28 CO 458/2022-73 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s tvrzením, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil [jméno] [příjmení] jako řidič osobního automobilu [registrační značka], pojištěného u žalované. Při nehodě došlo k poškození krajových ocelových svodidel, jejichž vlastníkem je stát a žalobce s nimi hospodaří, cena opravy poškozených svodidel byla [částka] a tuto částku žalobce u žalované uplatnil jako škodu, neboť představuje nárok na pojistné plnění, které je kryto povinným ručením. Žalovaná mu nic neuhradila s tvrzením, že nárok je promlčen. K promlčení dojít nemohlo, neboť středová svodidla byla prokazatelně opravena dne [datum] a svodidla vpravo dne [datum]. V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29Co 424/2019-147, soud připustil, že žalobce se dozví o výši škody a o tom, kdo za ni odpovídá, až dokončením opravy a vyfakturováním konečné ceny a od tohoto okamžiku začne běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. [příjmení] způsobem věc posoudil rovněž Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29Co 424/2019-147. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobkyně je promlčen. Tříletá promlčecí lhůta počala běžet v den, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, a to je tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech zahrnujících vědomost o škodě a o odpovědné osobě. Dále akcentovala, že k dopravní nehodě došlo dne [datum] a žalobce se nejpozději dne [datum] od Policie České republiky dozvěděl o nehodě, tehdy již mohl zjistit odhadovanou výši škody a nejpozději v tento den začala plynout promlčecí lhůta, která marně uplynula dne [datum]. Žalovaná odkazovala na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25Cdo 1976/2019-182, a zpochybnila rovněž to, že by žalobce prokázal existenci nároku. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] došlo v katastru obce Liberec, na silnici I. třídy, [číslo] v km 21,971 k dopravní nehodě, při které došlo k poškození krajových ocelových svodidel, jejichž vlastníkem je stát, a viníkem dopravní nehody byl [jméno] [příjmení], který ji způsobil při řízení osobního vozidla [registrační značka], jenž bylo pro případ způsobení újmy třetí osobě pojištěno u žalované. Spornou mezi účastníky byla otázka existence nároku, resp. to, zda je nárok promlčen. 4. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil, že Policie České republiky vystavila dne [datum] potvrzení o účasti na dopravní nehodě a to bylo žalobci doručeno dne [datum] včetně fotodokumentace Policie České republiky z místa nehody. Žalobce se o dopravní nehodě dozvěděl nejpozději dne [datum] a od tohoto dne věděl, že mu byla způsobena škoda, znal její věcný rozsah a jako odborník spravující dálnice a silnice I. třídy musel přibližnou výši způsobené škody znát, zároveň se dozvěděl kdo škodu způsobil a u jaké pojišťovny je pojištěn. Přesnou výši škody se dozvěděl dne [datum] z vyčíslení škody. 5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 620 odst. 1, § 626, § 635 odst. 2, § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o. z., a tato ustanovení citoval. Zároveň postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a vycházel rovněž z judikatury Nejvyššího soudu, a to konkrétně z rozsudku ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25Cdo 1976/2019, z něhož citoval, a odkázal i na rozsudek sp. zn. 25Cdo 1654/2019, a rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 1440/2010. 6. Poté soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce je promlčen, neboť objektivní promlčecí lhůta podle § 626 o. z. běžela od [datum] (tj. 1 rok od pojistné události) a uplynula dne [datum]. Současně běžela subjektivní promlčecí lhůta poškozeného na náhradu škody podle § 620 odst. 1 o. z., a ta počala běžet následující den od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl nebo se mohl dozvědět o újmě, což bylo v tomto případě nejpozději ke dni, kdy se dozvěděl od Policie České republiky o dopravní nehodě, tj. ke dni [datum], a nejpozději téhož dne se žalobce dozvěděl i o škůdci a jeho pojišťovně. Lhůta tedy počala běžet od [datum]. Podle § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění promlčelo nejpozději dnem [datum], ale žaloba byla k soudu podána až dne [datum], tedy po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty (§ 629 o. z.). S ohledem na tento závěr se soud již nezabýval existencí nároku samotného. 7. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, na který poukazoval žalobce, nemá judikatorní rozměr, neboť se jednalo o bagatelní spor a nebyl proto přezkoumáván nadřízenými soudy. Závěr uvedený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl překonán aktuálnějším rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp.zn. 55Co 120/2022, který vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu shora citovaného. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy procesním úspěchem žalované ve sporu.