30 CO 67/2022-497 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou dne [datum] a výrokem II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] k rukám právní zástupkyně žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] se vznikem pracovního poměru k [datum] jako pracovník ostrahy majetku a osob. Dne [datum] jí byla doručena výpověď podepsaná [jméno] [příjmení], velitelem střediska [obec] [anonymizováno], který k tomu byl zmocněn plnou mocí udělenou mu jednatelem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Výpověď byla dána z důvodu podle § 52 písm. e/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP), když podle lékařského posudku vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] rovněž dne [datum] je žalobkyně dlouhodobě nezpůsobilá k výkonu práce podle pracovní smlouvy; žalobkyně s ohledem na její zdravotní stav není schopna vykonávat práci na noční směně. Žalobkyně do doby výpovědi pracovala jen na jednosměnný provoz v denních směnách a ve vytápěné vrátnici a nebylo požadováno, aby konala obchůzky. Podle nové organizace práce byli všichni zaměstnanci pracující jako ostraha majetku a osob převedeni na dvousměnný provoz, který zahrnoval denní a noční směnu a zároveň pochůzky. Soud prvního stupně přistoupil k přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně ke dni doručení výpovědi. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] zjistil, že žalobkyně není dlouhodobě schopna vykonávat práci pracovníka ostrahy majetku a osob ve dvousměnném provozu (pro své zdravotní omezení není s to vykonávat práci v noci, není schopna konat pochůzky, chodit po nerovném terénu a nemůže být vystavena zátěži chladem), a nebyla by schopna vykonávat tuto práci ani v jednosměnných denních službách, zejména s přihlédnutím k pochůzkové činnosti. 3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 52 písm. e/ a dalších ustanovení ZP, ve vztahu k jednání za žalovanou pak aplikoval § 430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle soudu prvního stupně bylo pouze záležitostí žalované jakožto zaměstnavatele, na jaké směny bude své pracovníky využívat a pokud se žalovaná rozhodla změnit organizaci práce, bylo to ryze v její kompetenci. Zároveň soud prvního stupně připomenul, že pokud žalobkyně pracovala pouze ve zděné budově vrátnice, když za poslední půlrok ani nevydávala parkovací karty, protože to obstarával automat, odpadla žalované potřeba stálé pohotovosti na vrátnici. Skutečnost, že žalovaná určitou dobu zaměstnávala žalobkyni toliko v denním provozu a toliko ve vrátnici, kde to žalobkyni zdravotně vyhovovalo, je jakýsi bonus, k němuž žalovaná není nadále povinna. Soud prvního stupně měl za významné, že pochůzková činnost či práce na nočních směnách nejsou v rozporu s druhem práce pracovníka ostrahy majetku a osob, kterou měla žalobkyně se žalovanou sjednánu v pracovní smlouvě. S ohledem na sjednaný druh práce naopak neměl za významné tvrzení žalobkyně o tom, že ani po sporné výpovědi se na organizaci práce ze strany žalované nic nezměnilo, proto k této skutečnosti žádné důkazy neprováděl. Nařízení mimořádné zdravotní prohlídky k přezkoumání pracovní způsobilosti žalobkyně neshledal šikanózní, když mimořádné zdravotní prohlídky se podrobili i ostatní zaměstnanci. Zároveň soud prvního stupně neshledal nedostatek podpisu žalované na výpovědi. Ohledně pravosti podpisu Ing. [anonymizováno] na plné moci vyšel ze srovnání jeho podpisu pořízeného při jednání soudu s podpisem na výpovědi a dále z výpovědí svědka [příjmení] a jednatele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]; vyžádání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví měl proto za nadbytečné. Tuto plnou moc soud prvního stupně neměl ani za účelově udělenou, když podle textu plné moci je pan [příjmení] zmocněn k rozvázání pracovních poměrů se všemi možnými zaměstnanci, nikoliv pouze se žalobkyní, a k udělení plné moci došlo v době, kdy byl pan [příjmení] [anonymizováno]. Navíc s ohledem na pracovní pozici [jméno] [příjmení] soud prvního stupně uzavřel, že jde o vedoucího zaměstnance, který byl oprávněn k podpisu výpovědi bez dalšího. U uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že výpovědní důvod byl naplněn a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobkyně, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávné skutkové i právní závěry. Jednak trvala na tom, že výpověď je neplatná, neboť nebyla podepsána k tomu oprávněnou osobou, a výpovědní důvod v ní nebyl dostatečně vymezen. Dále namítala, že výpovědní důvod nebyl naplněn, když je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně pracovala jen na denní směny a pouze na stanovišti ve vrátnici, a že u žalované fakticky a organizačně žádná reorganizace práce neproběhla. Dále měla postup žalované za účelový, vedený snahou zbavit se nepohodlného zaměstnance. 5. Žalobkyně trvala na tom, že podpis jednatele [příjmení] [příjmení] na plné moci pro [jméno] [příjmení] není pravým podpisem Ing. [anonymizováno]. Pokud Ing. [anonymizováno] potvrdil pravost svého podpisu, je třeba přihlédnout k tomu, že vypovídal toliko jako účastník řízení, navíc za situace, kdy bylo možno pravost prokázat jinak než účastnickým výslechem. Soud prvního stupně tak měl primárně provádět důkaz písmoznaleckým posudkem, což neučinil. Odvolatelka poukazovala na rozpory ve výpovědích [anonymizováno] a [anonymizováno] o okolnostech udělení plné moci. Svědek [příjmení] uvedl, že Ing. [anonymizováno] navštívil kvůli podpisu v nemocnici v [obec], přitom na plné moci je uvedeno: V [obec] Dále pan [příjmení] tvrdil, že přišel za [anonymizováno] poté, co žalobkyně neprošla lékařskou prohlídkou. Prohlídka přitom proběhla [datum], zatímco podpis Ing. [anonymizováno] je datován [datum] a u podpisu [jméno] [příjmení] je vypsané datum [datum]. Svědek [příjmení] řekl, že plná moc mu byla udělena za účelem běžného chodu podniku, z obsahu plné moci a výpovědi Ing. [anonymizováno] však vyplývá, že ta je udělena pouze k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru. Podle [anonymizováno] měl plnou moc [obec] [anonymizováno] připravenu, Ing. [anonymizováno] ji jen podepsal. Žalobkyně pak nesouhlasila s tím, že [anonymizováno] jako vedoucí zaměstnanec mohl podepsat výpověď bez plné moci. Podle žalobkyně [příjmení] [příjmení] jako vedoucí zaměstnanec mohl řídit a organizovat práci podřízených, ukládat jim pracovní úkoly, ale nemohl ukončovat za zaměstnavatele pracovní poměr; navíc pokud by k tomu byl oprávněn, žádnou takovou plnou moc by nepotřeboval a není tedy zřejmé, proč si ji obstaral. 6. Žalobkyně nesouhlasila s výkladem pojmu„ dosavadní práce“, jak k němu přistoupil soud prvního stupně. Podle žalobkyně je významné, že dosud pracovala jen na denní směny, práci konala ve vrátnici, nanejvýše vycházela před vrátnici k autům, nebyla vystavena fyzické ani psychické zátěži, nemusela konat pochůzky. Žalobkyně akcentovala náplň své fakticky vykonávané práce, a proto měla za irelevantní závěry znalce [příjmení] [příjmení], že žalobkyně by byla schopna vykonávat práci pracovníka ostrahy majetku a osob v denním jednosměnném režimu s úlevami, zejména pokud jde o práci v nepříznivých klimatických podmínkách, pro práci s fyzickou a psychickou zátěží a pro pochůzky po nerovném terénu. Tato doporučení byla podle žalobkyně nadbytečná, když žalobkyně v dosavadní práci takové úlevy nepotřebovala, neboť uvedenému zatížení nebyla vystavena. Znalec tak posuzoval práci pracovníků ostrahy osob a majetku za jiných podmínek, než za jakých práci vykonávala žalobkyně do doby dání výpovědi. 7. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že u žalované byli převedeni všichni na dvousměnný provoz, když nová organizace práce nebyla nijak prokázána, navíc soud prvního stupně pominul, že i pokud by k takové organizační změně došlo, bylo povinností žalované převést žalobkyni ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 písm. f/ ZP na jinou práci, tedy na denní směny. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že není úkolem soudu zkoumat, zda došlo v poměrech žalované k reálné reorganizaci práce a setrvávala na svém stanovisku, že krok zaměstnavatele přezkoumat její zdravotní stav byl šikanózní, byl vyvolán tím, že měla se zaměstnavatelem neshodu ohledně incidentu, který žalovaná odmítala odškodnit jako pracovní úraz, a také tím, že žalobkyně namítala nesprávné placení práce přes čas a chtěla založit odborovou organizaci. Žalovaná tak podle žalobkyně konala s cílem zbavit se nepohodlného zaměstnance. V této souvislosti tvrdila, že nebyl žádný vnitřní předpis, který by blíže upravoval pracovní náplň pracovníka ostrahy majetku a osob, a pokud existoval, nebyla s ním nikdy seznámena. Nikdy jí nebyla sdělena žádná změna pracovní náplně. Soudu prvního stupně dále vytýkala změnu v je