30 CO 232/2022-65 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď z nájmu bytu 3+1 ve 3. poschodí domu [adresa], č. or. 3 v obci [obec], k. ú. [část obce] ze dne [datum], daná žalovaným žalobci (dále jen„ výpověď) je neoprávněná i neplatná a současně výrokem II. uložil žalobci zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalovaného. 2. Prvostupňový soud v napadeném rozsudku vyšel ze zjištění, že žalobci jakožto nájemci byla dne [datum] žalovaným dána předmětná výpověď z nájmu bytu. Dne [datum] podal žalobce žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi, která však byla pravomocně odmítnuta pro neodstranění vad podání usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 118/2018-21, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 47/2019-34. Dne 8. 3. 2019 podal žalobce další žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi, avšak řízení bylo zastaveno z důvodu opožděného uhrazení soudního poplatku usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 55/2019-25 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 Cdo 345/2021-68. 3. Soud prvního stupně věc právně hodnotil s odkazem na ustanovení § [číslo] a § 648 ve spojení s § 654 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že se neoprávněností výpovědi nemůže zabývat a žalobu musí v tomto směru zamítnout, neboť žaloba byla podána až [datum], tedy více než tři roky poté, co uplynula dvouměsíční prekluzivní lhůta pro podání žaloby o určení neoprávněnosti výpovědi doručené žalobci dne [datum]. Pokud jde o žalobcem tvrzené stavení běhu prekluzivní lhůty, pak nalézací soud konstatoval, že v daném případě podání dvou předchozích žalob žalobce na určení neoprávněnosti předmětné výpovědi nemohlo vést ke stavení běhu prekluzivní lhůty podle § 648 ve spojení s § 654 odst. 2 o. z., protože žalobce v takto zahájených řízeních řádně nepokračoval (první žaloba byla odmítnuta pro neodstranění vad a druhá žaloba skončila zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Stran určení neplatnosti uvedené výpovědi soud prvního stupně konstatoval konjunkci žalobcem uplatněných nároků (určení neoprávněnosti a současně určení neplatnosti výpovědi) a uvedl, že byl-li shledán jeden z nároků nesplnitelným (v daném případě nárok na určení neoprávněnosti výpovědi), pak nemůže být vyhověno žalobě ani ohledně druhého nároku. Současně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 539/2003 dodal, že žalobě na určení neplatnosti výpovědi by nebylo možné vyhovět i z toho důvodu, že žalobce nemá na takovém určení dostatek naléhavého právního zájmu, jak vyžaduje § 80 o. s. ř. 4. S ohledem na uvedené soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal nesprávné právní posouzení věci. Zopakoval svou argumentaci, podle které v důsledku předchozích dvou řízení o určení neoprávněnosti výpovědi docházelo ke stavení prekluzivní lhůty a závěr nalézacího soudu o pozdním podání žaloby je proto nesprávný. Dále nesouhlasil s konstatováním nedostatku jeho právního zájmu na určení neplatnosti výpovědi a soudem zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 539/2003 označil za nepřiléhavé. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že se s napadeným rozsudkem zcela ztotožňuje a považuje jej za věcně i právně správný. Žalobce podal předmětnou žalobu po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty podle § 2290 o. z., a žalobě tak nemohlo být vyhověno. Ohledně soudem zmiňované konjunkce žalobou uplatněných nároků na určení neoprávněnosti a současně neplatnosti výpovědi žalovaný akcentoval skutečnost, že petit formuloval žalobce, a proto je to žalobce, kdo musí nést následky takto formulovaného žalobního petitu. K nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení neplatnosti výpovědi žalovaný uvedl, že právnímu závěru soudu prvního stupně v tomto směru nelze ničeho vytknout. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Stalo se tak v nepřítomnosti žalobce postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 8. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Takto zjištěný skutkový stav pak správně posoudil i po právní stránce, když dospěl k závěru, že žaloba není ani z části důvodná, neboť žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi byla podána po uplynutí prekluzivní lhůty ve smyslu § 2290 o. z., a v případě žaloby na určení neplatnosti výpovědi není dán naléhavý právní zájem žalobce na takovém určení ve smyslu § 80 o. s. ř. 9. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. 10. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce. 11. Podle § 654 odst. 2 o. z. ustanovení tohoto zákona o běhu promlčecí lhůty platí obdobně i pro prekluzivní lhůtu. 12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 187/2013, zdůraznil, že ustanovení § 112 obč. zák. (nyní § 648 o. z.) upravuje stavení promlčecí lhůty pro případ, kdy se věřitel rozhodne svůj spor s dlužníkem řešit u soudu nebo u jiného příslušného orgánu. Uvedené ustanovení přitom stanoví několik podmínek, které musí být splněny kumulativně. V souladu s citovaným ustanovením proto, dojde-li ve stanovené promlčecí lhůtě, tj. nejpozději v její poslední den, k uplatnění práva věřitelem, nastává stavení promlčecí lhůty, a to ve vztahu k právu, které bylo v řízení uplatněno. Běh promlčecí lhůty se staví dnem, kdy byl návrh doručen soudu. Předpokladem stavení promlčecí lhůty po dobu trvání řízení je rovněž skutečnost, že oprávněný subjekt řádně pokračuje v zahájeném řízení. V řízení pokračuje účastník řízení řádně tehdy, jestliže svými procesními úkony nebrání náležitému průběhu řízení a meritornímu rozhodnutí (dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 874/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 111/2013 či [příjmení], J. in [příjmení], J., [příjmení], J., [příjmení], M., [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. [číslo]). 13. Z dikce § 648 o. z. vyplývá, že účinek stavení běhu promlčecí lhůty má uplatnění práva u soudu pouze v případě, že se v řízení„ řádně pokračuje“, přičemž podle ustálené judikatury soudů mají neúplné nebo nesprávné žaloby hmotněprávní účinek v podobě stavení promlčecích lhůt působících od jejich podání jen tehdy, jsou-li vady těchto podání dodatečně odstraněny, a v řízení je tudíž řádně pokračováno. Jestliže žalobce neúplnost nebo nesprávnost žaloby odstraní (ať z podnětu soudu, nebo z vlastní iniciativy), popřípadě alespoň odstraní ty z vad, které brání dalšímu pokračování v řízení, je možné žalobu v řízení projednat a rozhodnout ve věci samé; v takovém případě platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad již od počátku (tj. ode dne, kdy byla podána u soudu). K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4802/2010 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 529/2014 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 84/2002 ze dne [datum rozhodnutí] či sp. zn. 25 Cdo 1717/2006 ze dne 29. 7. 2008. Rovněž Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 182/01 ze dne [datum] dovodil, že náležitosti žaloby je třeba posuzovat striktně podle § 42 odst. 4 a 79 odst. 1 o. s. ř. s tím, že pokud návrh neobsahuje všechny náležitosti, či je-li nesrozumitelný nebo neurčitý, jde přesto o návrh, který vyvolává předpokládané následky (stavení promlčecí lhůty). Je však nutno vady (popřípadě k výzvě soudu) odstranit, neboť i občanský zákoník v ustanovení § 112 (nyní § 648 o. z.) stanoví, že ke stavení lhůty dochází pouze tehdy, když věřitel (žalobce) v řízení řádně pokračuje. Obdobně se na běh promlčecí lhůty bude pohlížet jako na kontinuální a nedotčený zahájením řízení, bude-li toto řízení zastaveno v souladu s § 9 odst. 1 SoudP pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4585/2014). 14. Soud prvního stupně zcela v souladu s uvedenými judikaturními závěry posoud