30 CO 285/2022-215 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a výrokem II. žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl. Dále výrokem III. žalované uložil zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce. Výrokem IV. pak rozhodl o povinnosti žalované nahradit [země] na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady řízení státu s tím, že jejich výše bude určena v samostatném usnesení. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali po žalované náhrady majetkové újmy ve výši [částka] z důvodu nepřiměřené délky řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované či namítané řízení“). Žalobci argumentovali tím, že uvedené řízení trvalo 11 let, 3 měsíce a 23 dnů a týkalo se určení vlastnického práva /předmětem sporu bylo určení neplatnosti darovací smlouvy, kterou matka žalobce a) darovala žalobkyni b) podíl o velikosti 1/2 na předmětných nemovitostech/ k pozemku parc. č. st. 222, jehož součástí je stavba, rodinný dům [adresa], [obec], pozemku parc. č. st. 223, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, zemědělská stavba, pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], kat. pracoviště [obec] na [list vlastnictví] pro kat. území [obec] u [obec], [územní celek] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Po celou dobu namítaného řízení byli žalobci omezeni ve výkonu svých vlastnických práv k předmětným nemovitostem, když v souvislosti s posuzovaným nepřiměřeně dlouhým řízením nemohly být předmětné nemovitosti řádně udržovány, čímž se zvýšilo jejich opotřebení a žalobcům tak vznikla škoda ve výši [částka]; v tomto směru žalobci odkazovali na znalecký posudek znalce [příjmení]. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítala, že v projednávaném případě nejsou splněny základní podmínky pro odpovědnost státu – vznik škody a příčinná souvislost mezi délkou soudního řízení a vzniklou škodou. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku. 4. Nalézací soud v napadeném rozsudku podrobně shrnul průběh posuzovaného řízení a uzavřel, že řízení trvalo celkem 11 let 3 měsíce a 23 dní (od [datum] do [datum]) a docházelo v něm k opakovaným průtahům v celkové délce 34 měsíců. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] měl soud prvního stupně za prokázané, že odhad reprodukční ceny předmětných nemovitostí činil v případě obytné části [částka], v případě hospodářské části [částka], v případě stodoly [částka] a v případě zděné kolny [částka]. Ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] vzal za prokázané, že v rozhodném období mezi lety 2013 a 2016 nebyla prováděna základní údržba předmětných nemovitostí, přičemž odhad nadměrného opotřebení předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum] v důsledku neprovádění základní údržby činí v případě obytné části 0,50 %, v případě hospodářské části 0,20 %, v případě stodoly 0,30 % a v případě zděné kolny 1,90 %. 5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně hodnotil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“). Konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, když řízení trvalo celkem 11 let 3 měsíce a 23 dní, a že je tedy dán odpovědnostní titul podle OdpŠk. Ohledně případné škody, která měla žalobcům vzniknout znehodnocením nemovitostí, když se o ně nemohli řádně starat, prvostupňový soud dospěl k závěru, že při stanovení její výše nelze vycházet z celé délky posuzovaného řízení, neboť každé řízení musí nějakou dobu trvat – proto z hlediska škody vycházel z délky řízení bez průtahů. Podle názoru nalézacího soudu mohlo namítané řízení skočit již dne [datum], pokud by v řízení nevznikly průtahy (34 měsíců) – z hlediska škody tak nalézací soud za relevantní považoval období od [datum] do [datum]. Výši škody, která žalobcům vznikla v souvislosti s neprováděnou údržbou předmětných nemovitostí, určil soud prvního stupně podle závěrů obou znaleckých posudků, které byly v řízení provedeny a jimiž byla prokázána reprodukční cena předmětných nemovitostí (znalecký posudek znalce [příjmení]) a nadměrné opotřebení vyjádřené procentem z takto zjištěné ceny za rozhodné období (znalecký posudek znalce [příjmení]) – žalobcům dle soudu prvního stupně vznikla škoda ve výši [částka]. Dále soud prvního stupně shledal, že mezi škodou, která žalobcům v souvislosti s nemožností provádět údržbu předmětných nemovitostí vznikla a nepřiměřenu délkou řízení je dána příčinná souvislost; v tomto směru poznamenal, že postoj žalobců k údržbě předmětných nemovitostí – rozhodnutí neinvestovat své společné finanční prostředky do nemovitostí, jejichž vlastnictví bylo nejisté – byl racionální a pochopitelný, s ohledem na okolnosti případu nebylo dle nalézacího soudu na žalobcích možné spravedlivě požadovat, aby předmětné nemovitosti udržovali. Námitku promlčení soud prvního stupně neshledal důvodnou a uvedl, že nárok promlčen není s ohledem na to, kdy počala promlčecí doba běžet (až od [datum], kdy byl vypracován znalecký posudek Ing. [příjmení] a kdy se teprve žalobci dozvěděli, že jim v souvislosti s nesprávným úředním postupem vznikla škoda), a i kdyby započala svůj běh již pravomocným skončením posuzovaného řízení ([datum]), bylo by její uplatnění v rozporu s dobrými mravy s ohledem na okamžik jejího uplatnění (uplatnění až v rámci závěrečného návrhu žalované). 6. Nalézací soud uzavřel, že shledal naplnění všech tří podmínek nutných k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu – s ohledem na shora uvedené přiznal žalobcům částku [částka]; ohledně částky [částka] žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobcům, kteří byli v řízení úspěšní pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záleželo dílem na úvaze soudu, dílem na znaleckém posudku. O nákladech státu pak rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil zaplatit žalované. 7. Proti výroku I., III. a IV. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala nesprávné skutkové zjištění a právní posouzení věci stran splnění podmínek nutných k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu – dle žalované nelze v dané věci shledat vznik tvrzené škody a ani příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou. Žalovaná dále akcentovala, že žalobci předmětné nemovitosti po celou dobu posuzovaného řízení plně užívali, žalobce a), jehož vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebylo posuzovaným řízením nijak ohroženo, byl navíc po celou dobu většinovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a jako takovému mu nic nebránilo provádět řádnou správu nemovitostí. Podle žalované byl primární příčinou neprováděné údržby a oprav nemovitostí, a tedy i potažmo eventuálně vzniklé škody, nedostatek finančních prostředků na straně žalobců a k případnému vzniku škody by tak došlo bez ohledu na průtahy v posuzovaném řízení; další příčinou pak byly dle žalované rodinné neshody v rodině žalobců. Žalovaná nesouhlasila s posouzením námitky promlčení obvodním soudem, trvala na tom, že nárok žalobců je promlčen a že námitka promlčení se dobrým mravům nepříčí. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá i co do [částka] s příslušenstvím. 8. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Dle žalobců prvostupňový soud dospěl po podrobném dokazování ke správnému skutkovému závěru, který pak správně posoudil i po právní stránce. V řízení byl prokázán jak vznik škody, tak i příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení a vzniklou škodou. Žalobci shledali námitky žalované nedůvodnými a pro posouzení předmětné věci zcela bez významu. 9. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 10. Odvolací soud předně připomíná, že OdpŠk zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody (blíže srov. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]). Příčinná souvislost je dána, pokud by ke škodě nedošlo nebýt konkrétního jednání. Nemusí se přitom jednat o příčinu jedinou, nýbrž postačuje,