29 CO 162/2022-55 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na nahrazení výroků I. a II. nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] [číslo] [rok] ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] [číslo] [rok] tak, že bude určeno, že žalobce již není smluvní stranou smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum] registrační [číslo] a že žalobce již není stranou zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne [datum] registrační [číslo], která byla uzavřena mezi zástavním věřitelem [právnická osoba], zástavcem Ing. [jméno] [příjmení] a dlužníky Bc. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (výrok I.). Současně žalobci uložil povinnost zaplatit účastnici [právnická osoba] (jíž označil jako„ žalovaný“) na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Soud I. stupně rozhodoval o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě dle části páté o. s. ř. na nahrazení shora označeného nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách. Finanční arbitr rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, o návrhu žalobce (navrhovatele) proti účastnici (instituci) na výše uvedená určení. Návrh byl odůvodněn tím, že instituce odmítá respektovat soudní rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění bývalých manželů [příjmení], podle něhož se [jméno] [příjmení] stala výlučným vlastníkem bytu financovaného prostřednictvím předmětného úvěru (zatíženého zástavním právem) a výlučnou dlužnicí závazku vrátit poskytnutý úvěr dle výše uvedené úvěrové smlouvy. Finanční arbitr návrh v části, ve které se navrhovatel domáhal určení, že již není smluvní stranou zástavní smlouvy k nemovitostem, podle ust. § 14 odst. 1, písm. a) zákona o Finančním arbitrovi, zastavil (výrok I. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách) a v části, ve které se navrhovatel domáhal určení, že již není smluvní stranou smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, návrh podle ust. § 15 odst. 1 zákona o Finančním arbitrovi zamítl (výrok II. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách). 3. Soud I. stupně souhlasil se závěrem, že v části týkající se zástavní smlouvy není Finanční arbitr oprávněn žalobcem předložený spor řešit, a konstatoval, že Finanční arbitr (ve výroku I. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách) řízení správně zastavil z důvodu nedostatku své pravomoci. 4. Soud I. stupně se tedy znovu fakticky věcně zabýval tou částí návrhu žalobce, jíž žalobce požadoval určení, že již není smluvní stranou smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Vyšel přitom z těchto skutkových zjištění Finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.): Žalobce a jeho bývalá manželka [jméno] [příjmení] (spoludlužníci) a účastnice [právnická osoba] (věřitel) uzavřeli shora označenou smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne [datum]. Účastnice se smlouvou zavázala poskytnout spoludlužníkům úvěr ve výši [částka] za účelem nákupu nemovitosti – dále uvedené bytové jednotky. Dlužníci se zavázali poskytnutý úvěr vrátit a uhradit instituci za jeho poskytnutí odměnu. Splnění povinností spoludlužníků bylo zajištěno zástavním právem k předmětné nemovitosti. Úvěr byl účastnicí poskytnut. Manželství žalobce a [jméno] [příjmení] bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 24 C 49/2014-59. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 41 C 164/2016-502 byl schválen smír bývalých manželů, jímž došlo k vypořádání zaniklého společného jmění. Podle znění smíru byly do výlučného vlastnictví spoludlužnice [jméno] [příjmení] přikázány mj. položky: [číslo]) bytová jednotka [číslo] v domě [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] včetně podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemcích, vše v k. ú. [část obce], obec Praha, 3) zůstatek na hypotečním úvěru související s položkou [číslo] ze smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba] ve výši [částka]. Dále bylo ve smíru dohodnuto, že žalobce je povinen na vypořádání podílu na společném jmění manželů zaplatit [jméno] [příjmení] částku [částka] v měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 20. kalendářnímu dni měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru s tím, že takto bude hradit 42 splátek a společně s poslední splátkou je povinen uhradit celý dluh. Navrhovatel po uzavření smíru opakovaně účastnici žádal o vyvázání ze závazkového vztahu založeného smlouvou o úvěru, účastnice žádosti opakovaně posoudila a nevyhověla jí (naposledy dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že„ jeho žádosti o změnu v osobě dlužníka nemůže vyhovět, protože do dnešního dne neobdržela všechny potřebné podklady pro její posouzení“). 5. Soud I. stupně konstatoval, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, avšak jeho požadavek je nedůvodný, neboť účastnici [právnická osoba] nevznikla povinnost vyvázat žalobce ze smlouvy o úvěru (a žalobce po vypořádání společného jmění manželů nepřestal být dlužníkem účastnice ze smlouvy o úvěru). Soud I. stupně (stejně jako Finanční arbitr) poukázal na ust. § 737 odst. 2 o. z., dle kterého má vypořádání dluhu (tvořícího součást společného jmění manželů) účinky jen mezi manželi. V rámci vypořádání (bez ohledu na formu vypořádání) může být bez souhlasu věřitele upraven podíl na společných dluzích jen ve vnitřním poměru, vypořádáním společných dluhů tyto dluhy nepřestávají být společné a věřitel se stále může domáhat uspokojení dluhů na obou manželích. Vypořádání hraje roli zejména pro předběžný nebo následný regres (§ 1876 o. z.). Věřitel se tak může domáhat uspokojení dluhu po kterémkoliv z manželů bez ohledu na to, který z nich se stal dlužníkem při vzájemném vypořádání, tj. např. i tam, kde vnitřní poměr manžela byl podle dohody nebo rozhodnutí soudu nulový (viz [obec], J., Výtisk, M., [příjmení], V., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, strana 810). 6. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně dospěl k závěru, že správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl správně, byla žaloba podle ust. § 250i o. s. ř. zamítnuta. 7. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 245). Úspěšné účastnici bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tato částka představuje paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za úkon písemné vyjádření ve věci. 8. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že bude jeho žalobnímu návrhu vyhověno. 9. Žalobce zdůraznil, že stav, kdy byla bytová jednotka [číslo] v k. ú. [část obce] pravomocným usnesením soudu o schválení smíru přikázána od výlučného vlastnictví jeho bývalé manželky, přičemž on je nadále solidárním spoludlužníkem ze smlouvy o hypotečním úvěru, z něhož byla jednotka pořízena, znamená, že on je de facto vyloučen z možnosti řešit své vlastní bydlení formou jiného bankovního úvěru (zatížení úvěrem, který se váže k bytové jednotce, jej prismatem pravidel [obec] národní banky pro obezřetné úvěrování vylučuje z možností získat jiný úvěrový produkt). Současně je žalobce de facto vyloučen z možnosti řešit po uplynutí 42 měsíců od právní moci usnesení soudu o schválení smíru vyplacení doplatku vypořádacího podílu s použitím bankovního úvěrového produktu. V situaci, kdy spoludlužnice vůbec nesplácí pravomocným soudním rozhodnutím přikázaný zůstatek z úvěru, je nucen tyto splátky hradit žalobce, který současně nemá reálnou možnost uplatnit právo postihu vůči spoludlužnici – tato totiž oficiálně deklaruje tak nízké příjmy, že z nich nelze uspokojení žalobce provést, a současně nepřichází v úvahu zpeněžení bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce] za účelem žalobcova uspokojení, neboť jednotka je zatížena zástavním právem ve prospěch [právnická osoba] Takový výsledek, který ve vztahu k žalobci reálně existuje v důsledku rozhodnutí Finančního arbitra, však není v souladu se záměrem zákonodárce a v souladu se základními zásadami soukromého práva (§ 2 o. z.). Takový výsledek ostatně nebyl žalobcem, spoludlužnicí a ani Obvodním soudem pro Prahu 4 v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění bývalých manželů [příjmení] zamýšlen a předpokládán. 10. Žalobce je s ohledem na existenci ust. § 1107 o. z. (kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci) přesvědčen, že ust. § 737 odst. 2, věta první o. z. (vypořádání dluhů má účinky jen mezi manželi) musí být aplikovatelné pouze v případech, kdy tyto dluhy (tj. závady) nemají vazbu na nemovitost, která je předmětem vypořádání společného jmění manželů a která je soudním rozhodnutím (tj. autoritativně) přikázána do výlučného vlastnictví jen jednoho ze solidárních spoludlužníků spolu s předmětným dluhem (tj. závadou na nemovitosti). Pokud by tomu mělo být jinak, pak by ust. § 1107 o. z. nemělo žádný smysl („ bylo by zcela vyprázdněno“). V posuzovaném případě pak závady, které tíží jednotku [číslo] v k. ú. [část obce] v podo