29 CO 458/2021-174 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byl nahrazen nález Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] tak, že„ 1) se určuje, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli žalobce [jméno] [příjmení] a žalovaná [právnická osoba], je od počátku neplatná, 2) žalovaná [právnická osoba] je povinna žalobci [jméno] [příjmení] zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, 3) žalovaná [právnická osoba] je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci dle bodu 2), a to na účet Kanceláře finančního arbitra do 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí“ (výrok I.). Současně žalobci uložil povinnost zaplatit účastnici [právnická osoba] (již označil jako„ žalovaná“) na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice zastoupené Kanceláří finančního arbitra na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). 2. Soud I. stupně rozhodoval o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě žalobce dle části páté o. s. ř. na nahrazení shora označeného nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách, a to ve všech částech rozhodnutí Finančního arbitra. Finanční arbitr rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, o návrhu žalobce (navrhovatele) proti účastnici [právnická osoba] (instituci) na určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] (o investičním životním pojištění PROFI Invest), podepsané účastníky dne [datum] a na vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo na straně instituce vzniknout přijetím plnění pojistného (od navrhovatele) na základě této smlouvy. Neplatnost smlouvy o životním pojištění plyne dle navrhovatele/žalobce z toho, že z uzavřené smlouvy nelze zjistit výpočet (tj. výši) pojistného plnění. Finanční arbitr (využívaje ust. § 12 odst. 3, věta první zákona č. 229/2002 Sb.) překročil návrh navrhovatele (na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení) a rozhodoval i o vrácení plnění uhrazených navrhovatelem instituci v průběhu řízení před finančním arbitrem (do vydání rozhodnutí o námitkách). Finanční arbitr nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách zastavil řízení o platnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení z pojištění zproštění od placení pojistného a úrazového pojištění (pojištění pro případ smrti následkem úrazu, pojištění pro případ smrti následkem úrazu v motorovém vozidle, pojištění trvalých následků úrazu včetně progresivního plnění), sjednaných v pojistné smlouvě [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel [jméno] [příjmení] a instituce [právnická osoba], a to podle ustanovení § 14 odst. 1, písm. a) ve spojení s § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi (výrok I. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách). Dále určil, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel a instituce, je v části životního pojištění od počátku neplatná (výrok II. ve znění rozhodnutí o námitkách), uložil instituci povinnost zaplatit navrhovateli částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách) a ve zbývajícím rozsahu návrh navrhovatele zamítl (výrok IV. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách). Ve výroku V. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách pak určil, že instituce je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je povinna zaplatit navrhovateli dle výroku III. nálezu, a to na účet Kanceláře finančního arbitra. 3. Původně byla předmětem řízení ještě žaloba [právnická osoba] na nahrazení vyhovující části rozhodnutí Finančního arbitra (§ 250b odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k této žalobě bylo řízení pravomocně zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 27 C 23/2020-63 (pro zpětvzetí žaloby). 4. Soud I. stupně (mylně) předpokládal, že žalobce nežádal nahrazení výroku I. nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách. Zamítnutí žaloby odůvodnil předně tím, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby na nahrazení té části rozhodnutí správního orgánu, jíž mu bylo zcela vyhověno, tj. k podání žaloby na nahrazení výroku II. nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách. Uvedeným rozhodnutím, pro žalobce pozitivním, nemohlo být zasaženo do žalobcovy právní sféry (§ 246 odst. 1, 2 o. s. ř.). Za„ bezpředmětnou“ soud I. stupně označil žalobu v části směřující proti výroku III. nálezu finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách – s ohledem na to, že účastnice [příjmení] arbitrem uloženou povinnost včetně příslušenství vůči žalobci splnila a (již) se nedomáhá změny této části rozhodnutí Finančního arbitra. 5. Soud I. stupně se tedy věcně zabýval tou částí návrhu žalobce, o níž Finanční arbitr rozhodl zamítavě ve výroku IV. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách, tj. navrhovatelem tvrzeným nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout úhradou těch (opakujících se) plateb pojistného, jež byly zaplaceny přede dnem [datum] (plateb, které byly zaplaceny dříve než tři roky před zahájením řízení před finančním arbitrem). Jde přitom o ty části opakovaných plateb, které představovaly pojistné za životní pojištění, nikoliv pojistné za úrazové pojištění a za pojištění zproštění od placení pojistného. Z odůvodnění rozhodnutí Finančního arbitra lze vyčíst, že ve výroku IV. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách byl zamítnut požadavek navrhovatele na vrácení plateb v úhrnné výši [částka] (Finanční arbitr vyčíslil ty části opakovaných plateb, které představují pojistné za životní pojištění, pojistné za úrazové pojištění a pojištění za pojištění zproštění od placení pojistného). Rozhodnutím Finančního arbitra byla uvedená část návrhu navrhovatele pravomocně zamítnuta proto, že právo na vrácení právě těchto plateb je promlčeno, a nelze je tedy přiznat. Soud I. stupně dospěl k závěru, že Finanční arbitr rozhodl v uvedeném výroku správně, neboť výše popsaná část žalobcem uplatněného nároku je promlčena, přičemž účastnice promlčení namítla (jak v řízení před finančním arbitrem, tak v řízení před soudem). I tímto závěrem je tedy odůvodněno zamítnutí žaloby. Soud I. stupně přitom vznik tvrzeného práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vůči účastnici dovodil, neboť konstatoval, že předmětná pojistná smlouva je v části životního pojištění od počátku neplatná. O neplatnosti pak dle soudu I. stupně není pochyb, protože Finanční arbitr neplatnost pojistné smlouvy konstatoval a účastnice se v současné fázi řízení rozhodnutí Finančního arbitra nebrání. 6. Při posouzení promlčení rozhodné části uplatněného nároku vyšel soud I. stupně z následujících podstatných faktů plynoucích ze zjištění správního orgánu: Účastníci dne [datum] sepsali smlouvu o životním pojištění PROFI Invest. Žalobce se zavázal hradit měsíčně pojistné ve výši [částka], která zahrnuje pojistné za úrazové pojištění ve výši [částka] a pojištění zproštění od placení pojistného. Žalobce na základě pojistné smlouvy hradil počínaje dnem [datum] měsíčně pojistné ve výši [částka]. Za pojištění zproštění od placení pojistného bylo placeno pojistné prvních 12 měsíců ve výši [částka] měsíčně, druhých 12 měsíců ve výši [částka] měsíčně, třetích 12 měsíců ve výši [částka] měsíčně, čtvrtých 12 měsíců ve výši [částka] měsíčně, pátých 12 měsíců ve výši [částka] měsíčně, šestých 12 měsíců ve výši [částka] a sedmých 12 měsíců ve výši [částka]. Do dne [datum] (den poslední platby pojistného, kterou uvažoval Finanční arbitr při vydání nálezu) žalobce zaplatil celkem [částka], po uvedeném datu do rozhodnutí o námitkách zaplatil žalobce ještě částku [částka]. Návrh k Finančnímu arbitrovi podal žalobce dne [datum]. 7. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval soud I. stupně za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, [účinnost] (dále jen„ obč. zák.“). Dle téhož právního předpisu posuzoval i promlčení nároku včetně počátku běhu a délky promlčecí lhůty (§ 3036 o. z.). Aplikoval proto ust. § 107 odst. 1 obč. zák., podle kterého se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dny, kde se oprávněný dozví, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a rovněž us. § 107 odst. 2 obč. zák., podle kterého se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky a jde-li o úmyslně bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. 8. Z odůvodnění rozsudku lze vyčíst, že dle soudu I. stupně žalobce uplatnil souhrn práv na vydání bezdůvodného obohacení založených jednotlivými platbami pojistné