30 CO 363/2022-465 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly vůči žalované, aby byla zneplatněna dražba konaná dne [datum] [právnická osoba] a. s. na základě dražební vyhlášky [číslo] [spisová značka] na vydražitele [právnická osoba] a aby bylo zrušeno vlastnictví uvedené společnosti na základě této dražby z výše uvedených důvodů (výrok I.) a současně uložil žalobkyním a vedlejšímu účastníkovi na jejich straně povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhaly vůči žalované určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby konané dne [datum] [právnická osoba] a. s. na základě dražební vyhlášky [číslo] [spisová značka] na vydražitele – žalovanou (dále jen„ dražba“). V žalobě uvedly, že se neplatnosti dražby domáhají z důvodu nedořešených ve věci zásadních opravných prostředků v insolvenčních řízeních vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka], které předcházely datu uzavření dražební vyhlášky [číslo] [spisová značka] insolvenčními správci a dále z důvodu podezření, že dochází k pletichám v insolvenčním řízení a podvodu. [ulice] účastník na straně žalobkyň namítal, že v insolvenčním řízení má majetek z titulu společného jmění manželů (vedlejší účastník je manželem žalobkyně a/, což však není insolvenčním soudem respektováno) a dále, že nikdy nedošlo k soupisu majetku insolvenčním správcem podle skutečnosti, když do doby skončení soudních řízení z dědického řízení o legitimitu a výši nelze majetkovou podstatu určit. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítla překážku litispendence (totožná žaloba podána u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. [spisová značka]), opožděnost podané žaloby, nedostatek aktivní legitimace žalobkyň a dále poukázala i na nesprávný okruh žalovaných. Závěrem žalovaná akcentovala, že žalobkyně pouze notoricky zneužívají práva a všemi prostředky brání převzetí nemovitostí, které žalovaná vydražila a za něž zaplatila [částka]. 4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku zjistil následující skutkový [anonymizována dvě slova] – [právnická osoba] a. s., [IČO] pro [role v řízení] – [příjmení], v. s. o., [IČO], jako insolvenčního správce dlužníka – žalobkyně a) a [role v řízení] – JUDr. [jméno] [příjmení], [IČO], jako insolvenčního správce dlužníka – [jméno] [příjmení], r. [rok], provedl dne [datum] dražbu, tj. dobrovolnou dražbu nemovitostí (konkrétně pozemků par. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], vše v k. ú. [obec] u [obec]), jejichž vlastníky byly žalobkyně a) a [jméno] [příjmení], r. [rok]; vydražitelem a následně novým vlastníkem daných nemovitostí se stala žalovaná. 5. Po právní stránce soud prvního stupně hodnotil zjištěný skutkový [anonymizováno] podle příslušných ustanovení zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, přičemž dospěl k závěru, že dne [datum] byla na návrh insolvenčních správců dlužníků – žalobkyně a) a [jméno] [příjmení] – jako osob k tomuto jednání oprávněných ve smyslu § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách provedena dražba – dražba dobrovolná ve smyslu § 17 a násl. zákona o veřejných dražbách. Akcentoval, že zákon o veřejných dražbách v § 24 odst. 3 výlučně stanoví, které osoby se vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby mohou domáhat a vůči jakým konkrétním osobám, přičemž dospěl k závěru, že ani jedna z žalobkyň není osobou oprávněnou k podání předmětné žaloby (nedostatek aktivní legitimace) a současně, že ani žalovaná sama není ve věci pasivně věcně legitimována. [příjmení] to také konstatoval, že žaloba byla podána opožděně, a to více než 3 měsíce po skončení zákonem stanovené tříměsíční propadné lhůty, která počíná běžet ode dne konání dražby (dražba konána [datum], žaloba podána [datum]). 6. Prvostupňový soud se dále vypořádal s procesními námitkami účastníků, kdy uvedl, že o jeho věcné příslušnosti k rozhodnutí v nadepsané věci již bylo rozhodnuto pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ([spisová značka], [insolvenční spisová značka]), a že je tedy soudem místně a věcně příslušným a dále, že rozhodnutí ve věci nebrání překážka litispendence ani překážka věci pravomocně skončené – řízení o později podané duplicitní žalobě vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně zastaveno. 7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl tak, že je přiznal úspěšné žalované s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. 8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně a) včasné odvolání, ve kterém namítala, že prvostupňový soud nepřihlížel k jejím podáním a že věc nesprávně právně posoudil. Dále soudu prvního stupně vytkla, že neprojednal její podání ohledně nedostatku místní nepříslušnosti, návrh na změnu místní příslušnosti, žádost o přerušení řízení, návrh na odročení jednání na neurčito; že jí bylo odňato právo jednat před soudem, když nebyla omluvena z jednání ([datum]), přestože byla v pracovní neschopnosti až do [datum]; že bylo nesprávně doručováno vedlejšímu účastníkovi a že žalobkyně b) nebyla obesílána od počátku. V odvolání dále žalobkyně a) požádala o přidělení advokáta a odpuštění platby soudního poplatku z důvodu špatné finanční situace (insolvenční řízení). Závěrem žalobkyně a) poukázala na to, že by uvedené řízení mělo být přerušeno do doby nápravy insolvenčního řízení a podaných opravných prostředků ve věci neplatnosti dražební vyhlášky, dražby a žalob na neplatnost soupisu majetku a dalších. Žalobkyně a) navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že odvolací argumentace žalobkyně a) je nesrozumitelná a k předmětu věci navíc absolutně nepřiléhavá. Napadený rozsudek je dle žalované věcně správný a odvolací soud by jej měl proto potvrdit. Závěrem žalovaná poukázala na to, že je opakovaně terčem notorického zneužívání práva žalobkyní a), která do všech řízení, včetně tohoto, neustále podává nedůvodné a zjevně kverulantské návrhy, kterými řízení v nebývalé míře zahlcuje. 10. Žalobkyně b) a vedlejší účastník na straně žalobkyň se k odvolání žalobkyně a) nevyjádřili. 11. Odvolací soud nařídil jednání na [datum] v [anonymizováno] hod a účastníky řízení (právní zástupce) k tomuto jednání řádně a včas předvolal. Žalobkyně a) v podání ze dne [datum] požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu nepříznivého [anonymizováno 6 slov]), kdy k této žádosti připojila potvrzení o pracovní neschopnosti. Uvedené žádosti žalobkyně a) nebylo odvolacím soudem vyhověno, o čemž byla žalobkyně a) informována. Podáním ze dne [datum] žalobkyně a) svou žádost o odročení jednání zopakovala, přičemž doplnila, že [anonymizováno] je i vedlejší účastník, který následně také o odročení jednání z důvodu nepříznivého [anonymizována dvě slova] (zánět průdušek, [anonymizováno]) požádal. 12. Odvolací soud žádostem o odročení jednání ze strany žalující nevyhověl a jednání nařízené na den [datum] neodročil. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), připomněl, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených. Rovněž podle ustálené ústavněprávní judikatury obecné soudy nejsou povinny akceptovat jakékoliv žádosti o odročení, neboť pak by v konkrétních případech mohlo ze strany některých účastníků řízení docházet k procesním obstrukcím (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] či ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Odvolací soud při posouzení důvodnosti žádosti žalobkyně a) o odročení jednání přihlédl ke všem okolnostem projednávaného případu a dospěl k závěru, že se ze strany žalobkyně a) se jedná o obstrukce, tj. zneužití procesních práv, kterému nepřísluší soudní ochrana. Žalobkyně a) požádala o odročení jednání ([datum]) již v řízení před soudem prvního stupně a to z důvodu kolize s jiným soudním řízením (Okresní soud v Liberci, sp. zn. [spisová značka] – ani tohoto jednání se však žalobkyně a/ nezúčastnila, kdy jako důvod v tomto řízení uvedla [anonymizováno]), kdy navrhovala odročení (přerušení) do doby ukončení soudního řízení u Okresního soudu v Liberci, sp. zn. [spisová zn