exekuce na majetek dlužníka a provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], který exekuci vedl pod sp. zn. 59EX 350/05, přičemž v průběhu exekuce dne [datum] podal povinný návrh na její zastavení z důvodu, že exekuční titul není pravomocný, ani vykonatelný. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne [datum] exekuci zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Od roku 2005 do roku 2015 tak byla ze strany žalobkyně marně vedena exekuce, kdy až v roce 2015 s konečnou platností žalobkyně zjistila, že nedisponuje exekučním titulem, a to z důvodu pochybení Krajského soudu v Ústí nad Labem spočívajícím v nesprávném vyznačení doložky právní moci na rozsudek. V rámci exekuce žalobkyně reálně vynaložila částku [částka], a to za 7 úkonů právní služby její právní zástupkyně. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že o nákladech řízení bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 5. 2014, č. j. 45Nc 7263/2005-225, tak, že žádný z účastníků, ani soudní exekutor, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vznesla též námitku nedostatku aktivní legitimace, neboť ve smlouvě o postoupení pohledávky nebylo explicitně uvedeno, že se postupuje též nárok na náhradu škody proti státu. 4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala částečně zpět žalobu ohledně požadavku na náhradu škody co do částky [částka] s příslušenstvím a žalovaná s tím souhlasila, soud prvního stupně v uvedeném rozsahu řízení podle § 96 o. s. ř. zastavil. 5. S odkazem na § 1, § 3 písm. a), b) a c), § 13, § 14 odst. 1 a § 26 OdpŠk soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za relevantní, že po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně domáhala náhrady škody za tyto úkony právní služby: vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], odvolání proti usnesení o zastavení exekuce, účast na jednání dne [datum]. 6. Následně vyšel z následujících prokázaných skutečností: Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 45Nc 7263/2005-24, podle rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26Cm 827/96-50, k vymožení pohledávky oprávněné [právnická osoba] ve výši [částka] s příslušenstvím. 7. Z důvodů neúčinného doručení exekvovaného rozhodnutí povinnému nedošlo k nabytí právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu, a proto bylo exekuční řízení zastaveno, přičemž žádnému z účastníků nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení, neboť jeho zastavení nezavinili. 8. Právní zástupkyně žalobkyně žalobkyni v roce [rok] vystavila 5 faktur za poskytnuté právní služby. Žalobkyně své advokátce v roce [rok] zaplatila částku ve výši [částka] za právní služby za duben 2015, za právní služby za květen [rok] částku [částka], za právní služby za červen [rok] částku [částka] a za právní služby za červenec [rok] částku [částka]. 9. Soud prvního stupně současně uzavřel, že žalobkyně ani přes jeho výzvu a poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neprokázala, že by skutečně zaplatila odměnu své advokátce za pět předmětných úkonů právní služby, čímž nedostála své primární povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti v řízení a neunesla tak důkazní břemeno. 10. Podle soudu prvního stupně totiž z žádného důkazu nevyplynulo, za jaké konkrétní poradenství žalobkyně platila shora uvedené částky, neboť ve fakturách bylo pouze obecně uvedeno, že byla fakturována právní pomoc podle přehledu, který však nikdy nebyl žalobkyní soudu předložen. Soud prvního stupně rovněž vyjádřil pochybnost o tom, že by advokátka fakturovala žalobkyni odměnu za právní služby s tak velkým časovým odstupem (tj. až 20 měsíců) po provedení daných úkonů s tím, že z dokazování vyplynulo, že žalobkyně platila své advokátce za právní pomoc poskytnutou právě od dubna [rok], nikoli za právní služby poskytnuté dříve, např. v roce [rok], k čemuž poukázal na výpisy z účtů žalobkyně týkající se plateb označených za„ právní služby 04/ [rok]“ v květnu [rok], za„ právní služby 05/ [rok]“ v červnu [rok], za„ právní služby 06/ [rok]“ v červenci [rok] a za„ právní služby 07/ [rok]“ v srpnu [rok]. V této souvislosti zdůraznil, že posledním úkonem právní služby v posuzovaném exekučním řízení přitom byla účast na jednání dne [datum]. K tomu doplnil, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně je zastupována v mnoha jiných právních věcech stejnou advokátkou, jako v posuzovaném exekučním řízení, což dle jeho názoru svědčí o tom, že žalobkyně platila své advokátce rovněž i za jiné právní služby. Dále poznamenal, že vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne [datum] bylo učiněno jménem původní oprávněné [právnická osoba], nikoli žalobkyně, respektive [právnická osoba] 11. Nad rámec svého závěru soud prvního dodal, že v daném případě též absentuje příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem, tedy nesprávným vyznačením doložky právní moci a tvrzenou škodou. V tomto ohledu s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 312/05, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29Cdo 924/2013, uvedl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně vstoupila do exekučního řízení na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřené mezi CORSAIR (Luxembourg) No. 11 S.A a [právnická osoba] a že podáním ze dne [datum] se oprávněná [právnická osoba] vyjádřila k návrhu povinného [jméno] [příjmení] ze dne [datum] na zastavení exekuce, v němž povinný argumentoval neúčinným doručením exekučního titulu. Z uvedeného je dle soudu prvního stupně patrné, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nabyla pohledávku a do zmíněného exekučního řízení vstoupila až poté, co mělo dojít k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, a navíc za situace, kdy se povinný bránil a z důvodu neúčinného doručení navrhoval zastavení exekuce. Uzavřel tedy, že žalobkyně si musela být vědoma rizika zastavení exekuce, k čemuž následně skutečně došlo. 12. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že je nutné příčinu vzniku tvrzené škody spatřovat v rozhodnutí žalobkyně převzít pohledávku za úplatu a vstoupit do exekučního řízení a tudíž v převzetí jistého podnikatelského rizika, nikoli primárně v tvrzeném nesprávném úředním postupu. K tomu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 3281/2011, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1814/2016, zdůraznil, že subjektivní přesvědčení věřitele o nedůvodnosti dlužníkem uplatňované námitky, jež se ukázalo být nesprávným, na daném závěru nic nemění s tím, že nebylo lze přehlédnout ani skutečnost, že sama žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí o zastavení exekuce, čímž iniciovala odvolací řízení, které si vyžádalo další náklady na právní zastoupení. 13. S ohledem na to, že nebyly splněny kumulativní podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, se soud prvního stupně pro nadbytečnost již nezabýval tvrzeným nesprávným úředním postupem ani rozsahem škody, ani námitkou nedostatku aktivní legitimace, tj. zda na žalobkyni mohl přejít na základě smlouvy o postoupení pohledávky rovněž nárok na náhradu škody proti státu, neboť by to nemělo žádného praktického významu. 14. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 15. Proti tomuto rozsudku, ale jen proti zamítavému výroku a výroku o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné odvolání z důvodu, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav, pokud uzavřel, že neprokázala vznik škody a že vzniklá škoda není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Upozornila na to, že k úkonům, které konstituují vzniklou škodu, došlo mezi lety 2013 až 2015, přičemž její právní zástupkyně ji zastupovala a stále zastupuje i v dalších řízeních, a to dle zákona o advokacii za úplatu. K tomu dodala, že advokát nesmí jménem klienta sdělovat soudu vědomě n