30 CO 241/2022-192 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, výrokem II. uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů [anonymizováno] [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne [datum], kterou se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění [částka] s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky správního [anonymizováno]. Konkrétně žalobce tvrdil, že dne [datum] podal [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] („ správce daně“) žádost o přiznání úroku dle § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, coby příslušenství daně z přidané hodnoty. Správce daně tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] („ rozhodnutí prvního stupně“). Žalobce se proti tomu dne [datum] odvolal, ale [anonymizováno] orgán odvolání zamítl rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] („ 1. [anonymizováno] rozhodnutí“). Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] („ rozsudek správního soudu“). Následně bylo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v dalším odvolacím [anonymizováno] nečinné. Žalobce proto podal dne [datum] podnět proti nečinnosti, na nějž [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] vydáním rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] („ 2. [anonymizováno] rozhodnutí“), kterým změnilo původní rozhodnutí prvního stupně a přiznalo žalobci částku [částka]. 3. Celková délka uvedeného [anonymizováno] činila 5 let, 4 měsíce a 20 dnů. Šlo o dobu nepřiměřeně dlouhou, proto se žalobce domáhal zadostiučinění za takto vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Uvedené [anonymizováno] spadá pod ochranu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („ Úmluva“), čemuž odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), neboť daňové [anonymizováno] včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo nebo svoboda. Výši požadovaného zadostiučinění stanovil žalobce v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] ([spisová značka]) při zohlednění kumulované inflace 20,5 % od doby jeho přijetí. Žalobce u žalované uplatnil nárok žádostí ze dne [datum], ta na ni reagovala odmítavým přípisem ze dne [datum]. 4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, mj. z toho důvodu, že žalobci byl vyplacen úrok z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 254 daňového řádu, který se ex lege započítává na přiznanou náhradu újmy a případná újma žalobce tak již byla reparována přímo v daňovém [anonymizováno]. 5. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku detailně popsal průběh namítaného [anonymizováno] a předně s ohledem na judikaturu dovodil, že na namítané [anonymizováno] dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny a jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Vzhledem k okolnostem [anonymizováno] shledal jeho celkovou délku za přiměřenou. Argumentoval především tím, že celková délka [anonymizováno] 5 let a 4 měsíce byla sice značná, nešlo ale přehlédnout, že podstatnou část z ní tvořilo [anonymizováno] před správními soudy probíhající od [datum] do [datum], tj. více než 4 a půl roku. Ohledně něj žalobce neuplatňoval žádné pochybení, které by vedlo k nedůvodnému prodloužení celkové délky [anonymizováno]. Ve věci sice došlo ke dvěma průtahům předcházejícím vydání obou odvolacích rozhodnutí, jednalo se ale pouze o dva excesy v [anonymizováno], jehož předmět měl pro žalobce nižší význam. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a o nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. 6. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž zejména namítal, že absence odškodnění je nedostatečná, když obvodní soud mohl žalovanému uložit omluvu, konstatovat porušení práva či odškodnit žalobce finančně. Obvodní soud v rozporu s judikaturou žalobci nepřiznal žádné odškodnění. V systému jednotlivých kritérií pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk hraje význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného klíčovou roli. Zvýšený význam předmětu [anonymizováno] pro žalobce plynul z jeho vysokého věku a výše předmětu [anonymizováno] před daňovými orgány byla v poměru k jeho důchodu zásadní. Obvodní soud shledal v [anonymizováno] průtahy na straně daňových orgánů přesahující 1,5 roku, což nelze označit za ojedinělý průtah, který by bylo možno tolerovat. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu. 7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 8. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. dílčím způsobem doplnil dokazování, neboť pro věc relevantní skutková zjištění soudu prvního stupně jsou sice správná, avšak neúplná. 9. Z rozhodnutí správce daně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo odvolacím soudem zjištěno, že dne [datum] podal žalobce žádost o přiznání úroku podle § 254 daňového řádu z důvodu pozdního předepsání částky [částka]. Správce daně pak dne [datum] tento úrok v požadované výši [částka] žalobci přiznal z důvodu nezákonného zadržování úroku v částce [částka] vzniklého za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], žalobci byl přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 daňového řádu. 10. Po tomto doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že skutkový stav je zjištěn tak, že o věci lze rozhodnout. 11. V projednávané věci se žalobce domáhá přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce správního [anonymizováno], včetně navazujícího [anonymizováno] před správním soudem. 12. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním [anonymizováno], ve správním [anonymizováno] nebo v [anonymizována dvě slova], za b) nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je dle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Judikatura upřednostňuje globální, celkový pohled na [anonymizováno], proto existující průtah v určité fázi [anonymizováno] soud toleruje za předpokladu, že celková doba [anonymizováno] nebude nepřiměřená, naopak v [anonymizováno], v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba [anonymizováno] jeví nepřiměřeně dlouhou. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu (srovnej v tomto směru Stanovisko). 13. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20 konstatoval, že„ z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v [anonymizováno], v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva - nepřiměřenou délkou takového [anonymizováno] - pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním [anonymizováno] rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku [anonymizováno], jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní [anonymizováno] o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní [anonymizováno], je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na [anonymizováno] jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem [anonymizováno] bylo "občanské pr