30 CO 291/2022-83 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem, vydaným formou rozsudku pro uznání, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] a [částka] s příslušenstvím (výrok I.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované shora specifikované částky na základě tvrzení, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o podnájmu, ve znění pozdějších dodatků, kterou přenechala žalované do užívání nebytové prostory v 6. nadzemním podlaží budovy [adresa] na adrese [adresa], žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši [částka] měsíčně za kanceláře a [částka] měsíčně za každé parkovací místo a dále provozní náklady ve výši [částka] měsíčně za kanceláře a [částka] měsíčně za každé parkovací místo. Žalovaná na základě toho dluží žalobkyni na nájemném celkem [částka] a [částka], a to po odečtení složené jistoty ve výši [částka]. Dlužné částky byly žalované vyúčtovány fakturami [číslo]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaná však dluh neuhradila. 3. Soud prvního stupně vyzval žalovanou usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. 4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila jen tak, že chce uhradit všechny své dluhy vůči žalobkyni, avšak neobdržela od žalobkyně požadované vyúčtování. Takové vyjádření žalované posoudil obvodní soud jako nedostačující, odkázal v této souvislosti na relevantní judikaturu. Považoval je za zcela obecné, konkrétně nereagující na žalobní tvrzení, k nimž žalovaná neuvedla ničeho. Obecná zmínka o jakémsi požadovaném vyúčtování, bez konkrétní vazby na žalobní tvrzení, na nedostatečnosti vyjádření nic nemění. Nedostatečné vyjádření žalované tak bylo nezpůsobilé zabránit účinkům předpokládaným § 114b odst. 5 o. s. ř., neboť vzhledem ke své kusosti a obecnosti nebylo projevem snahy aktivně se účastnit řízení. 5. Žalovaná tak ve stanovené lhůtě na výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. adekvátně nereagovala, soud prvního stupně měl proto za to, že nárok, který byl proti ní žalobou uplatňován, uznala (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni jako procesně úspěšnému účastníkovi i náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Argumentovala tím, že na výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. reagovala vyjádřením ze dne [datum], v němž uvedla, že má zájem dluhy vůči žalobkyni uhradit, nicméně v rozporu se smlouvou o podnájmu ze dne [datum] neobdržela vyžádané vyúčtování služeb, většinu žalobou požadovaných částek již uhradila. Soud prvního stupně chybně považoval toto vyjádření za obecné a vágní. Z vyjádření k žalobě je zcela zjevné, že žalovaná nesouhlasila s výší uplatňovaného nároku, neboť jí ze strany žalobkyně nebyl doložen doklad o výši jednotlivých požadovaných částek. Z důvodu absence požadovaného vyúčtování tak nebyly naplněny podmínky pro úhradu částek podle smlouvy o podnájmu. 7. Podle judikatury Nejvyššího soudu sankcionuje ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil. Podle praxe Ústavního soudu musí soudy k vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání přistupovat uvážlivě a restriktivně. Fikci uznání zpravidla nebude možné použít, pokud žalovaný není k žalobě lhostejný, obstrukčně pasivní, nechce nijak taktizovat a jeho jednáním nedošlo k průtahům ve věci. Žalovaná ve vyjádření k žalobě dala jasně najevo, že s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasí. Ve věci tak nebyly naplněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. 8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku k úhradě včetně vyúčtování a tuto výslednou částku nikdy nesporovala, naopak žalobní nárok uznala v emailové korespondenci ze dne [datum]. Žalovaná nepředložila žádné důkazy o tom, že by snad měla žalované částky uhradit. Žalovaná v reakci na žalobu neuvedla žádný věcný argument na svou obranu. 9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. za použití § 205b o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné. 10. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). 11. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 12. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 13. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 14. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 15. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 16. K námitkám žalované odvolací soud předně uvádí, že z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že soud může vydat v souladu se zákonem usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. jen jestliže byly splněny podmínky řízení a jestliže žaloba netrpí takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení. Jen v takovém případě je totiž možné na jeho základě řádně připravit jednání a jen za těchto okolností mohou být též splněny podmínky, za nichž se má za to, že žalovaný uznal nárok, který je proti němu uplatňován žalobou.„ Fikce" uznání nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. se nemůže uplatnit, jsou-li důvody k zastavení řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř., nebo byl-li proti žalovanému uplatněn nárok žalobou, která vykazuje takové vady, jež brání dalšímu pokračování v řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Odvolací soud konstatuje, že podmínky řízení byly splněny a žaloba obsahovala vylíčení rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), tj. údaje nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout. 17. V posuzované věci reagovala žalovaná na tzv. kvalifikovanou výzvu obvodního soudu svým vyjádřením ze dne [datum], v němž uvedla, že chce uhradit všechny své dluhy vůči žalobkyni, ale neobdržela od ní požadované vyúčtování. Pokud jí bude poskytnuto žádané vyúčtování, projde si jej a uhradí žalobkyni všechny právem vyúčtované fakturace. 18. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. nastává, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří ve věci a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání. Žalovaný se přitom kvalifikovaně vyjádří (a