35 CO 103/2022-235 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobním požadavku odůvodněném tím, že žalobci rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne [datum] (který nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení, když státní zástupce, poškození a obžalovaný žalobce se vzdali práva odvolání), č. j. [číslo jednací], byla v adhezním řízení uložena povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] [částka], na nákladech spojených s pohřbem [částka] a na nákladech dědického řízení [částka], dále [jméno] [jméno] ml. [částka], [jméno] [příjmení] [částka] a [jméno] [jméno] [částka]. Jednalo se o náhradu újmy vzniklé provozem dopravního prostředku, který měl žalobce pojištěn u žalované. Po jeho výzvě žalovaná plnila poškozeným částečně, a to [jméno] [příjmení] [částka], [jméno] [jméno] [částka], [jméno] [příjmení] [částka] a [jméno] [jméno] [částka], a ve zbývající výši, jejíhož zaplacení se žalobou domáhá, tj. [částka] poškozeným žalovaná dosud neuhradila. 2. Žalovaná učinila nesporným, že [značka automobilu] [registrační značka], jehož provozem vznikla smrtelná újma [jméno] [jméno] st., mělo ke dni škodní události sjednáno u právní předchůdkyně žalované pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem a že žalobce v době škodní události pojištěné vozidlo řídil, že podle uvedeného trestního rozsudku vyplatila poškozeným částky uváděné žalobcem. Namítla, že žalobce v rozporu s čl. 15 odst. 1 písm. e/) Všeobecných pojistných podmínek V [číslo] se vzdal v soudní síni práva odvolání, aniž by záměr nesplnit svou povinnost a podat do výroku o úhradě újmy včas opravný prostředek, sdělil žalované a vyčkal jejího závazného pokynu. Namítla, že náklady dědického řízení nejsou ve smyslu § 6 zák. č. 168/1999 Sb. pojistným rizikem, a proto není povinna tyto náklady za svého pojištěnce hradit. 3. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování tak, jak je uvedeno v bodech 11 až 20 odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. Vzal za prokázané, že podle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci téhož dne, má žalobce povinnost zaplatit satisfakci za nemajetkovou újmu spočívající v duševních útrapách a utrpení spojených se smrtí jejich blízké příbuzné osoby, a to poškozeným podle § 2959 věty první o. z. v částkách shora uvedených, kteří v trestním řízení nárok uplatnili. [anonymizována dvě slova] [registrační značka], jehož provozem vznikla smrtelná újma [jméno] [jméno] st., mělo ke dni škodní události sjednáno u právní předchůdkyně žalované pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem smlouvou ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] s. r. o. jakožto pojistníkem a právní předchůdkyní žalované, jejíž obsah se řídil smluvním ujednáním a VPPPMV-V [číslo]. Podle čl. 13 bod 2 a čl. 15 bod 1 e/ těchto VPP je podmínkou poskytnutí plnění splnění povinnosti pojištěného v řízení o náhradě újmy ze škodní události se proti rozhodnutí soudu, které se týká náhrady újmy, včas odvolat, pokud v odvolací lhůtě neobdrží jiný pokyn od pojišťovny. V případě porušení této povinnosti má pojišťovna vůči pojištěnému právo na úhradu částky vyplacené z důvodu újmy způsobené provozem vozidla (čl. 16 bod 3). Po vyhlášení rozsudku se obžalovaný [jméno] [příjmení] (řidič škodícího vozidla a jednatel společnosti, která je pojistitelem vozidla) do vyhlášeného rozsudku vzdal práva odvolání s tím, že si nepřeje, aby v jeho prospěch odvolání podaly jiné oprávněné osoby, netrval na písemném vyhotovení rozsudku, ani na písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení (shodně jako státní zástupce, zmocněnec poškozených a poškozená [jméno] [příjmení]). Žalovaná plnila [jméno] [příjmení] [částka], [jméno] [jméno] [částka], [jméno] [příjmení] [částka] a [jméno] [jméno] [částka]. Další důkazy navrhované žalobcem soud prvního stupně zamítl, neboť po provedeném dokazování měl zjištěný skutkový stav postačující pro posouzení věci po právní stránce. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož § 6 odst. 2 má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému mimo jiné způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Akcentoval, že pojištění podle uvedeného zákona je povinným smluvním a soukromým škodovým pojištěním odpovědnosti za újmu, která byla způsobena při provozu silničních vozidel, a dopadá jak na odpovědnost provozovatele dopravy či vozidla podle § 2927 a násl. o. z., tak i na povinnost osob nahradit újmu podle § 2910 o. z., například na řidiče vozidla. Pojistitel je povinen za pojištěného škůdce nahradit náhradu újmy v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu, jímž je především občanský zákoník. Oprávnění poškozeného uplatnit nárok přímo pojistiteli ovšem neznamená, že by do odpovědnostního vztahu mezi škůdcem a poškozeným vstoupil namísto škůdce jeho pojistitel, který není za vzniklou újmu odpovědný. Jeho povinností je plnit za poškozeného, jestliže poškozenému vůči němu vzniklo právo na náhradu újmy. Je přitom třeba důsledně rozlišit právo poškozeného na náhradu vzniklé škody vůči škůdci (§§ 2910, 2927 a násl. o. z.) a specifické právo poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce (§§ 9 odst. 1, resp. 24 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.). Dospěl dále k závěru, že soud v občanskoprávním řízení o náhradě škody podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je vázán rozhodnutím o tom, že byl [anonymizována čtyři slova] nebo přestupek a kdo jej spáchal. Soudy nejsou proto vázány výší odškodnění v adhezním řízení přiznané poškozenému, pakliže od této výše škůdce odvíjí svůj nárok vůči svému pojistiteli z titulu tzv. povinného pojištění, který účastníkem adhezního řízení nebyl. Žalovaný pojistitel účastníkem adhezního řízení nebyl, nebyla mu uložena žádná povinnost v trestním řízení a poškozeným on újmu nezpůsobil. Pokud jde o vztah žalobce a žalované, má pojištěný právo dle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, tuto povinnost však pojistitel, tj. žalovaná bezezbytku již splnila, když pozůstalým nahradila nemajetkovou újmu podle § 2959 o. z. Ohledně výše takto způsobené újmy odkázal na rozsudek [anonymizováno] ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož za základní částku náhrady lze v případě nejbližších osob pokládat 20 násobek průměrné mzdy, přičemž pro úmrtí nastalá v roce [rok] tato částka činila [částka]. Tato základní částka by s ohledem na specifické okolnosti věci měla být modifikována zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoliv více násobků. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovanou již vyplacené plnění poškozeným příbuzným po zesnulém [jméno] [jméno] odpovídá adekvátní výši základní částky pro náhrady za úmrtí v roce [rok]. Dále soud prvního stupně uzavřel, že pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.; jeho rozsah se automaticky nerovná rozsahu plnění, k němuž je povinován provozovatel či řidič vozidla z titulu náhrady škody. Pokud uvedený zákon určitý druh nároku výslovně nestanoví, je jeho náhrada z pojištění odpovědnosti vyloučena, pakliže se účastníci smlouvy nesjednali plnění nad rámec zákonné úpravy. Takovými nároky jsou pohřebné a náklady spojené s dědickým řízením po zůstaviteli; účastníci si však takové plnění nesjednali. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání. Soudu prvního stupně v něm vytkl nesprávné právní posouzení otázky aplikace § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. Právě v adhezním řízení bylo totiž rozhodnuto výslovně o nároku„ o újmě způsobené poškozeným ublížením na zdraví nebo usmrcením“ žalobcem. Takový výrok trestního soudu o výši újmy poškozeného musí mít závaznost jakožto rozhodnutí o předběžné otázce právě o tom, jaká výše újmy poškozeným vzniká ublížením na zdraví nebo usmrcením ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a/ uvedeného zákona. Takový výrok představuje ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. otázku, z níž je třeba vycházet jako otázky předběžné. Poukázal na rozhodnutí [anonymizováno] ČR sp. zn. [spisová značka], dle něhož výrok o náhradě škody pojatý podle § 121 písm. a/ tr. ř. do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, má charakter vykonatelného soudního rozhodnutí, tedy jde o rozhodnutí stejné síly, jako je rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení. Z § 135 odst. 2 věty druhé ve spojení s § 159a odst. 4 o. s. ř.