35 CO 415/2021-329 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu doručenou soudu dne [datum] na zřízení časově neomezeného věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 1959 [číslo] ze dne [datum], který je nedílnou součástí výroku rozsudku, a to pro každého vlastníka budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, a to za náhradu ve výši určené soudem (výrok I) a žalobu na zřízení časově neomezeného věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 1959 [číslo] ze dne [datum], který je nedílnou součástí výroku rozsudku, a to pro každého vlastníka budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, a to za náhradu ve výši určené soudem (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a na nákladech státu částku [částka] rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala ve vztahu k žalované zřízení věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, a to ve prospěch každého vlastníka budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, za náhradu určenou soudem, a dále práva chůze a jízdy přes pozemky parc. [číslo] to ve prospěch každého vlastníka budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obec Praha. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastnicí budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] tohoto pozemku, dále budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha („ panující nemovitost“). Žalovaná je vlastnicí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha („ služebné nemovitosti“). Žalobkyně tvrdila, že původně měly být veškeré výše uvedené nemovitosti zamýšleny jako jeden celek, jako součást výrobního areálu. Až v důsledku různých soudních řízení v návaznosti na restituční nároky, došlo k rozdrobení těchto pozemků mezi různé vlastníky. Obě výše uvedené budovy ve vlastnictví žalobkyně jsou pronajaty třetím subjektům. Z tohoto důvodu žalobkyně opakovaně navrhla žalované, aby jí služebné nemovitosti odprodala, ta však tuto nabídku odmítla. Žalobkyně se dostala do situace, kdy jako vlastnice budov [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, nemá k těmto budovám zajištěn přístup, neboť nevlastní přilehlé pozemky. Tento přístup nelze zajistit jinak. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Dle názoru žalované lze přístup k budovám žalobkyně zajistit jinak než zřízením věcného břemene, a tedy není splněna zákonná podmínka k jeho zřízení. Žalovaná opakovaně nabízela žalobkyni nájem přilehlých pozemků za tržní nájemné tak, aby žalobkyně mohla své budovy řádně využívat. Nabízela nájemné [částka] 000 Kč/měsíc. Současně žalovaná byla ochotná uzavřít s žalobkyní nájemní smlouvu dlouhodobě, bez možnosti žalované od smlouvy odstoupit či ji vypovědět před koncem jejího trvání. Žalobkyně však na tuto nabídku žalované nikterak nereagovala a služebné pozemky využívala protiprávně. Žalovaná má rovněž za to, že kromě uzavření nájemní smlouvy může žalobkyně zajistit přístup k budovám také stavebními úpravami budov (zřízením nových vchodů), neboť obě přiléhají ke komunikaci [ulice]. 4. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 54/2012-95, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 35 Co 92/2015-131, a to z důvodu, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval konkrétními námitkami žalobkyně k podmínkám nájemní smlouvy, a tedy posouzením, zda lze uzavření navržené nájemní smlouvy po žalobkyni spravedlivě požadovat. 5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování, s odkazem na § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („občanský zákoník“) a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1995/2013, resp. ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 999/2014), měl za prokázané, že žalobkyně je vlastnicí budovy [adresa] na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, přičemž nemá právně zajištěn přístup do těchto svých budov, neboť vlastnicí přilehlých pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, je žalovaná. Zajištění přístupu stavebními úpravami objektů, například vybudováním nových vchodů, je v daném případě vyloučeno. Žalobkyně dosud užívá pozemky ve vlastnictví žalované k zajištění přístupu do svých objektů bez právního důvodu. Účastníci dlouhodobě jednají o uzavření nájemní smlouvy, kdy žalovaná navrhla měsíční nájemné ve výši [částka], dobu nájmu navrhuje na dobu určitou 5 let s možností každoroční opce s tím, že o případném ukončení nájmu by se žalobkyně dozvěděla vždy 4 roky předem. Žalobkyně odmítá řešení situace na základě obligačního práva, trvá na zřízení věcného břemene, které jí poskytne jistotu trvalého přístupu k objektům. 6. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovanou dlouhodobě navrhované podmínky nájemní smlouvy brání zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 občanského zákoníku. Jak vyplynulo z předložených návrhů smluv, písemné komunikace mezi právními zástupci účastníků a znaleckých posudků, žalovaná nikdy nebránila přístupu žalobkyně k jejím objektům, naopak dlouho tolerovala i protiprávní užívání jí vlastněných pozemků bez jakéhokoli protiplnění, a po celou dobu se snažila sporné vztahy vyřešit smírnou cestou. K navrhovaným podmínkám nájemní smlouvy soud I. stupně uvedl, že jsou spíše nadstandardní, poskytují pro žalobkyni coby podnikatelský subjekt dostatečnou právní jistotu, že přístup k objektům bude zajištěn po určitou delší dobu. Doba nájmu totiž byla ve všech návrzích nájemní smlouvy koncipována na dobu určitou pěti let, vždy s možností opce, navíc by se žalobkyně o případném zamýšleném ukončení nájemní smlouvy dozvěděla vždy 4 roky předem, tedy by měla dostatečný časový prostor pro další řešení zajištění přístupu ke svým budovám. Žalovaná by podle návrhu nájemní smlouvy neměla možnost nájemní smlouvu vypovědět s výjimkou případu, kdy by došlo k porušení povinnosti platit nájemné. Podle soudu I. stupně ustanovení o době nájmu plně vyhovují požadavku žalobkyně na jistotu dlouhodobého zajištění přístupu k budovám s tím, že i v případě ukončení nájmu po uplynutí jeho doby by žalobkyně vždy o tomto záměru žalované věděla v dostatečném předstihu tak, aby tuto situaci mohla řešit. Výši nájemného žalovaná stanovila částkou [částka] měsíčně za všechny tři pozemky, přičemž znaleckým posudkem Ing. [příjmení] ve spojení s jeho doplňkem soud I. stupně zjistil, že obvyklé měsíční nájemné ke dni [datum] činilo [částka]. Žalovanou stanovené nájemné tak plně odpovídá tržnímu nájemnému. Soud I. stupně poté zohlednil setrvalou snahu žalované o řešení nedostatku přístupu žalobkyně k jejím objektům, žalovanou nastavené podmínky nájemní smlouvy poskytující žalobkyni jistotu zajištění přístupu po delší dobu a výši nájemného zcela odpovídající tržní úrovni, a uzavřel, že po žalobkyni lze spravedlivě požadovat, aby si zajistila přístup ke svým budovám prostřednictvím obligačního práva. Proto soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť nebyly splněny podmínky § 1029 odst. 2 občanského zákoníku. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu Náklady řízení procesně úspěšné žalované jsou tvořeny náklady právního zastoupení. Podle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, jeden úkon právní služby je ve výši [částka], [částka] za 8 úkonů právní služby učiněných do doby vydání rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4C 54/2012-95. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náleží žalované dále náhrada hotových výdajů spojených s těmito osmi úkony ve výši 300 Kč/úkon, tj. [částka]. Soud I. stupně přiznal žalované dále odměnu za 2 úkony právní služby za řízení před odvolacím soudem (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) a k tomu hotové výdaje spojené s těmito dvěma úkony, tedy celkem [částka]. Dále odměnu za 8 úkonů a hotové výdaje s nimi spojenými za řízení před soudem I. stupně po vrácení věci odvolacím soudem a je