30 CO 258/2022-68 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem, vydaným formou rozsudku pro uznání, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím (výrok I.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované shora specifikované částky na základě tvrzení, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru k financování vozidla Škoda Octavia kombi. Předmět financování byl žalované předán. Úvěr byl poskytnut ve výši [částka] a žalovaná se jej zavázala splatit prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila smluvené měsíční splátky řádně a včas, byla v prodlení se splátkami od měsíce [anonymizováno] [rok], odstoupila žalobkyně od smlouvy s účinností ke dni [datum]. Dne [datum] provedla žalobkyně finanční vypořádání smlouvy, na jehož základě byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku [částka] ve lhůtě do [datum]. 3. Soud prvního stupně vyzval žalovanou usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Žalovaná se nevyjádřila. 4. Žalovaná tak ve stanovené lhůtě na výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. nereagovala, soud prvního stupně měl proto za to, že nárok, který byl proti ní žalobou uplatňován, uznala (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni jako procesně úspěšnému účastníkovi i náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Argumentovala tím, že ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b o. s. ř. [jméno] lze vydat až poté, co je plnění požadované žalobkyní zcela odůvodněno skutečnostmi odůvodněnými v žalobě. Vyčíslení žalované částky požadované žalobkyní bylo nedostatečné, neboť k žalobě přiložila pouze dokument označený jako finanční vypořádání, který představuje přehled ničím nepodložených a nijak nespecifikovaných částek. V podané žalobě nejsou navíc tvrzeny žádné skutečnosti ohledně postupu při prodeji předmětného vozidla. Ke dni vydání kvalifikované výzvy tak nebyly splněny podmínky pro její vydání, neboť žalobkyní požadované plnění nebylo skutečnostmi uvedenými v žalobě zcela odůvodněno. Žalovaná dále argumentovala tím, že vydání usnesení dle § 114b o. s. ř. je vyloučeno ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání. Mezi žalobkyní a žalovanou probíhá u obvodního soudu několik řízení ve skutkově obdobných věcech, ve kterých se žalovaná aktivně brání. Již tato skutečnost znemožňuje vydání usnesení dle § 114b o. s. ř. Podání mnoha téměř identických žalob je ze strany žalobkyně snahou o účelové navyšování nákladů řízení, neboť žalobkyně se svých nároků mohla domáhat jedinou žalobou. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila, u jednání před odvolacím soudem navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. za použití § 205b o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné. 8. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). 9. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 10. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 11. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 12. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 13. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 14. K námitkám žalované odvolací soud předně uvádí, že z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že soud může vydat v souladu se zákonem usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. jen jestliže byly splněny podmínky řízení a jestliže žaloba netrpí takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení. Jen v takovém případě je totiž možné na jeho základě řádně připravit jednání a jen za těchto okolností mohou být též splněny podmínky, za nichž se má za to, že žalovaný uznal nárok, který je proti němu uplatňován žalobou.„ Fikce" uznání nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. se nemůže uplatnit, jsou-li důvody k zastavení řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř., nebo byl-li proti žalovanému uplatněn nárok žalobou, která vykazuje takové vady, jež brání dalšímu pokračování v řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). 15. Ve vztahu k otázce naplnění podmínek pro vydání výzvy dle § 114b odst. 1 o. s. ř. a rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř. uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že„ soud může rozhodnout ve věci samé (tedy i rozsudkem pro uznání a rozsudkem pro zmeškání), pokud mu v tom nebrání nedostatek podmínky řízení, pro který musí být řízení zastaveno, nebo takové vady žaloby, pro které nelze pokračovat v řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Proto i usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. soud může vydat za předpokladu, jestliže žaloba netrpí vadami, které by bránily pokračování v řízení. Je-li žaloba bez vad, resp. její vady nebrání pokračovat v řízení (a není-li tu takový nedostatek podmínky řízení, pro který by muselo být řízení zastaveno), nic nebrání soudu v postupu podle § 114b odst. 1 a § 153a odst. 3 o. s. ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Protože z hlediska předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání zákon žádné další požadavky na žalobní tvrzení ani v ustanovení § 153a o. s. ř. neklade, je z pohledu žalobních tvrzení dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání takové vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř., které činí žalobu projednatelnou“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; z novější judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 16. Odvolací soud shrnuje, že podmínky řízení byly splněny a žaloba obsahovala vylíčení rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), tj. údaje nezbytné k tomu, aby bylo jasn