28 CO 6/2022-54 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro Prahu 1, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14C 15/2019-39, doplněným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14C 15/2019-48, žalobnímu návrhu zčásti vyhověl a žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), co do částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení žalobní návrh zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a že žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek [částka] (doplněný výrok IV.). 2. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení [částka] s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že je vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, jehož součástí je budova [adresa]. Do doby právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17C 147/2011-313, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20Co 77/2017-365, byly v katastru nemovitostí výše uvedené nemovité věci zapsané ve vlastnictví obce hlavní město Praha se svěřenou správou pro Městskou část [obec a číslo]. Dne [datum] žalovaná žalobkyni odevzdala uvedené nemovité věci včetně přehledu o hospodaření (o příjmech a výdajích), z něhož vyplynulo, že žalovaná měla za období let 2008 až 2017 příjmy z těchto nemovitých věcí ve výši [částka]. Žalovaná dopisy ze dne [datum] a [datum] žalobkyni sdělila, že nemovité věci do doby jejich odevzdání držela jako poctivý držitel, že vynaložila [částka] na zachování podstaty věcí a z těchto důvodů odmítla, že by se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Podle mínění žalobkyně nešlo o poctivou držbu žalované, neboť žalovaná musela vědět o uplatněném restitučním nároku [jméno] [jméno] [příjmení], který vylučoval přechod vlastnického práva na obec podle § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. (výzva restituenta ze dne [datum] a na listu vlastnictví vyznačená plomba). Po dobu žalovaného období, tj. od [datum] až do [datum], jednala žalovaná jako nepoctivý držitel, neboť bylo zjevné, že vykonává právo, které jí nenáleží, a žalobkyně se dožaduje vydání užitku, který žalovaná nepoctivou držbou nabyla. 3. Žalovaná na svoji obranu předně vznesla námitku promlčení uplatněného práva (nároku) za dobu od [datum] do [datum]. Dále tvrdila, že předmětné nemovité věci jako poctivý držitel mohla držet a užívat, že jí náleží všechny plody věci, které za dobu držby dospěly. I kdyby držba žalované byla nepoctivá, neměla by žalobkyně právo na vydání náhrady bezdůvodného obohacení, neboť podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je podmínkou vydání obohacení to, že k obohacení došlo bez spravedlivého důvodu, což není projednávaný případ. Navrhla, aby žalobní návrh byl zamítnut. 4. Soud prvního stupně v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku stručně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje. Soud prvního stupně se předně zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná na svoji obranu. Dospěl k závěru, že v rozsahu uplatněného nároku za dobu od [datum] do [datum] jde o námitku důvodnou, protože v tomto rozsahu byl nárok uplatněn po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Vznesená námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobými mravy, neboť žalobkyni nic nebránilo, aby podala žalobu dříve a včas, na straně žalované soud neshledal, že by podání žaloby nějak bránila. V roce [rok] zahájil u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobce [jméno] [jméno] [příjmení] proti žalovaným 1. hlavní město Praha, 2. Česká republika, žalobu o určení vlastnického práva k pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, obec hl. m. [obec], jehož součástí je budova [adresa], nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] (předmětné nemovitosti). Na uvedeném listu bylo katastrálním úřadem zapsáno„ Oznámení o podaném žalobním návrhu na určení vlastnického práva“ dne [datum] a“ Poznámka spornosti“ dne [datum]. Dále k věci samé uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17C 147/2011-313, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20Co 77/2017-365, určil, že ode dne účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., je Česká republika vlastníkem předmětných nemovitých věcí. [ulice] část [obec a číslo] (hlavním městem Prahou pověřená správou věci) předala dne [datum] nemovité věci České republice, tj. žalobkyni. Do předání nemovitých věcí byly v katastru nemovitostí předmětné věci zapsané ve vlastnictví obce hlavní město Praha, s tím, že správa je svěřena Městské části [obec a číslo]. Z protokolu o jednání ze dne [datum] vzal soud prvního stupně za zjištěné, že Česká republika tehdy uvedla, že není ráda, jestliže se jí nemovitosti vrací jen za účelem toho, aby je vydala restituentům, a požádal-li žalobce pan [příjmení] v dubnu 1991 o vydání nemovitostí, pak nemělo být vlastnické právo pro hlavní město Prahu do katastru vůbec zapsáno. Žalovaná byla nepoctivým držitelem nemovitých věcí a je povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor za dobu od [datum] do [datum] bezdůvodně obohatila. Hlavní město Praha se totiž nejpozději při jednání soudu dne [datum] dozvědělo o restitučním nároku pana [příjmení] a mělo povědomost o relevantních důvodech, proč hlavnímu městu nesvědčí vlastnické právo k nemovitým věcem. Právo žalované hospodařit s předmětnými nemovitostmi bylo odvozené od práva vlastnického, tudíž popsaný závěr dopadá i na žalovanou, která je povinna vydat žalobkyni užitek, tj. výnos z nemovitostí za období od [datum] do [datum], který vyčíslil na podkladě zjištění o příjmech a výdajích na [částka]. Žalobkyni přisoudil i úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované uložil, aby zaplatila soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a odkázal na § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. 5. Žalobkyně včasným a přípustným odvoláním napadla zamítavé rozhodnutí ve věci samé (výrok II.), související rozhodnutí o nákladech řízení a namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení námitky promlčení, kterou vznesla žalovaná. Žalobkyně nezpochybňuje soudem prvního stupně v rozsudku popsaný souhrn příjmů a nákladů za období roku 2016 2017, ale je přesvědčena, že uplatněný nárok není promlčený ani za období od [datum] do [datum], protože o žalované, jako osobě odpovědné za bezdůvodné obohacení, se dozvěděla až ke dni [datum], tj. ke dni, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17C 147/2011-313, jímž bylo určeno vlastnické právo žalobkyně k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, jehož součástí je dům [adresa]. Právní mocí výše uvedeného rozsudku nastal podle žalobkyně počátek běhu subjektivní tříleté promlčecí lhůty. Žalovaná částka [částka] představuje příjmy žalované za období ode dne [datum] do [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a souvisejících výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná navrhla, aby výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl potvrzen, neboť námitka promlčení je důvodná a odvolání žalobkyně by nemělo být vyhověno. Zdůraznila, že žalobkyně se přinejmenším v okamžiku zanesení poznámky spornosti vlastnického práva k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí, tj. ke dni [datum], mohla náhrady domáhat. 7. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ust. § 212, § 212a, § 214 odst. 3 občanského soudního řádu, dále o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jednáno nebylo třeba nařizovat, protože odvolání je podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřili souhlas. 8. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal. 9. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnu