29 CO 227/2022-116 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud nahradil rozhodnutí Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ST [číslo], ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ST [číslo] tak, že a) závazky ze Smlouvy o stavebním spoření č. [bankovní účet] uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovanou trvají; b) žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku obnovit účet stavebního spoření č. [bankovní účet]; c) žalovaná je povinna navýšit cílovou částku stavebního spoření podle smlouvy č. [bankovní účet] podle návrhu žalobce; d) naspořená částka stavebního spoření podle smlouvy č. [bankovní účet] je úročena roční úrokovou sazbou 3% (výrok I.) Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V citovaných výrocích je [právnická osoba] označena jako žalovaná. Dle ust. § 250a o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a ti, co byli účastníky ve správním řízení. Odvolací soud proto [právnická osoba] označuje dále jako„ účastníka“. 2. Žalobce se včasnou žalobou domáhal nahrazení rozhodnutí, jimž Finanční arbitr zamítl návrh na obnovení jeho smlouvy o stavebním spoření [číslo] ze dne [datum], navýšení cílové částky podle jeho požadavku, a pokračování v úročení naspořené částky 3% roční úrokovou sazbou. Dopisem ze dne [datum] účastník oznámil žalobci, že v důsledku dosažení sjednané cílové částky [částka] došlo k zániku smlouvy ke dni [datum]. Nedošlo k dohodě na pokračování smlouvy za shodných podmínek, jako byly sjednány ve smlouvě z [datum]. Finanční arbitr návrhu žalobce nevyhověl. 3. Soud I. stupně svá skutková zjištění popsal v odst. 5 až 11 odůvodnění rozsudku. Co se týče právního posouzení, dovodil, že nedílnou součástí posuzované smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky pro stavební spoření, vydané [právnická osoba], a schválené Ministerstvem financí České republiky dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 322/51 474/1995 a dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 352/7 721/1998, (dále jen„ Všeobecné obchodní podmínky nebo VOP“). Z jejich ustanovení § 9 odst. 1 plyne, že na písemnou žádost účastníka může stavební spořitelna provést formou změny smlouvy o stavebním spoření zvýšení cílové částky. Všeobecné obchodní podmínky neřeší důsledky naspoření cílové částky. Finanční arbitr v řízení o návrhu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Odo 203/2002, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2367/2018, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2986/2018. Uzavřel, že smluvní ujednání žalobce a účastníka neobsahují automatické navyšování cílové částky přespořením. Soud I. stupně dospěl ve shodě s Finančním arbitrem k právnímu závěru, že dle § 578 obč. zák. smlouva o stavebním spoření zanikla v důsledku dosažení cílové částky. Pokud jde o změnu cílové částky, Finanční arbitr na základě Všeobecných obchodních podmínek dospěl k závěru, že změnu smlouvy, a to mimo jiné zvýšení cílové částky, mohou účastníci sjednat, avšak žalovaná není povinna přijmout každý návrh žalobce jako účastníka stavebního spoření na navýšení cílové částky se zachováním dosavadní výše úrokové sazby. 4. Soud I. stupně smlouvu o stavebním spoření jako soukromoprávní smlouvu podřadil obecné úpravě občanského zákoníku. Citoval rovněž judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2986/2018, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1899/2020, rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2013/2018, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1038/2020, v nichž je stavební spoření je vymezeno jako účelové spoření spočívající v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a v poskytování státního příspěvku fyzickým osobám - účastníkům stavebního spoření. Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu řešila shodnou právní otázku za jiných skutkových okolností. Zmíněné spory vycházely z jiného znění všeobecných smluvních podmínek než je tomu v projednávané věci. Soud I. stupně podtrhl, že způsoby, jimiž zanikají subjektivní práva a povinnosti ze smlouvy o stavebním spoření, vyplývají ze smluvních ujednání a ze všeobecných obchodních podmínek. Pro odpověď na otázku, zda zánik nastává okamžikem, kdy účastník spořením dosáhl cílové částky, resp. uplynutím doby ve smyslu § 578 obč. zák., je rozhodující výklad oddílu [příjmení] čl. 9 odst. 7 ve spojení s dalšími ustanoveními všeobecných smluvních podmínek. Právě v ujednání o„ automatickém“ navyšování cílové částky pokračujícím spořením účastníka stavebního spoření a přijímáním jeho plateb stavební spořitelnou na účet stavebního spoření Nejvyšší soud spatřuje možnost, že trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření není ve smyslu § 578 obč. zák. omezeno a může z vůle klienta stavební spořitelny (automaticky) pokračovat za původně sjednaných podmínek. (srov. usnesení NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1899/2020). 5. V projednávané věci žalobce neměl automatický nárok na navýšení cílové částky, neboť dle Všeobecných obchodních podmínek ke změně smlouvy mohlo dojít pouze se souhlasem žalované. Účastník nebyl povinen se žalobcem uzavřít dohodu o změně smlouvy spočívající v dohodě o zvýšení cílové částky za původních úrokových podmínek. 6. Soud I. stupně z popsaných důvodů (viz odst. 12 až 20 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku) ve shodě s Finančním arbitrem dospěl k závěru, že smluvní vztah účastníků zanikl naspořením cílové částky, tj. uplynutím doby ve smyslu § 578 obč. zák. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a contrario o. s. ř. s tím, že úspěšný účastník se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. 7. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž soudu I. stupně vytkl nesprávná skutková zjištění, nepřihlédnutí k tvrzení žalobce a nesprávné právní posouzení. Namítl, že napadené rozhodnutí Finančního arbitra ani soudu I. stupně nevychází ze Všeobecných obchodních podmínek č. j. 352/7721/1998 ze dne [datum rozhodnutí] (dále také jen„ VOP/1998“), platných pro předmětnou smlouvu o stavebním spoření, které se zásadně odlišují od Všeobecných obchodních podmínek ze dne [datum] (v těchto pozdějších je možnost jednostranné změny úrokové sazby ze strany účastníka upravena). Ve smluvním vztahu žalobce a účastníka není upraven zánik smluvního vztahu dosažením cílové částky ani možnost výpovědi v případě přespoření cílové částky, ani není sjednána rozvazovací podmínka. [ulice] spořitelna byla podle žalobce povinna souhlasit s navýšením cílové částky, neboť žalobce o ně požádal písemně před překročením původně sjednané cílové částky a souhlasil s úhradou poplatku ve výši 1% z navýšené částky, takže splnil obě podmínky, upravené ve VOP/1998. Pokud by ustanovení § 9 odst. 1 VOP/1998 bylo vyloženo tak, že účastník není po splnění stanovených podmínek povinen přistoupit na změnu smlouvy, znamenalo by to možnost libovůle a zakládalo by to nerovnost při zacházení s klienty. Takový postup je v rozporu s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku. Žalobce zdůraznil, že mu účastník navýšení cílové částky sám písemně navrhl. V případě pochybností by smluvní ujednání mělo být vyloženo ve prospěch žalobce jako spotřebitele. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví nebo jej zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 8. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalobce navrhl doplnit požadovaný výrok znějící na povinnost obnovit účet stavebního spoření o časový údaj a to zpětně od [datum]. Dále navrhl rozšíření žaloby o dva nároky a žádal, aby odvolací soud rozhodl, že účastník je povinen a) zaplatit žalobci částku, odpovídající úroku z úvěrů z částky [částka], jdoucímu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku nebo b) zaplatit 3% úrok z částky [částka] za dobu 36 měsíců ve výši [částka] (bez daně), a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 9. Účastník k odvolání žalobce pouze uvedl, že odvolatel opakuje svou argumentaci uplatněnou před finančním arbitrem a soudem I. stupně, se kterou se však soud I. stupně náležitě vypořádal. Navrhl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. 10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., nařídil a provedl ve věci jednání a poté shledal odvolání nedůvodným. 11. Změnu žaloby odvolací soud nepřipustil (výrok I.), neboť v řízení podle části V. o. s. ř. jde o nové rozhodnutí o předmětu správního řízení. Proto komentář k ust. § 250f o. s. ř., publikovaný v ASPI, uvádí: rozšíření rozsahu žaloby je přípustné jen ve lhůtě pro podání žaloby dle § 247 odst. 2 o. s. ř. K později učiněnému rozšíření rozsahu žaloby by soud