30 CO 140/2013-158 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci z titulu náhrady škody [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Výrokem II. řízení co do [částka] s příslušenstvím s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby zastavil. Výrokem III. rozhodl, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výroky IV. a V. pak soud prvního stupně rozhodoval o nákladech státu tak, že podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil účastníkům zaplatit na účet soudu prvního stupně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to žalobci [částka] a žalovanému [částka]. 2. Stalo se tak rozsudkem, v němž byl žalovaný označen:„ BUS- [právnická osoba], [IČO], místem podnikání [adresa], když soud prvního stupně vycházel z toho, jak byl žalovaný označen v žalobě ze dne [datum]. Z podnětu odvolacího soudu byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění vad v označení žalovaného, na což žalobce reagoval podáním ze dne [datum], kde upřesnil, že žalovaným je fyzická osoba„ [osobní údaje žalovaného], místem podnikání [adresa], který ke dni podání žaloby podnikal pod [právnická osoba], [IČO]. Soud prvního stupně provedenou opravu v označení žalovaného promítl do usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž rozhodl, že v řízení bude na straně žalovaného pokračováno s [jméno] [příjmení], [IČO], místem podnikání [adresa]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Byť uvedené usnesení nesprávně odkazuje na § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř., je v konečném důsledku opravou označení žalovaného v řízení a tedy i v napadeném rozsudku. 3. Rozsudek byl napaden odvoláním žalobce i žalovaného. 4. Odvolání žalovaného bylo podáno opožděně a bylo proto odmítnuto. Usnesení o tom nabylo právní moci dne [datum]. 5. Žalobce svým odvoláním napadl pouze výroky IV. a V. o nákladech státu, když namítal, že výsledku řízení, kdy žalobce byl úspěšný co do částky [částka], tedy co do 43,5 %, a naopak neměl úspěch v rozsahu 56,5 %, neodpovídá poměr, v jakém soud prvního stupně účastníky zavázal k úhradě nákladů státu v celkové výši [částka]. Navrhl proto, aby bylo žalobci uloženo zaplatit na těchto nákladech [částka] a žalovanému pak [částka]. 6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit, když se neztotožňoval s tím, jak bylo rozhodnuto o věci samé. 7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadené výroky rozsudku i řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a shledal, že odvolání je důvodné. 8. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 9. Z obsahu spisu se podává, že žalobce uplatnil žalobou částku [částka] s příslušenstvím, uspěl co do [částka] s příslušenstvím a ve zbytku neuspěl, když k zastavení řízení ohledně částky [částka] s příslušenstvím došlo z viny žalobce. Pokud jde o náklady státu v daném řízení, ty tvoří náklady na znalečném v celkové výši [částka] ([číslo] + [číslo] + [číslo]). Výsledek řízení představuje úspěch žalobce v rozsahu 43,5 % a úspěch žalovaného v rozsahu 56,5 %. Tomuto výsledku řízení pak odpovídá rozdělení nákladů státu mezi účastníky v poměru [číslo]: [číslo], jak správně ve svém odvolání namítl žalobce. Pokud soud určil poměr jiný, a to [číslo]: [číslo], není jeho rozhodnutí správné, přestože při svém rozhodování aplikoval správnou právní úpravu. 10. Podle § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. Podle odst. 2 osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podle odst. 3 osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. 11. S ohledem na uvedené shora odvolací soud napadené výroky IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil tak, že uložil zaplatit žalobci [částka] a žalovanému [částka], jinak je podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. 12. Pro úplnost odvolací soud dodává, že uvedené změně rozhodnutí spočívající v navýšení částky, kterou je na nákladech státu žalovaný povinen zaplatit, nebrání insolvence žalovaného. Žalovaný byl v insolvenci od [datum], bylo mu povoleno oddlužení, jehož podmínky splnil, jak se podává z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka]. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z detailu daného insolvenčního řízení na portálu [webová adresa] bylo zjištěno, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončilo výše uvedeným usnesením dne [datum]. Žádný návrh ve smyslu § 414 IZ nebyl dlužníkem podán. Odvolací soud proto konstatuje, že nedošlo k osvobození dlužníka od předmětné pohledávky státu za žalovaným na náhradu nákladů daného řízení, která do insolvenčního řízení nebyla přihlášena, tedy nedošlo k následku předvídanému ustanovením § 414 odst. 1 a 2 IZ, a žalovanému je proto možno uložit povinnost zaplatit tuto pohledávku. 13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Předmětem odvolacího řízení byla částky [částka] ([číslo] – [číslo] = [číslo]). Tomu odpovídá odměna za jeden úkon právní služby stanovená podle § 7 bod 3. a § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) ve výši [částka] a jeden režijní paušál [částka] podle § 13 odst. 4 AT, celkem [částka] a spolu s 21% DPH pak [částka].