30 CO 219/2022-100 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala po žalované zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky soudního [anonymizováno] vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované [anonymizováno]“). 3. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že proti žalobkyni bylo zahájeno [anonymizována dvě slova] usnesením ze dne [datum], jímž byla stíhána (po změně právní kvalifikace) pro [anonymizována dvě slova] úvěrového podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona (dílem ve stadiu pokusu) a poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona spáchaný formou pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Dne [datum] byla podána obžaloba, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] byla žalobkyně uznána vinou. Proti rozsudku bylo podáno odvolání, usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání státního zástupce, naopak z podnětu odvolání obžalovaných byl napadený rozsudek částečně zrušen, ohledně žalobkyně v plném rozsahu a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo [anonymizována dvě slova] žalobkyně zastaveno dle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. m) trestního řádu. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 4. Dne [datum] žalobkyně uplatnila u žalované nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova]. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] hodnotila celkovou délku posuzovaného [anonymizováno] jako nepřiměřenou, ale již samotné zastavení [anonymizována dvě slova] považovala za dostatečný kompenzační prostředek, nad rámec této kompenzace žalovaná konstatovala, že v posuzovaném [anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu, za což se žalobkyni omluvila. 5. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Celková délka [anonymizováno] ve vztahu k žalobkyni činila více jak 14 let, ve věci rozhodoval soud prvního stupně dvakrát a odvolací soud jednou. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] byla délka předmětného [anonymizována dvě slova] vyhodnocena jako nepřiměřená a [anonymizována dvě slova] žalobkyně bylo zastaveno. I žalovaná vyhodnotila celkovou délku [anonymizováno] jako nepřiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci. Soud prvního stupně měl rovněž za to, že vzhledem k celkové délce [anonymizována dvě slova] došlo v posuzovaném [anonymizováno] ve vztahu k žalobkyni k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk. Podle judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) je zastavení [anonymizována dvě slova] z důvodu jeho nepřiměřené délky způsobilým, účinným a rovněž zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění nemajetkové újmy vzniklé obviněnému nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova]. Přiznání odškodnění v některé z dalších forem předvídaných § 31a odst. 2 OdpŠk by bylo na místě až tehdy, pokud by se s ohledem na individuální okolnosti věci nejevil být způsob kompenzace zastavením [anonymizována dvě slova] dostatečným odškodněním. Soud prvního stupně považoval zastavení [anonymizována dvě slova] za dostatečný kompenzační prostředek, neboť v [anonymizováno] nebyly prokázány žádné skutečnosti odůvodňující poskytnutí finančního zadostiučinění. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech [anonymizováno] bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. 6. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním. Ztotožnila se v něm se závěrem soudu prvního stupně, že délka posuzovaného [anonymizováno] byla nepřiměřená, čímž bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Odmítla však závěr obvodního soudu o tom, že dostatečným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu bylo samotné zastavení [anonymizována dvě slova] žalobkyně. V posuzované věci nešlo o dobrovolné zastavení [anonymizována dvě slova] z vůle soudu, ale o rozhodnutí, které soud učinil v podstatě z donucení, jelikož musel respektovat mezinárodní smlouvy. Na rozhodnutí tak nelze nahlížet jako na kompenzaci nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova]. Ke kompenzaci žalobkyně tak dosud ze strany státu nedošlo a žalobkyně má nárok na finanční odškodnění, zejména v situaci, kdy míra stresu a nejistoty spojená s [anonymizována dvě slova] se fatálně podepsala na zdraví žalobkyně. Ukázkovější případ vzniku nároku na odškodné osobě, které doba [anonymizována dvě slova] zcela zničila život, lze nalézt jen stěží. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů. 7. Žalovaná v rámci omluvy neúčasti na jednání před odvolacím soudem navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 8. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalobkyně podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání zamítavý výrok o věci samé a v důsledku toho i akcesorický výrok o nákladech [anonymizováno] a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 9. Odvolací soud předně seznal, že soud prvního stupně správně a v rozsahu, který lze považovat za dostatečný pro rozhodnutí věci, zjistil skutkový stav, přičemž provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, a na tomto základě pak dospěl ke správným skutkovým zjištěním, věc však následně nesprávně právně posoudil. 10. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce [anonymizováno] vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Jde tedy o odpovědnost státu za škodu způsobenou žalobkyni nesprávným úředním postupem soudu - porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk. Předpoklady odpovědnosti státu za škodu jsou v takovém případě následující: 1) nesprávný úřední postup v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, 2) vznik škody či jiné újmy na straně poškozeného žalobce, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (porušením uvedené povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě) a vznikem škody. V obecné rovině platí, že existence nemajetkové újmy se na straně poškozeného v případě porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě presumuje. 11. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku detailně popsal průběh posuzovaného [anonymizováno] podle obsahu soudního spisu, na jeho zjištění lze odkázat. Celková délka [anonymizováno] ve vztahu k žalobkyni činila 14 let a 6 měsíců. Takovou délku trvání [anonymizováno] lze vzhledem k jeho charakteru hodnotit jako nepřiměřenou, tedy jako nesprávný úřední postup v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Proto byly splněny předpoklady pro odškodnění tvrzeného nesprávného úředního postupu, jak správně uzavřel i soud prvního stupně. S tímto závěrem logicky nepolemizuje v podaném odvolání ani samotná žalobkyně. 12. Skutkový stav nebyl v tomto případě mezi účastníky [anonymizováno] sporný, spor spočíval především v otázce satisfakce odpovídající nemajetkové újmě ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk. 13. Podle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 14. Jak správně připomněl soud prvního stupně, Nejvyšší soud opakovaně vyslovil (např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), že zastavení [anonymizována dvě slova] z důvodu jeho nepřiměřené délky je způsobilým, účinným a rovněž zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění nemajetkové újmy vzniklé obviněnému (obžalovanému) nepřimě