29 CO 163/2022-126 — Městský soud v Praze

1. Výrokem I. rozsudku ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se (v závěru řízení jediná) žalobkyně [jméno] [příjmení] domáhala nahrazení výroku III. nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] (viz bod II. žaloby [jméno] [příjmení]), a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Řízení bylo zpočátku vedeno o dvou včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podaných žalobách dle části páté o. s. ř. na nahrazení nálezu Finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách, jimiž bylo rozhodováno dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, o návrhu žalobkyně/navrhovatelky proti účastnici/instituci na určení, že pojistná smlouva [číslo] uzavřená dne [datum] je neplatná, a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně instituce přijetím plnění (od navrhovatelky) na základě neplatné pojistné smlouvy. Navrhovatelka se domáhala, aby jí instituce zaplatila částku [částka] s příslušenstvím (se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení), která představuje navrhovatelkou zaplacené pojistné do dne [datum]. Rozhodnutími Finančního arbitra bylo vyhověno návrhu na určení neplatnosti pojistné smlouvy (výrok I. nálezu) a návrhu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,50% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II. nálezu); ve zbývající části (tj. v požadavku na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení) byl návrh navrhovatelky zamítnut (výrok III. nálezu). Instituci pak bylo ve výroku IV. nálezu uloženo zaplatit sankci dle ust. §17a zákona o finančním arbitrovi ve výši [částka]. Účastnice/instituce svojí žalobou požadovala nahrazení vyhovující části rozhodnutí (a výroku o sankci) negativním soudním rozhodnutím a součástí své žaloby učinila i žalobní návrh na vrácení částky, kterou žalobkyni zaplatila na základě pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra ([částka], tj. částky [částka] s příslušenstvím). Žalobkyně/navrhovatelka požadovala nahrazení zamítavé části rozhodnutí Finančního arbitra pozitivním soudním rozhodnutím. Řízení o žalobě účastnice [právnická osoba] bylo pro nezaplacení soudního poplatku pravomocně zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum]. 3. Rozsudek ze dne [datum] byl napaden včasným odvoláním žalobkyně. 4. Dne [datum] žalobkyně/navrhovatelka vzala zpět návrh na zahájení řízení před Finančním arbitrem, protože účastnice/instituce za odvolacího řízení doplatila žalobkyni celou částku požadovanou v řízení před Finančním arbitrem, potažmo v řízení před soudem dle části páté o. s. ř. Vzhledem k tomu, že účastnice/instituce se zpětvzetím návrhu souhlasila, postupoval odvolací soud dle ust. § 250h odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Současně dle ust. § 250h odst. 3 o. s. ř. vyslovil, že (neukončeným řízením dle části V. o. s. ř.) dotčená část rozhodnutí Finančního arbitra pozbývá účinnost. 5. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 146 odst. 2 ve spojení s ust. § 211 a ust. § 245 o. s. ř. Procesní zavinění na zastavení řízení o obou žalobách leží (zcela) na účastnici, protože účastnice jednak vzala zpět svoji žalobu a jednak zapříčinila zpětvzetí žaloby žalobkyní, když požadované plnění zaplatila. Na tomto místě odvolací soud připomíná, že sama účastnice potvrdila, že v průběhu soudního řízení zaplatila částku [částka], ohledně níž byl návrh žalobkyně/navrhovatelky v rozhodnutích Finančního arbitra zamítnut. Proto byla účastnici uložena povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady soudního řízení o obou žalobách v plné výši. 6. Přiznaná částka [částka] zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka], zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] a náklady na zastoupení advokátem v řízení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a sepis zpětvzetí návrhu na zahájení řízení před Finančním arbitrem) po [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k ) vyhlášky, odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (sepis vyjádření ze dne [datum]) ve výši [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 12 odst. 3 a § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky, 8x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH ze souhrnu odměny a náhrad advokáta ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 7. Odvolací soud souhlasí se žalobkyní potud, že ty z uskutečněných úkonů právní služby, které se netýkaly toliko řízení dle části páté o. s. ř., nýbrž skutečně směřovaly i k obraně proti požadavku účastnice na zaplacení peněžité částky, mají být honorovány sazbou mimosmluvní odměny vypočtenou z tarifní hodnoty, která dle ust. § 12 odst. 3 vyhlášky představuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. [částka] dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky a [částka] dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky. Takovým úkonem však nejsou všechny tři žalobkyní zmíněné úkony (ve vyčíslení nákladů ze dne [datum]), nýbrž jen vyjádření ze dne [datum]. Jen toto vyjádření k žalobě účastnice se (velmi stručně v bodě 50.) vyjadřuje i k žalobnímu požadavku účastnice na vrácení plnění, které bylo na základě rozhodnutí Finančního arbitra poskytnuto – bylo navrženo zamítnutí žaloby pro předčasnost. Sazba mimosmluvní odměny za tento jediný úkon tedy činí [částka]. 8. V této souvislosti odvolací soud (k námitce účastnice) připomíná, že soud rozhodující v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra vydaného dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, nemůže bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění, které bylo institucí poskytnuto navrhovateli podle pravomocného nálezu Finančního arbitra. Takový závěr rozhodně neplyne z části komentáře k § 250j o. s. ř. in Jirsa, Jaromír aj. Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer, kde se uvádí: Rozhodl-li pozemkový úřad nesprávně ve věci restituce zemědělské půdy, že oprávněná osoba není vlastníkem předmětného pozemku, může soud, shledá-li, že správní orgán rozhodl nesprávně, rozhodnout sám, že oprávněná osoba je vlastníkem. V tom není soud vázán žalobou, smyslem soudního rozsudku je nahrazení nesprávného rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávním sporu či o jiné věci věcně i právně správným rozhodnutím soudu. Proto může soud např. v naznačeném případě pozemkové restituce i připojit výrok (který nebyl žalobou navrhován), že je oprávněná osoba povinna vrátit povinné osobě výkupní cenu, kterou obdržela z vynuceného odkupu. Komentátorem uvedený příklad možného soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o uplatněném restitučním nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), se zjevně opírá o ust. § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona o půdě a vychází z předpokladu, že nutnou součástí kladného rozhodnutí pozemkového úřadu o uspokojení restitučního nároku (potažmo soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř.) je i rozhodnutí o povinnosti oprávněné osoby vrátit v minulosti zaplacenou přídělovou, kupní cenu či jinou náhradu (za odňaté či nuceně převedené nemovitosti). Podobná procesní situace však v případě nahrazení (negativního) rozhodnutí Finančního arbitra (pozitivním) soudním rozhodnutím nenastává. Odvolací soud jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na otázky řešené v tomto odvolacím řízení) podotýká, že ustálená soudní praxe (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) není s citovanou částí komentáře v souladu (bylo dovozeno, že ust. § 9 odst. 7 zákona o půdě nezakládá pravomoc pozemkového úřadu ve správním řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 zákona o půdě autoritativně rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby vrátit kupní cenu, a že pozemkovému úřadu je uloženo toliko uvést výši pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 zákona a určit lhůtu k jejich zaplacení v rozhodnutí, které vydává).