29 CO 231/2022-280 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo strpět na svém pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, obec Praha, umístění stavby ochozů na kovových pilotách, a to části ochozů vymezených žlutě v „ Zaměření ochozů nad pozemky parc. [číslo]“ vyhotoveném [právnická osoba], geodeticko-inženýrské práce, v únoru 2022, potvrzeném oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] 2022 (dále jen„ Zaměření“). Současně bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka]. 2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že část stavby ochozů v úrovni 2. nadzemního podlaží na kovových pilotách, která je v „ Zaměření“ vymezena žlutě a která se současně nachází nad pozemkem parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka (dále jen„ sporné ochozy“), je součástí stavby [adresa], která je v jejím vlastnictví (stavba [adresa] je součástí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka). Žalobkyně žalobu směřující k zachování sporných ochozů ve stávajícím stavu podala proto, že žalovaná hodlá mimo jiné na svém pozemku parc. [číslo] realizovat stavební projekt a sporné ochozy odstranit. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby proto, že sporné ochozy netvoří součást stavby [adresa] ve vlastnictví žalobkyně, nýbrž jsou v jejím vlastnictví. Buď představují součást budovy [adresa] (která je součástí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka), nebo jako samostatná stavba tvoří součást pozemku žalované parc. [číslo]. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění: 4. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, obec Praha, jejichž součástí je budova [adresa]. Žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], a dále pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Lhotka, obec Praha. 5. Mezi budovou žalobkyně a budovou žalované v úrovni 2. nadzemního podlaží se nachází soustava zastřešených ochozů na kovových pilotách upevněných v zemi. Soustava ochozů sestává (mimo jiné) z dlouhého ochozu přiléhajícího přímo k budově žalobkyně, z kratšího ochozu přiléhajícího přímo k budově žalované a dvou souběžných centrálních ochozů (lávek), které ochozy přiléhající k budovám žalobkyně a žalované navzájem propojují a nacházejí se nad pozemkem parc. [číslo] (tj. sporné ochozy). Na dlouhý ochoz přiléhající k budově žalobkyně je možné vstoupit po rampě z ulice [ulice] nebo z centrálních sporných ochozů, na které vedou z vnějších stran lávek dvě schodiště (plochy pod schodišti tvoří rovněž součást pozemku parc. [číslo]). Z dlouhého ochozu přiléhajícího k budově žalobkyně je možné vstoupit do provozoven v 2. nadzemním podlaží budovy žalobkyně (na dané straně budovy). Na krátký ochoz přiléhající k budově žalované je možné vstoupit zvenčí jedině přes sporné ochozy v centrální části. 6. Z hlediska fyzického představuje celá soustava ochozů jednolitý pevně propojený celek, který je současně pevně spojen se zemí, jakož i s budovami žalobkyně a žalované. Soustavou ochozů lze volně procházet v úrovni 2. nadzemního podlaží v prostoru mezi ulicemi [ulice] a [ulice] kolem budov ve vlastnictví žalobkyně i žalované. Čistě fyzicky je však možné oddělení ochozů na řadě možných míst. 7. Ochozy těsně přiléhající k budově ve vlastnictví žalobkyně [adresa] stojí nad pozemkem parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, který je ve vlastnictví žalované. Ochozy těsně přiléhající k budově žalované [adresa] stojí nad pozemkem parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalované. Sporné ochozy se nacházejí nad pozemkem parc. [číslo]. Původně byly všechny budovy i na ně navazující ochozy včetně dotčených pozemků ve vlastnictví jediného vlastníka. Areál byl postaven v 60. letech 20. století. Budovu žalobkyně tvoří tři objekty, původně v projektové dokumentaci nazývány písmeny A, B, C; budovu žalované tvoří objekt původně v projektové dokumentaci popsaný jako D. Posledním vlastníkem celého areálu byla společnost [právnická osoba], od ní se v roce 2016 odštěpila společnost [právnická osoba], na níž přešlo vlastnictví pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] včetně budovy [adresa] na pozemcích parc. [číslo]. V projektu přeměny nebyla soustava ochozů a její rozdělení žádným způsobem zmíněna. Původně byl pod soustavou ochozů vymezen pozemek parc. [číslo] z něhož byl v roce 2015 (před odštěpením společnosti [právnická osoba] od [právnická osoba]) vydělen pozemek parc. [číslo] nad nímž se nalézají ochozy těsně přiléhající k budově [adresa]. Pozemek parc. [číslo] byl vydělen geometrickým plánem pro rozdělení pozemku zpracovaným Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2015 ze dne [datum] a územním rozhodnutím o dělení pozemku Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. P 4/147572/15 OST/PODE. V rámci další přeměny společnosti [právnická osoba] (tzv. rozdělení odštěpením sloučením) přešly pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] včetně budovy [adresa] na žalobkyni (tehdy pod názvem TISOR, investiční fond s proměnným základním kapitálem a. s.). V průběhu tohoto řízení se pak vlastníkem pozemku parc. [číslo] včetně budovy [adresa] a pozemku parc. [číslo] stala namísto původní žalované společnosti [právnická osoba] současná žalovaná [právnická osoba] (o procesním nástupnictví na straně žalované bylo rozhodnuto usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 48 C 162/2018-84. 8. Soud I. stupně učiněná zjištění posoudil (s odkazem na ust. § 13 o. z.) podobně jako Obvodní soud pro Prahu 4 v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 11 C 61/2019-96 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze [datum rozhodnutí] č. j. 62 Co 135/2020-242, tj. tak, že vlastníkem sporných ochozů je žalovaná, neboť jde o součást její budovy [adresa] (jež je součástí jejího pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, obec Praha). 9. Při určení povahy sporných ochozů vyšel soud I. stupně z ust. § 120 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), který byl účinný v době výstavby areálu. Podle ust. § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Soud I. stupně přitom ocitoval následující závěry rozhodovací praxe soudů týkající se kritérií pro posouzení součásti věci – viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 22 Cdo 1501/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 770/98 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 21 Cdo 694/2006. Zákon stanoví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích: 1) na vzájemné sounáležitosti věci a 2) na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť to, co k věci podle její povahy náleží, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. [jméno] sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy ve vztahu více věcí za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná, relativně samostatná, věc k ní patří natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila, však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter oddělení zákon nestanoví, a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci přes manipulaci neničící podstatu věci po pouhé volně proveditelné odnětí věci. 10. Soud I. stupně konstatoval, že v projednávané věci nemůže být pro posouzení právní povahy soustavy ochozů rozhodná jen sounáležitost a oddělitelnost ochozů ve smyslu fyzickém. Je tomu tak proto, že celá soustava ochozů (tedy ochozy těsně navazující na budovy žalobkyně a žalované a sporné ochozy, které představují spojnici mezi uvedenými těsně navazujícími ochozy) je jednolitým, pevně propojeným celkem, přičemž separace je technicky možná kdekoliv. Za klíčové proto soud I. stupně považoval kritérium funkční. Z tohoto hlediska je pak zřejmé, že část soustavy ochozů, která přiléhá k budově žalobkyně, funkčně náleží k této budově a že k budově žalované funkčně náleží jak část ochozů přiléhajících k této budově, tak centrální část nacházející se nad pozemkem parc. [číslo]. Bez centrální části ochozů, tj. sporných ochozů, by se totiž budova žalované [adresa] ocitla bez vnějšího přístupu do 2. nadzemního podlaží. Na krátký ochoz přiléhající bezprostředně k této budově totiž vede vnější přístup jedině přes centrální část ochozů, na které lze vstoupit po dvou schodištích (z ulice [ulice] nebo z prostoru piazzetty), popřípadě z dlouhé