29 CO 438/2021-265 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem z [datum] soud I. stupně uložil žalovanému povinnost odstranit do 3 dnů od právní moci rozsudku z internetového mediálního portálu [webová adresa] článek nazvaný„ Hasiči Dopravního podniku: Chodí k nám odpad, nikdo se nemůže divit, že bloudíme při výjezdu“ (výrok I.), dále povinnost zveřejnit na své náklady na internetovém mediálním portálu [webová adresa], a to konkrétně na úvodní stránce, po dobu jednoho týdne, omluvu žalovaného ve vztahu k žalobci ve znění:„ Dne [datum] byl na internetovém mediálním portálu [webová adresa] zveřejněn článek pod názvem:„ Hasiči Dopravního podniku: Chodí k nám odpad, nikdo se nemůže divit, že bloudíme při výjezdu“. V rámci článku byla bez ověření informací, respektive relevantnosti zdrojů, zveřejněna nepravdivá tvrzení o panu [jméno] [příjmení], která zásadně poškodila jeho dobrou pověst. Tímto se za poškození dobré pověsti pana [jméno] [příjmení] hluboce omlouváme“ (výrok II.), jakož i povinnost zaplatit ve stejné lhůtě žalobci částku [částka] (výrok III.) Co do návrhu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci dalších [částka] žalobu zamítl (výrok IV.) a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL. M. (výrok V.). 2. Soud I. stupně tak ve výrocích I. a II. plně vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit z internetového mediálního portálu [webová adresa] blíže specifikovaný článek a zveřejnit na tomto portálu na své náklady omluvu žalovaného ve znění uvedeném v žalobním petitu, částečně pak (co do částky [částka]) vyhověl i požadavku na zaplacení nemajetkové újmy, již žalobce požadoval ve výši [částka]. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byl na internetovém mediálním portálu [webová adresa] (dále jen„ portál“) publikován článek pod názvem„ Hasiči dopravního podniku: Chodí k nám odpad, nikdo se nemůže divit, že bloudíme při výjezdu“, který byl ke dni podání žaloby na portálu stále zveřejněn. Provozovatelem portálu je žalovaný, a odpovídá tak za veškerý obsah příslušného portálu. V článku bylo žalovaným publikováno mj. v žalobě celkem osm specifikovaných tvrzení, jimiž jsou kritizovány (zejména) organizační a velitelské schopnosti žalobce, jež jsou popisovány jako nedostatečné a nevyhovující, resp. je negativně hodnocena žalobcova profesní minulost a současnost, to vše v přímém rozporu se skutečností. Tvrzení byla v článku uveřejněna bez uvedení jakýchkoli relevantních zdrojů, dle žalobce se jedná o zcela nepravdivá tvrzení, jimiž bylo podstatným způsobem zasaženo do jeho osobnostní sféry. Zejména došlo k zásadnímu poškození dobré pověsti žalobce, a to: a) ve vztahu k jeho zaměstnavateli, když tento zásah je objektivně způsobilý vyvolat pro žalobce neopodstatněné pracovněprávní důsledky; b) ve vztahu k jeho kolegům, když tento zásah vyvolal neopodstatněný rozkol mezi žalobcem a jeho kolegy, podstatně ztížil možnost spolupráce mezi nimi a současně může vést až k nemožnosti budoucí spolupráce mezi nimi, c) ve vztahu k rodině, známým či obchodním partnerům žalobce, když tyto osoby doposud žalobce mj. na základě jeho profesních úspěchů a postavení vnímaly jakožto úspěšného a vysoce zásadového člověka hodného respektu svého okolí, a to nejen v profesní rovině, neboť příslušný zásah se zásadně promítl i do osobního života žalobce; d) ve vztahu k potenciálním budoucím zaměstnavatelům či spolupracovníkům žalobce, když tento zásah podstatně snižuje možnosti budoucího uplatnění žalobce; e) ve vztahu k mnoha členům hasičské obce z celé České republiky, kteří žalobce a kolegy či nadřízené žalobce kontaktují s žádostmi o vysvětlení celé situace, neboť tyto osoby byly článkem uvedeny v omyl. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že publikací článku nemohlo dojít k jakémukoliv zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce. Většina žalobcem rozporovaných informací vychází z přímých citací zdrojů autora článku, přičemž žalobce nenapadá závěry učiněné autorem článku, ale prakticky pouze obsah přímých citací těchto zdrojů. 4. Soud I. stupně provedl obsáhlé dokazování celou řadou svědeckých výpovědí i listinných důkazů, z jehož výsledků učinil skutková zjištění umožňující vydání rozhodnutí ve věci. Zjistil, že žalovaný je provozovatelem internetového mediálního portálu [webová adresa], na němž byl dne [datum] zveřejněn článek s názvem„ Hasiči dopravního podniku: Chodí k nám odpad, nikdo se nemůže divit, že bloudíme při výjezdu.“ Obsahem článku jsou přímé citace čtyř zdrojů, které popisují údajné poměry v hasičském sboru Dopravního podniku hl. m. [obec], a z článku vyplývá, že vedení hasičského sboru žalobcem je hodnoceno negativně a že pod jeho vedením sbor ztratil reputaci, kvůli jeho osobě ztratili potenciální zájemci o práci ve sboru zájem. Z článku rovněž vyplývá, že žalobce byl negativně hodnocen již ve svých předchozích působištích. Výsledky dokazování pak vedly obvodní soud k závěru o tom, že žaloba byla podána v převážné části po právu. 5. Soud I. stupně citoval ustanovení čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, § 81 odst. 1 a 2, § 82 odst. 1, § 2956 a § 2951 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) a zabýval se v prvé řadě otázkou, zda jsou naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za neoprávněný zásah do osobnosti člověka, zda jsou splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti žalobce a zda je žalovaný coby vydavatel internetového mediálního portálu odpovědný za uveřejnění i tzv. převzatých tvrzení, z nichž se článek skládá. Odkázal přitom na dostupnou judikaturu, především na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 593/2013 a na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 73/02 a II. ÚS 2296/14, z nichž taková odpovědnost vydavatele plyne. Vzal v potaz i skutečnost, že existují situace, kdy se vydavatel své odpovědnosti za zveřejnění tzv. převzatých tvrzení (citace třetí osoby) zprostí. Ty ovšem vyžadují splnění několika (v odůvodnění rozhodnutí podrobně rozvedených – pozn. odvolací soud) předpokladů, jež v posuzovaném případě splněny nebyly. Odpovědnost žalovaného je tak dána. 6. Soud I. stupně na základě provedených důkazů zhodnotil pravdivost jednotlivých převzatých tvrzení, ze kterých se skládá inkriminovaný článek, přičemž zdůraznil, že v případě těchto převzatých tvrzení se jedná o skutková tvrzení, nikoliv o hodnotící soudy, kdy skutková tvrzení jsou taková tvrzení, jež se opírají o určitý fakt, o objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, a pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. Oprávněnost skutkových tvrzení je pak do značné míry determinována jejich pravdivostí. Pravdivost tvrzení uvedených v článku přitom lze pomocí dokazování ověřit. 7. Skutková tvrzení – a)„ Odešel jsem kvůli němu, kvůli jeho nesystémovým změnám, které tam zaváděl, bylo mi sice líto opustit kluky, nesnesl jsem zacházení od vedení, za poslední tři roky skončilo asi 50 ze 147 hasičů, tedy výjezdových“,„ Zkušení hasiči odcházejí a odcházejí především kvůli němu. Kvůli změnám, které tam zaváděl.“, b)„ [příjmení] hasiči jsme komunita. Zakládáme si na tom. [příjmení] [jméno] [příjmení] mezi námi nemá vůbec dobrou reputaci. Všude, kde byl, se ho nějakým způsobem zbavili,“„ [jméno] ale nebyl vůbec oblíbený a bylo mu důrazně doporučeno, aby ze stanice raději odešel. Jinak by mohl přijít k úrazu.“„ V [obec] ho už vykopli. [příjmení] mu čestnou funkci a poslali ho pryč.“, c)„ Nepřicházejí ani ze Středočeského kraje. Kvůli tomu, jakou má pan [příjmení] reputaci, k nám chodí hlavně z Moravy.“, d)„ Jenomže za [jméno] [příjmení] se všichni různě točí, nejsou žádné stálé směny, a ti mladí kluci se od nás pořádně nic nenaučí.“, e)„ [příjmení] tento systém údajně vyhovuje, mladší hasiče si jím má zavazovat, říkají kritici současného stavu.„ Pak je ale smutný vidět, když přijde mladý kluk, který tam je rok, a řekne někomu, kdo tam dělá dvacet let, že má o třetinu lepší peníze. A je to tak jen proto, že donáší nahoru, velitelům. Za to mají prémie.“, f)„ [příjmení] [jméno] se směny běžně posilují. Dělají to pražští hasiči, drážní hasiči. Jenomže proto, že ředitel na tu směnu nesehnal dostatek lidí, tak centrální stanice na Kačerově zůstala uzavřená a prošlo mu to. Tehdy jsem byl přesvědčený o tom, že je to jeho konec, ale on se z toho zase nějak vyvlékl“. – soud I. stupně zhodnotil jako nepravdivá, skutkové tvrzení g)„ Žalobce byl velitelem družstva Zličínského depa“,„ [příjmení] [jméno] [příjmení] přišel na pražský dopravní podnik, hasiči do něj zprvu vkládali naděje.„ Říkali si, že bude dobrej, že je z výjezdu. Jenže chyba lávky. Jednou z prvních změn, kterou jako ředitel zavedl, byl zákaz společného vaření a pak už to jelo.“ – se sice částečně zakládá na pravdě, jeho vyznění však pravdě neodpovídá a má za cíl negativně hodnotit osobu žalobce. 8. Soud I. stupně se následně zabýval tím, zda publikací těchto nepravdivých skutkových tvrzení bylo porušeno právo žalobce na ochranu