29 CO 482/2021-101 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. (pro zpětvzetí žaloby) zastavil řízení o žalobě účastnice [právnická osoba] (výrok I.), zamítl žalobu žalobkyně na nahrazení nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] [rok] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] [rok] tak, aby výroky o finančním plnění po změně zněly: žalovaná, [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], je povinna žalobkyni [jméno] [příjmení], zaplatit částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.), a vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud I. stupně ve výroku II. rozhodoval o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě žalobkyně dle části páté o. s. ř. směřující k nahrazení zamítavé části nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2017. Finanční arbitr rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, o návrhu žalobkyně (navrhovatelky) proti účastnici [právnická osoba] (instituci) na určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] (o investičním životním pojištění PROFI Invest) podepsané účastnicemi dne [datum] a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo na straně instituce vzniknout přijetím plnění pojistného (od navrhovatelky) na základě této smlouvy. Neplatnost smlouvy o životním pojištění plyne dle navrhovatelky/žalobkyně z toho, že z uzavřené smlouvy nelze zjistit výpočet (tj. výši) pojistného plnění. Finanční arbitr rozhodoval i o vrácení plnění uhrazených navrhovatelkou instituci v průběhu řízení před finančním arbitrem (do rozhodnutí o námitkách). 3. Finanční arbitr nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách ve výroku I. určil, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřely navrhovatelka [jméno] [příjmení] a instituce [právnická osoba] je od počátku neplatná, ve výroku II. rozhodl, že instituce je povinna navrhovatelce zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, ve výroku III. zamítl návrh navrhovatelky [jméno] [příjmení]„ ve zbývající části“, ve výroku IV. určil, že instituce [právnická osoba] je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je povinna zaplatit navrhovatelce, na účet Kanceláře finančního arbitra. 4. Ve výroku II. napadeného rozsudku soud I. stupně znovu projednal spor mezi účastnicemi o vydání (navrhovatelkou) tvrzeného bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout úhradou těch (opakujících se) plateb pojistného, jež byly zaplaceny přede dnem [datum], tj. těch plateb, které byly zaplaceny dříve než tři roky před zahájením řízení před finančním arbitrem. Z odůvodnění rozhodnutí Finančního arbitra lze vyčíst, že ve výroku III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách byl zamítnut požadavek navrhovatelky na vrácení plateb v úhrnné výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Rozhodnutími Finančního arbitra byl návrh navrhovatelky pravomocně zamítnut proto, že právo na vrácení právě těchto plateb je promlčeno, a nelze je tedy přiznat. Poté, co účastnice vzala zpět svoji žalobu na nahrazení (jiné části) týchž rozhodnutí Finančního arbitra, zůstal k věcnému projednání v řízení dle části páté o. s. ř. toliko tento spor. 5. Soud I. stupně dospěl k závěru, že Finanční arbitr o výše vymezeném sporu (ve výroku III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách) rozhodl správně, neboť tato část žalobkyní uplatněného nároku je promlčena a účastnice promlčení namítla (jak v řízení před finančním arbitrem, tak v řízení před soudem). Žaloba byla proto zamítnuta. Soud I. stupně přitom vznik tvrzeného práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vůči účastnici dovodil, neboť pojistnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. 6. Při posouzení promlčení rozhodné části uplatněného nároku vyšel soud I. stupně z následujících podstatných faktů plynoucích ze zjištění správního orgánu: Účastnice dne [datum] sepsaly smlouvu o životním pojištění PROFI Invest s pojistnou dobou 30 let, v níž se žalobkyně zavázala hradit účastnici měsíčně pojistné ve výši [částka]. S účinností od [datum] došlo ke snížení pojistného na [částka]. Do data [datum] (poslední platba, již uvažoval Finanční arbitr při vydání nálezu) žalobkyně uhradila celkem částku [částka], z toho v období od [datum] do [datum] částku [částka] (36 plateb po [částka], 28 plateb po [částka], 1 platba ve výši [částka] a 2 platby po [částka]). Od [datum] do [datum] (poslední doložená platba v námitkovém řízení) žalobkyně uhradila dalších 7 plateb po [částka]. Návrhem k Finančnímu arbitrovi podaným dne [datum] se žalobkyně domáhala vrácení plateb ve výši [částka]. 7. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval soud I. stupně za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Dle téhož právního předpisu posuzoval i promlčení nároku včetně počátku běhu a délky promlčecí lhůty (§ 3036 o. z.). Aplikoval proto ust. § 107 odst. 1 obč. zák., podle něhož se právo na vydání plnění bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a rovněž ustanovení § 107 odst. 2 obč. zák., podle něhož se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo. 8. Z odůvodnění rozsudku lze vyčíst, že dle soudu I. stupně žalobkyně uplatnila souhrn práv na vydání bezdůvodného obohacení založených jednotlivými platbami pojistného a že pro uplatnění každého jednotlivého práva běží zvláštní subjektivní (i objektivní promlčecí lhůta). Za okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla všechny rozhodné skutkové okolnosti kvalifikovatelné tak, že se přijetím konkrétní platby pojistného na její úkor instituce obohatila, pokládal soud I. stupně den uskutečnění každé jednotlivé platby pojistného (v tomto bodě se soud I. stupně nesetkal s názorem Finančního arbitra vysloveným v nálezu a v rozhodnutí o námitkách; Finanční arbitr předpokládal, že subjektivní promlčecí lhůta u práva na vrácení jednotlivé platby pojistného v případě žádné platby nezačala běžet dříve než v dubnu 2017, ke kterému potvrdila vědomost o bezdůvodném obohacení sama navrhovatelka). Podle soudu I. stupně je tedy promlčeno právo na vrácení těch plateb, které žalobkyně zaplatila přede dnem [datum], tj. dříve než dva roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně znovu rozhodoval spor o vrácení plateb zaplacených přede dnem [datum], tj. dříve než tři roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem, je evidentní, že všechna rozhodná práva na vydání bezdůvodného obohacení jsou jistě promlčena (soud I. stupně se v bodě 58. odůvodnění nadbytečně zabýval tím, zda„ nepromlčené platby pojistného“, a to i ty, o nichž Finanční arbitr nerozhodoval a které tudíž nejsou předmětem řízení – viz § 250b odst. 3 o. s. ř., byly účastnicí žalobkyni uhrazeny; z obsahu spisu přitom plyne, že účastnice žalobkyni uhradila plnění přisouzené vyhovující částí rozhodnutí Finančního arbitra). 9. Soud I. stupně doplnil, že účastnice se na úkor žalobkyně neobohatila úmyslně. O úmyslné bezdůvodné obohacení by šlo pouze v případě, že by účastnice věděla nebo byla srozuměna s tím, že se přijímáním běžného pojistného od žalobkyně bezdůvodně obohacuje. Účastnice však po celou dobu vystupovala, jako kdyby pojistná smlouva byla uzavřena platně. Teprve konečné pravomocné rozhodnutí individuálně konstatující neplatnost pojistné smlouvy je pro obě strany rozhodnou informací o tom, že pojistná smlouva je neplatná a že přijaté plnění je plněním bez právního důvodu. 10. Dle soudu I. stupně pak z žalobkyní popisovaného jednání nelze dovodit ani to, že by námitka promlčení byla nemravná, a že by proto soud měl odmítnout ochranu právu účastnice vznést tuto námitku. Soud I. stupně zdůraznil, že odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Účastnice po celou dobu trvání (neplatné) pojistné smlouvy poskytovala žalobkyni informace o průběhu smlouvy, nikterak ji neomezovala či neovlivňovala v jejím uvážení, kdy uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení. To, že žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohac